Konopí, Cannafest 2014 a já.

Ve dnech 7. – 9. listopadu tohoto roku proběhl na  holešovickém výstavišti v Praze Cannafest Praque 2014, kterého se zúčastnilo přes 130 vystavovatelů z nejen z Evropy a který navštívilo asi 20.000 návštěvníků.V přednáškovém sále tohoto výstaviště se pak vystřídalo 14 přednášejících se svými přednáškami na téma léčebné konopí. A byli mezi nimi takové kapacity, jako je Doc. RNDr. Lumír Ondřej Hanuš DRSc, Dr.h.c z Hebrew University v Jeruzalémě, Prof.Manuel Guzmán z Faculty of Biology Comlutense Univesity Madrid, pan Boaz Wachtel, který přednášel o izraelském programu léčby konopím, Dr. Ilya Reznik, M.D., který zase probíral etiku vztahu mezi lékařem a pacientem při léčbě konopím, pan Yehuda Baruch z Izraele, pan Mike Corral z USA, pan Scott Blakey a další, a ty přednášky skutečně stály za to, aby si je vyslechli nejen prostí lidé, ale i politici a státní úředníci tohoto státu. Z těchto tam nepřišel nikdo. Dokonce tam nebyla přítomna ani žádná televize. Když se v Praze odehrává nějaká automobilová honička nebo někdo někde někoho přesvědčuje o své pravdě fackováním, tak je toho plné televizní zpravodajství a to na všech kanálech. Když se v Praze pořádá tak úžasná akce, jako je Cannafest, s desetitisíci návštěvníky a se světovými kapacitami v roli přednášejících, tak se o tom v TV neobjeví ani štěk. Já toto tady nepíši proto, protože jsem tam také vystoupil a řekl jsem něco o tom, v jaké situaci jsou v tomto státě lidé a rodiny, jako je ta naše. Já sám jsem tam byl nejen v roli přednášejícího, ale také v roli velmi pozorného posluchače. Je škoda, že z těch, kteří tady, v Česku, o přístupu pacientů k léčebnému konopí rozhodují, tam nebyl naprosto nikdo. Oni toho sice o konopí a jeho léčivých účincích příliš mnoho nevědí. Zato arogancí své moci přímo přetékají. A to je důvod, proč jsem se rozhodl, že ten svůj příspěvek z přednáškového maratónu letošního Cannafestu zveřejním také na svém blogu.

Co přineslo přijetí zákona č.50/2013 Sb. o zařazení konopí mezi léčivé látky.

Možnosti právní ochrany pacientů nucených užívat léčebné konopí.

Komu policie ČR pomáhá a koho chrání?

Moje jméno je Zdeněk Majzlík, bydlím v Týně nad Vltavou, a se svou ženou se staráme o naši zcela invalidní dceru Martinu, která již víc jak 20 let trpí progresivní formou roztroušené sklerózy.

Klasické léky k odstranění křečí, bolesti a dalších problémů jí už nepomáhají.

Proto, i na doporučení své odborné lékařky z RS centra 1. FN UK v Praze, užívá konopí.

V tomto svém příspěvku bych chtěl hovořit o tom, jak se po přijetí zákona č. 50/2013 Sb., kterým došlo k zařazení konopí mezi léčivé látky, změnily v našem státě podmínky pro rodiny se stejnými nebo podobnými problémy, jako jsou ty naše

Dále bych chtěl něco říci o tom, jak reagují politici ČR a úředníci EU a OSN na žádosti o nápravu stavu, kdy jsou těmto nemocným a jejich rodinám odpírána jejich základní lidská práva, a jaká je tedy v České republice možnost jejich právní ochrany.

A v závěru bych chtěl něco říci k podivným aktivitám  Protidrogové centrály Policie ČR a pokusit se najít jejich příčiny.

Nejdříve vám ale musím popsat tu naši konkrétní situaci, protože z ní pak vyplývají všechny ty ostatní problémy.

Roztroušená skleróza je chronické autoimunitní onemocnění, při kterém imunitní systém napadá centrální nervovou soustavu (mozek a míchu), a způsobuje rozpad myelinových obalů nervů.

Laicky by se asi dalo říci, že je to stejné, jako kdyby jste v nějakém elektronickém zařízení postupně odstraňovali izolaci z navzájem se dotýkajících vodičů.

Tato nemoc  je v současné době nevyléčitelná a podávání kortikoidů a cytostatik, jako je na příklad Medrol, Solumedrol, Methotrexat a dalších, má prostě její postup jen zpomalit a také zmírnit její vedlejší účinky.

Má také mnoho forem.

Takže jsou mezi námi lidé, kteří o tom, že trpí roztroušenou sklerózou ani nevědí nebo se u nich tato nemoc projevuje velmi mírně.

Jako příklad bych mohl uvést jednu naši přítelkyni, která má RS již více jak 40 roků a přesto se ještě dokáže postarat nejen o sebe, ale dokonce i o svého nemohoucího manžela.

Nebo jste možná slyšeli o tom, že touto chorobou trpí i místopředseda současné vlády České republiky, pan Pavel Bělobrádek a nijak se to u něj navenek neprojevuje.

Člověk ale také může onemocnět progresivní formou této nemoci, jako například naše dcera, a tam je ten její průběh velmi agresivní.

Více jak polovina pacientů s touto chorobou na ni také zemře a dalších asi 15% lidí s touto chorobou ukončuje svůj život sebevraždou.

Pokud se jedná o ty vedlejší účinky této choroby, pak popíši jen ty, které se týkají naší dcery.

Jedná se hlavně o celkovou ztuhlost těla, obrovské křeče a z nich vyplývající velké bolesti, ochabování svalstva celého těla a to včetně svalů dýchacích a střevního svalstva.

Tato nemoc postupuje tzv. atakama, kdy dojde zcela náhle k přímo obrovskému zhoršení stavu pacienta. Výrazně zvýší jeho bolesti a křeče v celém jeho těle, dusí se, upadá do velké deprese a jeho mozek je zaplavený obrovskou hrůzou. Obyčejně také některý další jeho orgán přestane pracovat tak, jak má.

Při jedné takové atace naše dcera dokonce asi na tři měsíce oslepla.

Po odeznění ataky se stav opět začne pomalu zlepšovat, ale nikdy se již nevrátí až na takovou úroveň, na jaké byl před ní.

Všechny legální léky na odstranění těch vedlejších projevů RS po určitém čase ztrácejí svoji schopnost. Následuje zvyšování dávek těchto léků, jejich kombinace, a to až do té doby, kdy další navýšení by mohlo vést ke smrti. Pak jsou tyto léky vysazeny a pacient se může rozhodnout, jestli přejde na Morfin nebo Opium, nebo jestli raději zemře. To je těch 15% nemocných, o kterých jsem se tady již zmínil, kteří končí sebevraždou.

Morfin a Opium skutečně tyto pacienty zbaví těch nejhorších bolestí, ale vzhledem k tomu, že tyto látky jsou ještě návykovější než ty, které užíval dosud, tak opět nastane pád do dalšího a dalšího zvyšování dávky a to až do té doby, kdy jej vysoké dávky těchto preparátů zbaví schopnosti vnímání.

Takovýto člověk pak již přestane být člověkem v tom pravém slova smyslu.. Stane se jen nic nevnímajícím tichým čekatelem na smrt.

Když byla naše dcera s jinou nemocí v českobudějovické nemocnici, tak jí jeden pan doktor vysvětloval, jak velmi nebezpečné je konopí které ona užívá a nabízel jí místo něj opiové tablety. Druhý pan doktor mi pak řekl, že toho prvního pana doktora nemáme poslouchat, protože on neví, o čem mluví.  I toto snad o něčem vypovídá.

Martině přestaly léky proti bolestem, křečím, zácpám atd. fungovat asi před deseti lety a od té doby užívá konopí

Pro zmírnění bolestí a křečí denně vykouří 5, vyjímečně 6 jointů a do poledního a večerního jídla si přidává vždy dvě větší špetky drceného konopí. To jí pomáhá proti těm zácpám, které se dříve musely dokonce řešit až na JIP, protože jí hrozilo protržení střev.

Mimo to také používá mast z konopí na potírání nohou a v noci má stále u postele připravenou elektronickou cigaretu s přípravkem na bázi tzv. Fenixových slz, aby si mohla párkrát potáhnout, když ji v noci vzbudí.bolest.  Ty bolesti pak skutečně ustupují již po druhém nebo třetím potáhnutí z této cigarety.

Také užívá tobolky s CBD extraktem, které dostává od jedné společnosti, díky kterým mohla velmi výrazně snížit užívání Solumedrolu.

Původně měsíční dávku dnes bere jednou za tři měsíce

A od jiné společmosti dostává k vyzkoušení konopný olej s vysokým obsahem CBD, a já mohu odpovědně říci, že má od té doby mnohem klidnější spaní.

Asi pochopíte, proč tyto společnosti tady nebudu jmenovat

Znovu bych chtěl připomenout, že užívání konopí dcera konzultovala se svou odbornou lékařkou a ta jí to schválila.

Je tedy zřejmé, že odborní lékaři znají léčivé účinky cannabisu a nejsou to oni, kdo brzdí jeho léčebné užívání.

To konopí pro svou dceru pěstuji a zpracovávám již čtvrtým rokem já.

Každý rok musím zasadit tolik rostlin, abych na konci roku získal alespoň 1,5 kg sušiny.

To je množství, které Martině stačí jak na přímé užívaní pomocí inhalace, tedy kouření jointů, tak i jako přídavek do jídla. Z části jí také vyrábím mast a tinkturu.

Poznámka: Dnes je již možné hodně receptů na toto vše, a také dalších potřebných informací, získat v různých novinách a časopisech zaměřených na tuto tématiku, jako je na příklad Legalizace, kde je šéfredaktorem pan Robert Veverka nebo Soft Secrets, kde je šéfredaktor pan Jindřich Krása.

Pokud bych to měl upřesnit, tak jak jsem již řekl, dcera denně vykouří 5, vynímečně 6 jointů.

Za rok je to 1825 jointů

V každém jointu je 0,43 g konopí, což na ten rok představuje 785 g.

Pro přídavky do jídla, výrobu masti a tinktury potřebuji dalších cca 700 g konopí.

Celkem tedy asi 1,5 kg.

Toto nejsou údaje vycucané z prstu, ale je to výsledek přesného měření, které jsem pro svou potřebu udělal.

Jsem si plně vědom toho, že touto svou činností porušuji zákony této země i zákony a nařízení EU a to se mi velmi nelíbí.

Já nepatřím k lidem, kteří si libují v porušování zákonů.

Jsem ale v situaci, kdy nemám možnost výběru.

Já se nemohu rozhodnout pro to, že pro svou dceru to konopí nevypěstuji, dám ji někam do Léčebny dlouhodobě nemocných, kde ji přikurtují k posteli, jednou za čas jí píchnou morfium nebo nějak podají opium a pak všichni budeme čekat až zemře.

Tak by možná postupovali někteří sadisté na postech ministrů  spravedlnosti, vnitra a zdravotnictví, ale nemůže tak postupovat sociálně a mentálně zdravý člověk.

Proto se celé ty čtyři roky snažím kontaktovat každého, kdo by v této věci mohl něco pozitivního k odstranění těch nesmyslných zákonů a nařízení udělat.

Postupně jsem do konce roku 2012 napsal presidentu Klausovi, všem poslancům, senátorům, členům vlád, řediteli SUKLu, Ombudsmanovi ČR a dokonce i na Ústavní soud.

Většina  z nich mi neodpověděla, a to včetně presidenta Klause.

Někteří mi poslali velmi povšechnou odpověď s vyjádření své účasti a to bylo pro ně vše.

Jiní mi poslali výčet zákonů a paragrafů které svým jednáním porušuji a nezapomněli připsat, kolik za to mohu dostat.

Tehdejší Ombudsman ČR,  JUDr. Pavel Varvařovský mi napsal, že s tím se mám obrátit na naše politiky.

A jen jako smutnou perličku bych tady chtěl zmínit dopis od soudce Ústavního soudu, který jsem dokonce dostal na hlavičkovém papíře.

Pan soudce mi tam píše, že velmi dobře chápe naši situaci, protože jeho syn má také RS, také mu již nepomáhají klasické léky proti bolesti a křečím a tak se také musí léčit jiným způsobem. V závěru pak napsal, že jistě chápu, proč on dál již nemůže zabíhat do detailů.

Velmi příjemně mne překvapila reakce paní Miroslavy Němcové, tehdejší předsedkyně Sněmovny ČR a pana Milana Štěcha, předsedu Senátu ČR.

Nejenže mi napsali, že naši situaci chápou, ale také mi slíbili, že se pokusí v nejbližší době tuto problematiku dostat na pořad jednání a něco s tím udělat.

A skutečně svůj slib splnili a prosadili přijetí zákona č. 50/2013 Sb., kterým bylo konopí zařazeno mezi léčivé látky.

Bohužel moje jásání netrvalo dlouho, protože na tento zákon okamžitě reagoval Státní úřad pro kontrolu léčiv (SUKL) svým Opatřením obecné povahy 04-13, kterým byla všem zdravotním pojišťovnám zakázána jakákoliv spoluúčast na platbě za odběr této léčivky v kterékoliv lékárně.

Zároveň bylo rozhodnuto, že konopí bude v lékárnách vydáváno pouze na speciální elektronický předpis, a že 1g této byliny musí stát 300 – 350 Kč.

K tomu bych chtěl jenom dodat, že na černém trhu se dá konopí sehnat za cenu od 20 do 250 Kč a zcela zřejmě tedy z tohoto nařízení SUKLu vyplývá, že nebylo přijato proto, aby se konopí konečně dostalo k lidem, kteří je pro svou léčbu potřebují, ale naopak proto, aby se jim v tom zabránilo.

V současné době je na území ČR pouze jedna jediná lékárna, která má konopí ve svém skladě.

Je to lékárna v Uh. Hradišti a cena tohoto konopí skutečně byla stanovena na 350 Kč/g. Vydávat ho ale nesmí, protože v ČR doposud nefunguje systém elektronických předpisů a za tak vysokou částku to nikdo z potřebných není schopen koupit.

Když uvážíte, že moje dcera na rok potřebuje 1,5 kg, tak by ji to podle pánů ze SUKLu měsíčně stálo 52.700 Kč, ročně pak asi 630.000 Kč..

Její invalidní důchod je ale ve výši 8.009 Kč.

Pro přiblížení reality bych asi ještě měl dodat, že mne stojí vypěstování toho 1,5 kg konopí pro naší dceru na celý rok asi 500 Kč.

Dalo by se tedy říci, že vydáním výše zmíněného zákona se vlastně nic nezměnilo. Jenže ani to není pravda.

Dříve, když jste někomu řekli, že jste v situaci, kdy musíte porušovat zákon pěstováním konopí pro svého blízkého nebo pro sebe, protože jiné léky nepomáhají, tak jste se dočkali alespoň vyjádření účasti toho dotyčného a mohli jste si být celkem jistí, že vás neudá Policii.

Dnes vám okamžitě většina lidí řekne, že přece konopí již bylo legalizováno a můžete si je vyzvednout v lékárně, tak proč jej ještě pěstujete.

A mnohem hůře se pak tato situace také vysvětluje u případného soudu.

Pro mne to znamenalo, že jsem znovu začal psát na všechny již výše zmíněné instituce a přidal jsem k nim ještě Komisaře pro lidská práva při EU, Vysokého komisaře pro lidská práva při OSN a Ombudsmana při EU.

Odpověď od Vysokého komisaře pro lidská práva při OSN došla v tom znění, že oni se individuálními stížnostmi nezabývají.

Odpověď od Komisaře pro lidská práva EU byla ta, že oni se zabývají pouze stížnostmi na nesprávný postup institucí EU, ale nesmějí se zabývat stížnostmi proti jednotlivým členským státům.

Odpověď od Ombudsmana při EU byla ta, že se mám obrátit na ombudsmana ČR.

Znovu jsem se tedy obrátil na Ombudsmana ČR, nyní již paní Annu Šabatovou.

Bez obalu mi bylo řečeno, že oni mi již jednou odpověděli a že se již nemají se mnou o čem bavit.

Já jsem si vždycky myslel, že Ombudsmana máme v naší zemi proto, aby jsme se měli na koho obrátit, když se dostaneme do naprosto nenormální právní situace, kdy právní systém našeho státu na nás nebo na našich blízkých, páchá bezpráví.

Ombudsman ČR, paní Mgr. Anna Šabatová mne z tohoto omylu velmi rychle vyvedla.

Tuto středu proběhla našimi médii zpráva, že obyvatelé Washingtonu si v referendu odhlasovali legalizaci pěstování a užívání konopí. Lidé si mohou pro svou potřebu vypěstovat až 6 rostlin konopí a je jen na nich, jak výsledek své práce budou užívat. Dál zůstává pro obyvatele tohoto města zakázán jenom prodej této byliny v maloobchodní síti

Jinými slovi obyvatelé města, kde vznikla ta nepředstavitelná hloupost, jakou prohibice konopí je, si řekli, že již toho mají dost a že chtějí, aby se i s nimi jednalo jako se svobodnými občany.

O den dříve, to znamená v úterý 4. listopadu tohoto roku prošla našimi médii také jedna zpráva na toto téma.

Pracovníci SUIKLu oznámili, že již napravili chyby předchozího vedení, a že konopí již příští týden bude k dostání i u nás v lékárnách.

Hned další den jsem proto do této státní organizace zavolal a chtěl jsem hovořit s pracovnicí, která má tuto věc nastarosti.

Chtěl jsem vědět, kolik bude to konopí v lékárnách stát a jak velká bude platební spoluúčast našich zdravotních pojišťoven.

Dověděl jsem se, že spoluúčast nebude žádná a že cenu mi říci nemohou, protože ta je věcí soukromých subjektů.

Když jsem se tedy zeptal, jestli to i nadále bude ta částka podobná těm 350 Kč/g jako doposud, tak neprotestovala. Včera jsem se pak dověděl, že to bude asi 300 Kč/g.

Ještě jsem se dověděl, že by bylo dobré, abychom se spojili s naší odbornou lékařkou a ta aby nás zapojila do léčebného programu pomocí konopí, protože i oni, pracovníci SUKLu, potřebují vědět, jaká bude odezva a jaké budou výsledky toho léčení.

Když jsem jí řekl, že naprosto nemáme šanci platit v lékárně tak obrovské částky, tak jsem již žádnou další radu nedostal.

Když posloucháte vystoupení našich politiků napříč politickým spektrem, tak neustále slyšíte slova jako je lidství – humanita – lidská práva.

Jak jsem to ale já ze své zkušenosti pochopil, tak pro tyto lidi tato slova nemají naprosto žádný význam a používají je jenom jako vhodnou frázi pro falešné vylepšení svého image a pro ohlupování svých potencionálních voličů.

Někdo mi může říci, že se přece mohu obrátit na soud a celou tuto záležitost prohnat přes ten náš soudní systém třeba až do Štrasburku před soud pro lidská práva.

Přiznám se, že jsem o tomto uvažoval a stále ještě uvažuji.

Dokonce jsem se v tomto obrátil na Ligu lidských práv (LLP) se sídlem v Brně, jestli by mi nemohli poradit, jak bych to měl udělat, a jestli by mi nemohli pomoci získat právníka, který by byl ochoten nás v tomto zastupovat ex ofo.

Bohužel se stále víc a víc ukazuje, že v tomto asi nemáme šanci.

LLP mi sice již jednoho právníka přes organizaci ProBono sehnala, ale ten to pak velmi rychle zase vzdal. Prohlásil, že nejlepší bude pěstovat konopí tajně a být potichu. Jenže mně bude za pár měsíců 69 let. A naprosto nevím, jak dlouho tady ještě budu a jak dlouho budu schopen pro dceru to konopí pěstovat a zpracovávat.

Prostě mne dost tlačí čas.

Dnes se mi Liga lidských práv snaží najít právníka jiného.

Jenže již jsem byl upozorněn také na to, že i kdybych takového právníka sehnal a dokonce i kdyby mi soud odpustil platbu soudních poplatků, tak všechny znalce, které by si ten soud vyžádal, zaplatit budu muset. A pokud bych ten spor prohrál, tak bych patrně musel zaplatit nejen ty experty soudu, ale i experty protistrany a možná i veškeré jejich náklady. A to by se mohlo vyšplhat až do statisíců korun.

Na to prostě nemáme. Já i moje žena jsme starobní důchodci a naše dcera je důchodce invalidní.

A tady se tedy dostávám ke zhodnocení právní situace lidí, kteří jsou v podobné situaci, jako jsme my.

Přestože se u nás neustále hovoří o tom, že od roku 1989 již žijeme v právním státě, tak já prohlašuji, že je to lež.

Moje dcera nemůže před soudním senátem hájit své právo na léčbu prostředkem, který jí prokazatelně pomáhá, protože na ten soud nemá dost peněz.

A ze stejného důvodu nemohu ani já hájit své lidská práva na to, abych své naprosto bezmocné dceři mohl opatřovat látku, která jí pomáhá i přes tu nemoc dále být myslícím a ze života se radujícím člověkem a ne bolestí řvoucím klubkem neštěstí, přemýšlejícím jen o tom, jak z tohoto světa odejít.

Já nejsem zloděj a mafián, jako je pan Radovan Krejčíř, abych si mohl najmout a zaplatit hordu právníků ze společnosti MSB Lehal. A ani se nejmenuji Tluchoř,  Šnajdr nebo Fuksa, abych si mohl najmout pana JUDr. Tomáše Sokola. Nezaplatil bych je.

V našem státě jsme v situaci, že ten, kdo má majetek a uplatňuje sílu svého majetku a z toho vyplývající svou moc, má také na své straně právo.

Nemajetní jsou v České republice naprosto bezprávní.

Opět jsme se vlastně dostali do situace, v jaké tato naše společnost byla v době vrcholného feudalismu. A já jsem dnes již bohužel přesvědčený o tom, že ani za komunistů nebylo tak velké množství lidí  v tak obrovské beznaději, jako je tomu dnes.

Můžete mi říci, že přeháním, protože tehdy by mne nikdo nenechal takto veřejně se svými problémy vystoupit.

Máte pravdu. Za komunistů bych se velmi rychle ocitl v policejní cele, kde by mne nejdříve patřičně zmlátili obušky a pak bych se také velmi rychle ocitl před soudcem, který by mi napařil nejméně deset let kriminálu za rozvracení republiky.

Takto by se to stalo, protože komunisté, stejně jako před nimi nacisté, měli velký strach ze slova. Měli strach z lidí, kteří se nebáli veřejně vystoupit a upozornit na páchaná neřádstva.

To už dnes není. Dnes si mohu skutečně říkat co chci a argumentovat čím chci a nestane se naprosto nic. Nikdo z mocných mne totiž neposlouchá, a pokud se k nim přece jen něco donese, tak je jim naprosto jedno.

Nechám na vás, aby jste si sami rozhodli, co je vlastně horší. Jestli to, že vás někdo zmlátí a zavře, protože má z vaší řeči strach, nebo to, že jste vy, i vaše problémy, naprosto všem mocným zcela ukradení.

V našem státě byly diktatury ideologií, jako byla ta nacistická, která hlásala ideologii nadřazenosti jedné rasy, a nebo ta komunistická, hlásající nadřazenost jedné třídy,  vystřídány diktaturou naprosté bezohlednosti a pouze penězi a majetkem podložené moci.

Čím víc peněz a majetku dokážete nashromáždit, a je naprosto jedno jakým způsobem, tím jste mocnější a můžete si diktovat svá pravidla.

Jak toto vše dopadne, jestli se mi nakonec podaří zažalovat tento stát z porušování základních lidských práv mé dcery a vlastně každého, kdo se díky nějaké nemoci dostal do podobné situace, dnes nejsem schopen říci.

Možná budu chodit od jednoho potencionálního sponzora k druhému a budu je prosit, aby mne v tomto finančně podpořili.

Možná se mi podaří získat povolení k vypsání finanční sbírky, a pak se budu s prosbou o příspěvek obracet na všechny lidi tohoto státu.

A možná se konečně tam někde v těch vládních a parlamentních kruzích někomu v hlavě rozsvítí a prosadí tu zvláštní myšlenku, že i slabí, nemocní a bezmocní lidé jsou pořád ještě lidmi a že tedy mají mít dokonce i v České republice svá lidská práva.

A mají tedy právo léčit se nejen tím, na čem našim politikům spřátelené farmaceutické firmy vydělávají, ale také tím, co jim skutečně pomáhá.

V souvislosti s tímto naším, a nejen naším, případem bych ale rád ještě upozornil na velice zvláštní jednání jednoho specializovaného sboru naší Policie a to Národní protidrogové centrály.

Ať kdokoliv z Policie a zejména pak z Národní protidrogové centrály, někde vystupuje s nějakým prohlášením nebo v nějaké diskusi, tak se nezapomene zmínit o nebezpečnosti konopí a okamžitě ji zařadí do skupiny drog jako je heroin, pervitin, crack atd.

Když se někde stane dopravní nehoda, kde je předpoklad, že řidič byl pod vlivem návykové látky, tak se okamžitě zmíní alkohol a drogy, a neopomene se jmenovitě zmínit konopí.

Před několika měsíci  proběhla našimi médii zpráva o tom, že jeden zdrogovaný pitomec srazil a zabil jednu mladou policistku, která se jej snažila při běžné silniční kontrole zastavit.

Když byla tato zpráva v našich televizích vysílána, tak na projekční stěnu za hlasateli byl promítán obraz květů konopí, a v jednotlivých rozhořčených diskusích se nikdo také o konopí neopomněl zmínit.

Později se ukázalo, že ten pitomec, který tu policistku zabil, byl pod vlivem pervitinu.

Na internetových stránkách Policie ČR je možné najít jimi vedenou statistiku. Tak jsem si ji vyhledal a dověděl jsem se následující:

V roce 2013 bylo v celé ČR 84.398 dopravních nehod a při nich zahynulo 583 lidí.

Z toho pod vlivem alkoholu bylo 4686 nehod a usmrceno bylo 52 lidí.

Pod vlivem jiných omamných látek bylo 213 nehod a  usmrcených bylo 10 lidí.

Bohužel tam ale nenajdete specifikaci jednotlivých drog, které v sobě ti zabijáci měli.

Zavolal jsem tedy mluvčí Policie a mluvčí Národní protidrogové centrály.

Ani tam jsem se ale toto nedověděl. Tak podrobně se prý tato statistika nevede.

Nakonec mi jeden důstojník Dopravní policie řekl, že on si nepamatuje ani na jeden případ, kde by havárie byla způsobena jen pod vlivem marihuany a ani se nic takového neobjevilo v dokumentech které oni dostávají a kterým se tuším říká svodky.

Přesto jediné policejní manévry, které se v této zemi s velkým halasem proti drogám provádějí, jsou nájezdy na pěstitele konopí.

Teď před nedávnem jsme  mohli v televizi vidět, jak tlupy policistů i za pomocí vrtulníku pročesávají a drancují zahrádky na Hodonínsku na jižní Moravě. Mohli jsme vidět kluka, kterému policisté sklidili jeho úrodu několika kytek a kterému teď hrozí soud, vysoká pokuta a možná i vězení.

A ještě předtím jsme si mohli vychutnat jiné manévry Národní protidrogové centrály, kdy její příslušníci drancovali obchody se zahrádkářskými potřebami s odůvodněním, že ty zabavené květináče by mohli sloužit k pěstování konopí.

Stále více a více států na této planetě přehodnocuje své restriktivní postoje vůči konopí a snaží se svým obyvatelům tuto léčivou bylinu zpřístupnit.

Dokonce více jak 50% států Spojených států amerických, kde konopná prohibice před první světovou válkou započala, nějakým způsobem jeho pěstování nebo užívání nebo obojí dohromady zlegalizovalo.

V České republice ale je neustále lidem, kteří konopí pro své zdraví a nebo třeba i jen pro své uvolnění od stresu pěstují, vyhrožováno a jsou na ně pořádány hony jako na divou zvěř.

Já jsem se tady, v souvislosti s tou zabitou mladou policistkou, zmínil o Pervitinu.

Všichni, na které jsem se obracel se svými otázkami, se neopomněli zmínit o tom, jak nebezpečná tato látka je, pokud ji před jízdou užije řidič.

Bylo mi řečeno, že každý z nich se pak cítí být nepřekonatelným King Kongem, kterému se nemůže nic stát a který každou nebezpečnou situaci zcela hravě zvládne.

A taky mi bylo řečeno, že naprostá většina havárií pod vlivem návykových látek, pokud nepočítáme alkohol, je způsobena právě pod vlivem Pervitinu.

A tak jsem si ve veřejně přístupných statistikách našel ještě tyto údaje:

V roce 2009 bylo na území České republiky odhaleno a zabaveno asi 3,5 kg Pervitinu.

V roce 2012 to již bylo 32 kg a v roce 2013 dokonce 69 kg.

Mohlo by se tedy zdát, že tady se naši čadští policisté skutečně vyznamenali, když tak drasticky vydrancovali a zlikvidovali varny této látky.

Pak jsem se ale dověděl, že předpokládané množství vyrobeného Pervitinu v loňském roce v ČR bylo asi 6 tun, a pro letošní rok se jeho produkce odhaduje na 40 tun.

Proč, když o nebezpečnosti konopí jako o naprostém nesmyslu dnes již hovoří nejen jeho uživatelé, ale i vědci a dokonce i stále víc a víc politiků, tak u nás Národní protidrogová centrála provádí přímo křížové výpravy na vyrabování zahrádek drobných pěstitelů a neváhá k tomu využívat i leteckou techniku, ale na druhé straně v boji proti výrobcům Pervitinu se jejich aktivita a úspěšnost blíží nule? Co je toho příčinou?

Je zcela zřejmé, že s výrobci Pervitinu si Národní protidrogová centrála naprosto neví rady.

Možná právě proto je potřeba drancovat balkony a zahrádky s pár kytkama konopí a  drancovat obchody se zahrádkářskými potřebami s idiotským zdůvodněním, že by jejich legální zboží mohlo být zneužito k nelegálnímu pěstování marihuany.

Proč?

Protože povyšování, řády a metály se přece udělují pouze za prokazatelně úspěšnou činnost.

A když už to těm hochům tak strašně nejde s tím Pervitinem, tak se to asi  musí nahnat někde jinde. Třeba s tím konopím. Tam je to přece tak snadné.

Vždyť ti staří, nemocní a bezmocní lidé jsou tak snadnou kořistí.