Přestože se z mnoha mých vystoupení může zdát, že naprosto nemám úctu k zákonům a ke státní moci, opak je pravdou. Jsem velmi pevně přesvědčený o tom, že stát, jako vrcholové sdružení dané společnosti, musí být řízen zákony a nařízeními, které mají za úkol zajistit její bezproblémový chod. A je samozřejmé, že pokud se jedná o společnost demokratickou, musí být tyto zákony a tato nařízení koncipována tak, aby všichni členové tohoto společenství si byli před těmito zákony a nařízeními rovni a to bez rozdílu velikosti jejich majetku a výše postavení. Zrovna tak musí tyto zákony zajistit ochranu každého člena společenství před kýmkoliv jiným, kdo by se pokusil svého postavení či moci vůči komukoliv jinému zneužít a to včetně státu samotného.
Pan Jiří Pehe v jedné své stati píše:
„Právní stát je takový stát, kde právo platí stejně pro všechny--jak pro občany, tak pro státní a jiné instituce--a je vynutitelné. Vláda lidu musí být založena na vládě zákona. Znamená to, že stát nejen musí garantovat, aby právo bylo aplikováno stejně na každého člena společnosti, ale musí být sám podřízen právu a právem se řídit. V právním státu občanovi je dovoleno vše, co není zakázáno právem, zatímco státním institucím je zakázáno vše, co jim není právem výslovně dovoleno, popřípadě, co jim není výslovně přikázáno. Aby si občan mohl být jist, že s ním bude vždy zacházeno v souladu s právem, aktivity všech státních institucí musí mít právní základ. Každý vztah mezi jedincem a státní institucí musí být právním vztahem.“
S tímto výrokem pana Peheho je možno souhlasit, ale pouze pod jednou podmínkou – ty zákony nesmí být vytvářeny tendenčně podle toho, co se zrovna momentálním mocipánům hodí a jaká je jejich ideologická koncepce, a v žádném případě nesmí být zaměřeny proti lidem, kteří nikoho neomezují, neohrožují a nikomu neubližují.
Osobně jsem přesvědčený o tom, že zákony, které omezují na příklad právo na vyznání, právo na vlastní politický názor, právo na svobodný pohyb, právo na výběr metody svého léčení atd., jsou neplatné od samého svého počátku a to bez ohledu na to, že byly přijaty volenými orgány ve státě, který o sobě tvrdí, že je demokratický.
Stát, který přijímá a uplatňuje takové zákony, demokratický není.
Rád bych znovu připomněl perzekuci a vyvražďování židů nacisty či perzekuci a vyvražďování politických oponentů komunisty.
Jak nacisté, tak i komunisté toto prováděli na základě zákonů, které předtím přijali jejich zvolení zákonodárci.
Zákony máme od toho, aby každému členu společenství bylo jasné co může a co již ne.
Máme je od toho, aby nás chránili před zloději, násilníky, .podvodníky, lichváři a vrahy. A máme je také proto, aby nás chránili před zlovolnými politiky, kteří se domnívají, že tím, že se dostali do vrcholové politiky a sami se stali tvořiteli zákonů, se také automaticky dostávají nad tyto zákony a že nové zákony mohou přijímat na základě lživé argumentace.
Nacisté prohlásily židy za podlidi a na základě toho je hnali do plynových komor.
Komunisté prohlásili, že politické názory jejich oponentů jsou zločinné a na základě toho je hnali do jáchymovských dolů či na šibenici.
Dnešní zákonodárci našeho státu na základě lživé argumentace prohlásili, že konopí nic neléčí a každý, kdo se i přesto touto bylinou léčí, může jít až na pět let do vězení.
Nacisté a komunisté své zákony vytvářeli na základě své ideologie.
Čeští zákonodárci vytvářejí své zákony na základě toho, jak jsou ekonomicky prospěšné úzké skupině vybraných podnikatelů. Za to se jim pak tito pak odměňují tím, že finančně podporují jejich politické strany a také je osobně.
Naprosto nikoho z našich zákonodárců nezajímá, že léčivé účinky konopí byly již dávno prokázány a že ve skutečných demokraciích je tato bylina potřebným lidem přístupná.
Nikoho z nich nezajímá, že tyto léčebné účinky byly prokázány na základě staletých zkušeností našich předků a desetiletých výzkumů vědců dnešní doby.
A nezajímá je to do té míry, že raději tisíce obyvatel našeho státu postaví do neřešitelné situace, jen aby se nesnížily zisky jim spřízněných farmaceutických firem.
Finanční prospěch jednotlivců a politických skupin je zde nadřazen právu člověka na výběr svého léčení.
Nemocný člověk nesmí užívat látku u které má odzkoušené že mu pomáhá , ale musí užívat schválené, ale nebezpečné léky, které mu ještě více ubližují.
Toto s demokracií a demokratickým režimem nemá společného vůbec nic.
V České republice si právo a moc přivlastnila úzká skupina lidí, organizovaná v některých politických stranách, pro které jejich zisky a jejich práva jsou nad potřebami a právy ostatních obyvatel.
A v tomto se uvažování mocných dnešní České republiky velmi blíží uvažování jak komunistů padesátých let, tak i nacistů Třetí říše.
Jistě – své oponenty již nezabíjejí. Pokročili dál. Lidu své země prostě nenaslouchají, protože tento lid je nezajímá. Je jim lhostejný. Pouze jednou za čas se obrátí ke svému lidu, aby mu opět naslibovali něco, co ani náhodou nechtějí plnit. A lid jim opět uvěří. Pak se vše opět propadne do starých kolejí.
O zdravotním problému mojí dcery a problematice jejího léčení jsem napsal prakticky všem politikům této země. Vysvětlil jsem jim, že jedině konopí dělá život mé dceři snesitelný. Vysvětlil jsem jim, že žádný jiný syntetický lék takové účinky na potlačování symptomů její nemoci nemá a že naopak u ní vyvolávají další zdravotní problémy. A toto jsem schopen doložit i lékařskými zprávami.
Tito politici mne vyslechli, ale je jim to jedno. Nestalo se vůbec nic.
Dál já, a se mnou tisíce lidí v podobné situaci, v tomto prý demokratickém státě žijeme v neustálých obavách, že se v našich dveřích objeví pár ozbrojenců a odvedou nás do vězení.
Ne proto, že bychom někomu ubližovali.
Do vězení nás odvedou proto, že chceme léčit sebe nebo své blízké něčím, co pomáhá a ne něčím, co nepomáhá, ale přináší mocipánům zisk.
A nejhorší na tom všem není to, že by mne hnali před soud a pak možná i do vězení. Nejhorší na tom je to, že ti ozbrojenci by v první řadě mé dceři sebrali tu bylinu, kterou tak moc potřebuje a naprosto by je nezajímalo, co jí tímto svým skutkem způsobí.
Toto nejsou metody establishmentu demokratického státu. To jsou metody právě takových režimů, jako byl ten komunistický nebo nacistický.
Až i v této zemi se bude dbát na blaho všech jeho obyvatel a ne jen na blaho zbohatlíků kteří teď právě jsou u moci, pak i tady budeme moci říci, že režim v našem státě je demokratický.
A já jsem bytostně přesvědčený o tom, že právě konopí by mohlo být tím lakmusovým papírkem, který by mohl signalizovat změnu stavu k lepšímu a slábnutí arogance mocných.
