Mravní bahno České republiky.

Pravděpodobně není na světě člověk, který by byl nadšen z nálepky „Mravní prase“. Každý, ať již provádí z jakéhokoliv důvodu mravní prasáctví, se to snaží nějakým způsobem zatušovat a je ochoten si vymyslet já nevím jak velkou a já nevím jak zhovadilou lež, jen aby tomuto svému počínání dodal punc nezbytnosti A tak podvodník, který vyláká staré lidi na tak zvanou předváděcí akci s „pohoštěním“ a pak je velmi tvrdými a bezohlednými metodami prakticky donutí koupit si jeho zlodějsky předražené zboží, se ohání řečmi o tvrdé konkurenci na trhu práce a také tím, že mu to až idiotsky nedokonalé zákony naší země dovolují. Matka, která své dítě po porodu hodí do kontejneru s odpadky, to zdůvodňuje tím, že to bylo z důvodu laktační psychózy, popřípadě tím, že již dvě děti má a další by prostě nezvládla. A naprosto je jí jedno, že nedaleko je Baby box, kam to své nechtěné dítě mohla odložit. Vrah, který umlátí starého, nemocného a naprosto se neschopného bránit bezdomovce tvrdí, že ten muž jej vyprovokoval zápachem svého dlouhou dobu nemytého těla, a že tím, že jej zabil, vlastně pomohl celému našemu společenství. Při tom je mu naprosto jedno, že tento bezdomovec naprosto nikoho neohrožoval a nikomu neubližoval, a že on sám nemá ani to nejmenší zdání o tom, proč se z toho bezdomovce vlastně bezdomovec stal.    

Ale nálepku morálního prasete může dostat nejen jednotlivec sám pro sebe, ale může tímto ohodnocením „obohatit“ i celý stát a celý národ.

Stačí si vzpomenout na řádění nacistů.

To největší Morální Prase, jaké vůbec kdy německý národ vyprodukoval jim řeklo, že velikost tohoto národa se zvětší jenom tím, že oni vyvraždí ty, které on označil za méněcenné, podřadné a podlidi. A nacističtí otcové od německých rodin s nadšením a bez jakékoliv výčitky svého svědomí hnaly milióny a milióny takto ocejchovaných jiných otců i s jejich ženami a dětmi do plynových komor.

U mezinárodního soudu se pak hájili tím, že to oni ne, oni přece za to nemohou, oni jen plnili rozkazy toho Velkého Morálního Prasete.

A přestože od konce 2. světové války již uplynulo hodně let, tak pro mnohé německý národ ještě stále je nedůvěryhodný a tu nálepku celonárodního morálního prasáctví ze sebe jen velmi pomalu a velmi obtížně sundává.

Ale podle mne Morálními Prasaty nejsou jenom ti, kteří morální prasáctví páchají, ale také ti, kteří tomuto jejich řádění jen přihlížejí nebo je dokonce v tomto, ať již z jakýchkoliv důvodů, podporují.

Česká republika měla v posledním úseku svých moderních dějin to velké štěstí, že prostý lid si po tzv. Sametové revoluci postavil do svého čela někoho takového, jako byl pan president Václav Havel. A přestože i tomuto muži se podařilo pár sporných činů, se kterými ne všichni asi mohou souhlasit, naprostá většina jeho práce a jeho úvah byla a stále ještě je brána jako etalon velkého lidství, zásadovosti a morálnosti.

Po dlouhých desítkách let v čele našeho státu stanul člověk, kterého si vážili a jej obdivovali nejen jiní státníci, ale také prostí lidé naprosté většiny tohoto světa, a dokonce i obyvatelé Česka.

Václav Havel se nebál pojmenovávat věci pravými jmény a čínské peníze pro něj měly mnohem menší váhu, než utrpení čínskou genocidou zmasakrovaného lidu Tibetu. A lidé jej proto měli rádi. Protože většina lidí má v sobě své lidství a nelíbí se jim zlořádstvo mocných, kteří si myslí, že oni mohou vše.

Bohužel pak byla na jeho místo postavena ta podivná a zcela amorální figura Václav Klaus a kredit našeho státu se začal stále rychleji a rychleji snižovat.

Kašpar, který si stejně jako Kim Čong-un sám o sobě myslel a myslí, že je ten nejmoudřejší na celém světě a uznávané vědecké kapacity  jakéhokoliv oboru  že jsou jen ubozí žvanilové, a také člověk, který veřejně prohlašoval, že neví co to jsou špinavé peníze a pak tuto svoji myšlenku potvrdil tou velmi podivnou amnestií, jen aby pomohl na svobodu všem těm svým kamarádíčkům, s jejichž pomocí on tuto zemi plundroval, ani nic jiného dokázat nemohl.

Dnes již naštěstí v čele našeho státu Klaus nestojí. Jenže bohužel se tam prodrala postava sice jiná, avšak pokud jde o lidskost a morálku vlastně stejná.

Lidská práva již nejsou na pořadu dne. Na pořadu dne je kšeft a to za každou cenu.

Jestli někde někdo někoho nutí k otrocké práci, jen aby jeho výrobky byly správně konkurenceschopné, nebo jestli tentýž kvůli rozšiřování sféry svého vlivu zabírá cizí území a proti  lidu těchto území pak užívá metodu genocidy, nebo jestli dokonce proti svým vlastním lidem, svým vlastním studentům, posílá tanky, protože tito si dovolili mít jiný názor, než byl názor na piedestalu právě sídlícího Morálního Prasete a desetitisíce jich zmasakruje, to je jedno. Na tom již opět nezáleží.

Jenže i lidé, jako je právě úřadující ostudný president této země Miloš Zeman, by asi přeci jen měli vážit slova, která v tom svatém opojení své vlastní dokonalosti vypouštějí ze svých úst.

Tento člověk v posledních pár dnech pronesl několik vět, nad kterými stojí zato se zamyslet.

Na závěr své návštěvy v Číně prohlásil, že „Česká republika uznává územní celistvost Číny včetně Tibetu a Tchaj-wanu a odmítá se vměšovat do vnitřních záležitostí nejlidnatější země světa“.

Zcela jasně tím také prohlásil, že pokud si kterákoliv mocnost urve jakýkoliv kus cizího území a prohlásí, že to je jeho území, pak, pokud pro nás je výhodné s tímto gaunerem kšeftovat, je to v pořádku.

V jiném rozhovoru pak prohlásil, že „Musíme zabíjet teroristy a  teroristou je každý, kdo úmyslně zabíjí civilisty“.

Pokud tato dvě prohlášení dáme do vzájemné souvislosti, tak Čína je podle našeho presidenta společenstvím teroristů, protože vraždili a vraždí civilisty nejen v tom zmíněném Tibetu, ale dokonce vraždí i své vlastní civilní obyvatelstvo, jak předvedli v roce 1989 v Pekingu na Náměstí nebeského klidu.

Co tedy se má vlastně dělat?

To máme s Číňany ve velkém kšeftovat bez ohledu na to, že to jsou teroristé, nebo mají být zabíjeni?

A pokud mají být zabíjeni, tak kteří? Všichni? Nebo jen jejich nejvyšší představitelé, pro které je politika teroru vlastní?

Jenže pokud bychom se dál zabývali těmito výplody mozkové činnosti našeho presidenta, tak nás zcela zákonitě musí napadnout ještě otázky další:

Jestliže teroristé jsou ti. kteří úmyslně zabíjejí civilisty, jsou pak teroristy i ti, kteří je v tom podporují?

A pokud ano, tak mají být zabíjeni i tito?

Tak daleko to ale asi ten náš pan president nedomýšlel. Protože z jeho posledních projevů zcela jasně také vyplývá, že i on je podporovatelem čínského terorismu a čínských teroristů. Má být tedy zabit i on?

Přestože já nestojím o to, aby mne a moji zem reprezentovaly tak amorální postavy, jako je Klaus a Zeman, tak také nestojím o to, aby se do naší země zaváděly zvyky z jiných zemí, jako jsou na příklad odstřely nepohodlných presidentů ve Spojených státech amerických.

A raději si tedy počkám do dalších voleb a budu velmi doufat, že po období Klausů a Zemanů opět přijde doba na nějakého nového Havla, abychom opět mohli zažít pocit hrdosti a nemuseli se stydět pohlédnout do očí utlačovaných.

Jsem ale také přesvědčen o tom, že na zvrácenosti jednání našich představitelů, a t včetně prezidenta republiky, se nemůžeme jen dívat, ale také jsme povinni na ně reagovat.