Konopí, farmaceutické firmy a prostituce.

V létě letošního roku jsem potřeboval nějaké informace ohledně situace okolo pěstování a využívání léčebného konopí v Izraeli a tak jsem se osmělil a napsal jsem email panu doktoru Lumíru Hanušovi. Nepovedlo se mi to zrovna v tu nejlepší dobu. Pan doktor Hanuš byl totiž právě na konferenci v Tokiu. Ale opět se projevila jeho až svatá trpělivost s takovými otravami jako jsem já a na vše, co jsem potřeboval, mi odpověděl. Já jsem mu pak ještě popsal tehdy současný právní stav okolo konopí tady u nás v Česku. Hlavně pak to nepředstavitelně zrůdné jednání Státní organizace pro kontrolu léčiv, která svým „Opatřením obecné povahy 04-13“ prakticky torpédovala v lednu Sněmovnou přijatý zákon č. 50/2013 Sb., který měl léčebné konopí zpřístupnit všem potřebným lidem v naší zemi.

Prostě prohlásili, že konopí nic neléčí a proto bude v lékárnách za plnou cenu.

A jen tak pro dokreslení – v Praze, pokud si toho konopí na čném trhu koupíte najednou víc, třeba 10 g, tak je dostanete i „jen“ za 100 Kč/g.

Cena konopí v lékárnách má ale údajně dosahovat 250 až 350 Kč/g.

To oop 03-14 jsem panu doktoru Hanušovi poslal a pan doktor byl z toho dost smutný. Dokonce mi napsal, že z toho co tam četl, se chce až plakat.

Nu a protože pánové ze SUKLu se velmi rádi ohánějí tvrzeními, že léčebné účinky konopí doposud nebyly prokázány, tak jsem se Dr. Hanuše ještě zeptal, jestli on, jako světově proslulý vědec právě v oblasti výzkumu konopí, ví o nějakém vědeckém ústavu tady, v České republice, který by se touto problematikou seriózně zabýval a odkud by pak snad ten náš SUKL mohl takové informace dostávat.

Odpověděl mi, že bohužel o žádném neví. Že sice ví o hodně amatérských aktivitách různých jedinců, kteří se velmi snaží provádět svůj vlastní, soukromý výzkum, ale vzhledem k tomu, že nedisponují žádnými přiměřeně vybavenými laboratořemi a asi ani žádnými horentními částkami, které by do tohoto výzkumu mohli investovat, je jejich snažení velmi problematické.

Nehledě k tomu, že se tímto vystavují nebezpečí kriminalizace. A i když tuto svou činnost neprovádějí za účelem svého obohacení, ale protože chtějí lidem nabídnout velmi účinnou alternativní léčbu, hrozí jim až několikaleté vězení.

Při tom se pan doktor Hanuš zmínil o tom, že před několika dny (tehdy v létě) byl v Izraelské TV pořad o léčebném konopí a tam bylo přímo řečeno, že tlaky farmaceutických firem na zákaz léčebného konopí jsou přímo nepředstavitelné, a naplno tam bylo řečeno, že právě jako ústupek těmto firmám se od 1.6.2013 situace pro pacienty i v Izraeli velmi rapidně zhorší.

Z toho bylo zase smutno mně.

Vraťme se ale k tomu našemu SUKLu.

Proč tito pánové tuto zrůdnost, pod označením oop 03-14 vymyslili, to se můžeme jenom dohadovat. Já jsem o tom hodně přemýšlel, ale musím se přiznat, že jsem na to nepřišel.

Jsme demokratická země. O boji proti korupci se u nás hovoří prakticky denně.  Všichni politici se dušují, že oni s korupcí nemají nic společného a že boj proti ní je to jediné, na co dnem i nocí myslí. A totéž tvrdí i majitelé a zástupci různých firem, státní úředníci všech stupňů a o lidech z oblasti práva a obce lékařské se to dá říci jak by smet.

Tak jsem se pokusil zamyslet nad tím, jestli by něco takového bylo možné v nějakém jiném státě. Ve státě, kde sice taky o boji proti korupci hovoří a taky se všichni dušují, jak jsou křišťálově čistí, že již ani víc křišťálově čistí být nemohou, ale skutečnost je úplně jiná.

A hned jsem našel dva docela přijatelné důvody, proč by tam, nějaký ten jejich SUKL, přijal obdobu elaborátu typu oop 03-14.

To první zdůvodnění bych mohl vidět v tom, že se v této imaginární zemi stále ještě drží praktiky z dob císaře pána, kdy, pokud někdo ve svém oboru vinou úrazu hlavy, prožitého nenadálého a drastického šoku či třeba jen díky stařecké demenci, již nemůže vykonávat žádnou odbornou a odpovědnou činnost, tak je z humanitárních důvodů „uklizen“ na nějaké teplé místečko, kde se předpokládá, že už nemůže škodit a kde i ten postižený může mít i nadále pocit, že je ještě stále NĚKDO, a je stále užitečný.

Toto je velmi lidský způsob.

Jenže pokud se v této zemi pak  nějakým nedopatřením stane, že takto odstaveným počínajícím idiotům té země někdo jiný, u něhož zatím demence nebyla odhalena,  přidělí rozhodovací pravomoci s dalekosáhlými  důsledky, neštěstí je na světě.

Je zcela zřejmé, že pokud už nějaký stát zřídí takovou nějakou organizaci pro odložení bývalých vysoce postavených, ale dnes již mentálně nespolehlivých, pak jim přece nemůže dát rozhodovací pravomoc na příklad o tom, které léky budou v tomto státě legální a které nikoliv! A pokud se pak ještě stane, že dokonce se tomuto úložišti neschopnosti dá pravomoc rozhodovat o tom, který lék bude a jak pojišťovnou hrazen a který hrazen nebude vůbec, pak to zcela jasně ukazuje na totální prohnilost systému tohoto státu a tam už by to snad mohla napravit jen nějaká revoluce, kde by se patřiční hodnostáři vyházeli z oken na hnojiště.

Ale uznávám, že existence takového státu je přeci jen dnes již dost nepravděpodobná.

Tak jsem přemýšlel dál a napadla mne ještě druhá varianta. Bohužel snad ještě horší, než ta první.

Ta druhá varianta totiž souvisí s prostitucí.

Já teď nemám na mysli tu klasickou prostituci ve vykřičených domech či na některých jiných místech ve městech i mimo ně. Ale z duchem obchodní činnosti, která na těchto místech probíhá, to velmi souvisí.

Nejdříve bychom si měli připomenout, jak taková klasická prostituce funguje a o co v ní vlastně jde.

Klasický pasák si vyhlédne do té doby slušnou a někdy i poctivou holku s dobrým exteriérem a nabídne jí ten jeho svět. Vysvětlí jí, kolik bude dostávat peněz a co vše si za to bude moci koupit, pokud se přidá ke stádečku jím již řízených děv a pokud v pravý čas a na pravém místě pod tím pravým klientem roztáhne nohy a bude předstírat lásku. Nu a pokud tato děva na tuto nabídku kývne, je promptně zapojena do pracovního procesu.

Zde na jedné straně jsou tedy ty dámy, které za zdání poskytnutí lásky si nechávají zaplatit. Samozřejmě, že s láskou tato jejich činnost nemá společného naprosto nic. Ty dámy si jen chtějí vydělat. Nu proč by ne, když ony mají co nabídnout a po jejich nabídce je i poptávka.

Na druhé straně zde jsou pak jejich klienti. To jsou páni, kteří se zase potřebují zbavit přebytku svých zblázněných hormonů a také nepříjemných tlaků v určitých partiích svého těla.

A tak se dohodnou.

A protože tuto službu poskytující dámy potřebují, aby jejich klienti byl spokojeni a opět se po opětovném naplnění svých portmonek vrátili, tak při své práci toužebně vzdychají, své klienty nepřetržitě přesvědčují o jejich nadpozemském výkonu a snaží se jim vsugerovat, že oni jsou ti jediní, koho ony kdy milovaly.

Někdy ovšem, jako nechtěný bonus, svého zákazníka obdaří ještě kapavkou, syfilisem nebo AIDS. Ale to se bere jen jako pracovní úraz a zákazník se přece může obrátit na svou pojišťovnu.

Tak to je tedy ta klasická prostituce. Je zde vytvářeno zdání lásky a za to je zaplaceno.

V té imaginární a špatné zemi se ale nejedná o tuto klasickou prostituci. Tam se jedná o prostituci zcela jinou, řekl bych na vyšším stupni zvrácenosti.

A také tato prostituce neprobíhá někde ve vykřičeném domě či na pařeze v lese, ale v prostorách  mnohých tamních státních organizací.

I zde jsou role rozděleny a i zde se platí za vytváření zdání něčeho.

Pasáci, ti klasičtí zaměstnavatelé kněžek lásky, jsou zde nahrazeni pasáky moderními, kteří si říkají lobisté. A stejně jako pasáci klasičtí potřebují sehnat co největší stádo prostitutek, které pak jim přinášejí ten toužebný zisk, tak i pasáci-lobisté potřebují sehnat ty správné prostituty mezi špičkami státní správy a různých odborných kruhů, protože jen tak se jim může podařit prosadit to, co prosadit chtějí.

Je samozřejmé, že ani zde si tito prostituti neříkají prostituti, ale na svých navštívenkách mají natištěné mnohem libozvučnější a úctu vyvolávající tituly. Jinak ale vše probíhá jako na té ulici.

Lobista si také vyhlédne do té doby poctivého politika, úředníka či manažera a nabídne mu, že když bude silou svého postavení pomáhat uvádět do oběhu to zboží, za které on nyní tady u něj lobuje a nebude se zajímat o to, jestli to zboží je či není kvalitní, pak on, lobista, mu zajistí patřičný stálý přísun předem dohodnutých částek, které jemu (manažerovi, politikovi, úředníkovi, …) patřičně zvýší konto v bance.

Pokud pak tento na návrh lobisty-pasáka kývne, kruh se uzavře a vznikne nový prostitut.

Pasák-lobista pak na příklad svého nového státního úředníka-prostituta informuje o tom, že je potřeba na trh dostat takový a takový lék jím zastupované farmaceutické firmy a naopak na tento trh ( lékárny, polikliniky, nemocnice, …), nepřipustit lék jiný, konkurenční, který by jim kazil kšefty.

Nyní nastoupí prostitut v příslušné funkci, aby vykonal svůj díl práce.

Na patřičném zasedání patřičné státní organizace nanese jím patřičně podaný problém a navrhne zřízení jím vedené odborné skupiny, která by se tímto problémem zabývala.

Je mu vyhověno a prostitut sestaví skupinu ne sice příliš odbornou, zato ale velmi jeho názorům vstřícnou.

Pak nastane období „bádání“. Během něj jsou semtam prezentovány názory pečlivě vybraných členů této skupiny, které mají širokou veřejnost postupně připravit na předem daný výsledek.

Když nastane příhodný čas, je ve skupině přistoupeno k hlasování. Je to nutná formalita, která taktéž má vyvolat zdání něčeho. Na příklad nestrannosti, demokratičnosti, poctivosti, atd., atd.

Na závěr se pak vydá nějaké obecně platné opatření, které z trhu smete lék nechtěný a na trh uvede lék prolobovaný.

To, že tento  prolobovaný lék nic neléčí a dokonce i může škodit, je již jen takový malý bonus zákazníkům-pacientům. Něco, jako ta kapavka, syfilis či AIDS u těch klasických prostitutek.

Rozdíl je tedy pouze jeden.

V tom bordelu, či někde na tom pařeze v lese, si za službu prostitutky zaplatí zákazník, který toto chtěl. On chce snížit hladinu testosteronu ve svém těle, on se chce zbavil tlaku v těch určitých partiích svého těla a on chce, aby mu k tomu byla předváděna napodobenina touhy a lásky. A proto si za to i on sám zaplatí.

V tom prostituty zamořeném státním úřadě toho podivného imaginárního státu tomu tak ale není.

I tam sice pasák dostane svůj díl a zrovna tak i prostitutovi se zvýší suma na jeho kontě. Jenže tady chybí ti spokojení zákazníci. Na jejich místě jsou jen obelhaní prostí občané a trpící pacienti.

Kvalita léků, schvalovaných pro tamní trh se neurčuje dle jejich účinku na tu kterou nemoc, ale určuje se podle úrovně možného zvýšení konta odpovědného prostituta.

A je velmi pravděpodobné, že pokud se takovému prostitutovi dokonce povede zabránit v přístupu pacientů k nějaké léčivé bylině, kterou by si  mohli oni sami vypěstovat za pár korun na své zahrádce, pak ta konta asi povyskočí velmi svižně.

No jo, toto jsou snad varianty platné v nějakém imaginárním a až do morku kostí zkaženém státě. Ale co u nás, v Česku, v té výspě demokracie, slušnosti, poctivosti a nezkorumpovatelnosti? Jaký důvod měl ke svému rozhodnutí ten náš SUJK? To skutečně nevím.

Co prosím? Vy se mne ještě ptáte, jakou bylinu jsem měl  na mysli tam v tom imaginárním zkaženém státě? Nu, neměl jsem samozřejmě na mysli žádnou konkrétní bylinu. To byl jen takový příklad. Ale když už se mne tak ptáte, tak co třeba konopí?