Nelidskost české cesty ve vztahu ke konopí.

Minulý týden se se mnou spojili pracovníci TV Prima s dotazem, jestli bych byl ochoten vystoupit v jejich pořadu „Reportéři na vaší straně“, který by se, mimo jiné, měl zabývat problematikou léčebného konopí. Řekli, že by je zajímal můj a dceřin názor na toto téma. Samozřejmě jsem souhlasil, protože současný pohled politiků a státních úředníků na konopí a právo občanů užívat je pro svou léčbu, považuji za zločinný. Pořad proběhl včera, v sobotu 18. května v 18 hodin, a přestože z natáčení s námi tam bylo užito jen minimum, domnívám se, že nebyl špatný. Zcela jasně ukázal na jedné straně neřešitelnost naší situace zákonnou cestou a na straně druhé, tvrdé obhajování naprosto nelidského zákona o užívání konopí pro léčebné účely.

Současný stav je prostě takový, že na jedné straně jsou staří a nemocní lidé, kterým by konopí velmi ulehčilo od neblahých až devastujících průvodních jevů mnoha nemocí, mnohé nemoci by vyléčilo bez jakýchkoliv závažných vedlejších účinků (které jsou u syntetických léků prakticky pravidlem) a zmírnilo a mnohdy zcela odstranilo některé projevy stárnutí, deklasující lidskou důstojnost.

Proti těmto lidem ovšem stojí jiná skupina lidí, kterým naprosto nezáleží nejen na lidské důstojnosti „těch druhých“, a naprosto jim nezáleží ani na jejich zdraví.

Usuzuji tak na základě projevů představitelů Ministerstva zdravotnictví, Státního úřadu pro kontrolu léčiv, ale také mnohých poslanců a senátorů Parlamentu České republiky.

Bohužel z projevů všech těchto výše jmenovaných se dá také vyvodit, že o konopí, jeho léčivých účincích a hlavně pak o výsledcích výzkumu této byliny renomovanými vědci ve světě, nevědí vůbec nic.

Poslanci a senátoři českého Parlamentu, dokáží vyvinout úžasnou aktivitu při shromažďování argumentů pro to, že i když jejich práce nestojí za nic a spíše lidu této země škodí, tak i přesto je nanejvýše nutné a potřebné jim stále znovu zvedat plat.

Pokud ale mají učinit cokoliv pro staré a nemocné lidi, jejich zájem a aktivita se rovná nule.

Ano. Na jedné straně stojí lidé, chránící si své zdraví a svou důstojnost, a na té druhé straně stojí ti, kteří si z likvidace jejich zdraví a důstojnosti udělali výnosný kšeft.

Toto vše se neděje v nějaké středoafrické republice, ovládané bandou sadistických plukovníků, ale ve středoevropské zemi, kde politici tak rádi v přestávkách mezi jednotlivými fázemi bušení se do své hrudi vykřikují všechny možné deriváty honosného slova DEMOKRACIE.

Demos je v překladu lid a kratein pak vládnout. Čili vláda lidu. Vláda lidu a pro lid.

Co je ale demokratické na vládě, která si tento řecký pojem vyloží pouze jako vládu lidem?

Ovládání lidí a manipulace s lidmi. To je asi jediný cíl, který vedení této zem před sebou vidí a k němuž se upíná. Jaký je pak ale rozdíl mezi touto demokracií a diktátem?

Žádný člověk, vybavený alespoň nějakými základy slušnosti, inteligence a empatie přece nebude vymýšlet a prosazovat zákony, které jsou namířeny proti těm nejbezmocnějším z bezmocných. Tak proč se to děje v našem Parlamentu? Jak je vůbec možné, že poslancům a senátorům vůbec nedochází ta nelidskost a zrůdnost jejich rozhodování? A čím jim ublížili lidé nemocní, kteří denně se svou nemocí svádějí boj, jaký si zdravý člověk naprosto nemůže ani představit? A čím jim ublížili lidé staří? Ti, kteří po této společnosti nechtějí nic jiného, než aby mohli důstojně svůj život dožít? Je to příliš?

Skutečně je nutné proti těmto lidem pořádat nájezdy ozbrojenců, plenit jejich obydlí a zahrádky a to vše jen proto, aby se vyhovělo stupidnímu a nelidskému zákonu vymyšlenému lidskost postrádajícími politiky, jejichž jedinou touhou není touha řádně a lidsky spravovat tuto zem, ale pouze touha po zmnožení svých statků?

Jsem hluboce přesvědčen o tom, že establishment této země nemá právo sám sebe nazývat demokratickým a nemá právo se nazývat ani lidským. Naprosté většině mocipánů dnešního Česka nezáleží na blahu lidu této země, ale pouze na blahu svém a svých pochlebovačů. A z lidí starých a nemocných si jen udělali kořist, kterou oni mohou kdykoliv napadnout, okrást , ponížit a rozsápat.

Zrůdnost myšlení těchto lidí je nepředstavitelná. A je založená jenom na lži, podvodu a bezcitnosti.

Vysoký policejní důstojník nám přednáší o tom, že zavedením svobody pěstování konopí pro nemocné a staré lidi bychom se jako stát dopustili porušení mezinárodních závazků. Jinými slovy dodržování závazků, které ve svém důsledku poškozují a ubíjejí staré a nemocné lidi našeho státu má u tohoto pána přednost před zdravím, životem a kvalitou života těchto bezmocných lidí.

Jestliže ale skutečně takové zločinné závazky existují, jakto že je nemusí dodržovat všichni?

Jak je možné, že mnohé jiné země, s mnohem vyspělejším demokratickým systémem než je ten náš, umožňuje svým obyvatelům, aby si tuto rostlinu pro své léčení pěstovali, a jediné co jim zakazují je to, že s ním nesmějí kšeftovat?

Kanada, Španělsko, Izrael, USA – to jsou země, kde blaho nemocných a starých lidí je nadřazeno zvráceným choutkám politických a podnikatelských darebáků. Ne tak v Česku.

Dokonce v Německu, zemi, kde až dosud proti léčebnému konopí vystupovali velmi tvrdě, již bylo – dle informací z našich sdělovacích prostředků – povoleno pěstování cannabisu pro své léčení několika nemocným.

Tak proč to není možné u nás? Dá se snad pro tento stav najít jiné vysvětlení, než nelidskostí systému vytvářeného a udržovaného establishmentem této země?

Proč se u nás se stále musí naslouchat jen kdejakým amorálním jedincům, chránících si jen toky peněz na svá konta? Proč se nenaslouchá spíše vědcům, kteří  na výzkumu této byliny pracují již dlouhá léta?

A proč se také nenaslouchá prostým lidem, kteří s léčbou konopím mají své zkušenosti?

Jakým právem se naši politici k nám chovají jako k nesvéprávným ubožákům, kteří jsou pro ně dobří jenom jako zdroj jejich moci a kterým se již dál naslouchat nemusí?

Bohužel se ale nejedná jenom o nelidskost politiky a politiků.

Obzvláště zvrácený a nelidský přístup k problematice léčebného konopí vidím také u medicínských špiček, soustředěných v Parlamentu České republiky a ve Státním úřadu pro kontrolu léčiv.

Jak je možné, že lidé, kteří mají lidem nemocným a starým životy zachraňovat a zkvalitňovat, toto své poslání dnes posuzují nejdříve podle toho, kolik oni na tom vydělají?

Co se to stalo, že i z české medicíny je dnes již jen docela obyčejný a hyenismus připomínající kšeft?

Nemluvím teď o lékařích v ordinacích, ve zdravotních střediscích či nemocnicích. Tam se kupodivu spíše setkávám se zájmem o informace od lidí, kteří konopí dlouhodobě užívají a kterým prokazatelně pomáhá

Hovořím o těch, kteří se již dostali tak daleko od nemocných a starých lidí, že již sami lidmi být přestali. Bohužel ale právě oni v tomto státě dnes určují kdo a čím se bude léčit. A jak to tak vypadá, tak prvořadým měřítkem není to, jestli jimi schvalované léky nemocným pomohou, ale spíše je tím měřítkem výtěžnost uzavíraného kšeftu pro farmaceutické firmy a výše procent, které se dostanou do kapes zmíněných schvalovatelů.

Co se musí stát, abychom se opět vrátili k hodnotám, jako je empatie, poctivost a lidskost?

A co se musí stát, aby se k těmto hodnotám vrátili i naši politici?