Konopí a výčitky, které bolí.

Bylo mi vyčteno, že při svém boji (omlouvám se za to nabubřelé slovo) za skutečnou legalizaci léčebného konopí pro staré a nemocné lidi,

 a ve svém konečném důsledku pro všechny dospělé a svéprávné lidi našeho státu, nejsem objektivní a ve svých formulacích že bych měl být uvážlivější.

Ten pán, který mne takto kárá, je přesvědčený o tom, že já vlastně nejsem spravedlivý minimálně k němu a k jeho kolegům z lékárny v Uh. Hradišti, kteří si dali tu obrovskou práci s českým úřednickým molochem a vybojovali si oprávnění k vydávání léčebného konopí na elektronický předpis.

A také je samozřejmě přesvědčený o tom, že jsem nespravedlivý i k těm jediným dvěma lékařkám z Uh. Hradiště, které jako jediné v tomto státě si vyběhaly a vydupali na té samé české úřednické hydře oprávnění tyto recepty vypisovat.

Jedná se o revmatoložku MUDr. Evu Dokoupilovou a neuroložku MUDr. Evu Skráškovou.

Ten pán, který, jak jsem z dikce toho emailu pochopil, je patrně magistrem farmacie a vedoucím té jediné lékárny v tomto podivném státě, která má ve svém skladu léčebné konopí, a odkud si je, dle jeho slov, již asi dva pacienti, kterým byl takový recept vydán, mohou vyzvednout, mi dále vyjmenovává, co vše museli udělat, jen aby se konečně léčebné konopí k pacientům mohlo alespoň teoreticky dostat. A já si dovolím jeho slova zde přetisknout. Píše:

Omlouvám se předem za nevyžádaný email, ale chtěl bych poprosit o přeposlání tohoto emailu panu Majzlíkovi. Jde o reakci na otevřený dopis řediteli SÚKL. Nevím, jestli se mu dostalo odpovědi ze strany SÚklu, ale chtěl bych poprosit za lékárnu, kterou zmiňoval, aby byl poněkud objektivnější a možná i uvážlivější ve svých formulacích. Nechci v žádném případě zlehčovat zdravotní stav jeho dcery ani situaci, ve které se nalézají, snažím se chápat jeho bezmocnost, ale naše pracoviště to rozhodně nestaví do příznivého světla.

Chtěl bych upozornit pouze na skutečnost, že dosud jediná lékařka, která předepisuje svým pacientům konopí je revmatoložka a předepisuje konopí, které je indikováno na tlumení chronických neutišitelných bolestí např. u atroz kloubů, apod.

Protože jsem řešil veškerou administrativu stran konopí, případně elektronické preskripce jak v revmatologické ambulanci, tak v lékárně samotné, rád bych pana Majzlíka informoval o opravdu složité cestě k tomu, aby mohl být v listopadu 2014 vůbec první erecept na konopí předepsán a vydán

1.      Leden 2014 – žádost MUDr. Evy Dokoupilové na SÚKL – bylo třeba doložit doklad o atestaci z revmatologie, doložit praxi + uvést možnost elektronické preskripce

2.      Únor 2014 – SÚKL schválil MUDr. Evu Dokoupilovou jako způsobilou k předepisování a léčbě konopím

3.      Březen až květen 2014 – tlak na dodavatele našeho ambulantního i lékárenského SW na to, aby bylo možné předepsat magistraliter erecept na konopí a v lékárně jej bylo možné vydat. Nebudu zde příliš zdůrazňovat, kolik času a sil to stálo, kolik zkoušek jsme museli většinou po večerech provést

4.      Od 15.5.2014 jsme byli schopni konopí předepsat a v lékárně vydat

5.      Za tím účelem (aby bylo vůbec možné vše v praxi ověřit) jsme zakoupili od ELKOPLASTU 5 gramů konopí /to šlo po uplynutí expirace do spalovny/, takže vlastně prodělek asi 1.300,- Kč

6.      Po předepsání ereceptu na konopí přímo do našeho SW přicházelo z centrálního úložiště SÚKLu hlášení o neexistenci lékaře k léčení konopím

7.      Prakticky každý týden jsme emailem zasílali dotaz na SÚKL, kde je problém, byli u nás dokonce i osobně ze SÚKLu, nechci to ani obšírněji popisovat

8.      Do věci se vložila média, která v tomto ohledu udělala kus záslužné práce

9.      Teprve v listopadu 2014 došlo ke spuštění registru SÚKLu pro konopí a od té doby lze teprve konopí řádně předepsat a v lékárně vydat

Takže taková byla cesta k tomu, aby se první konopí dostalo k pacientům. My v lékárně ani v ambulanci opravdu nemůžeme za to, že 1 gram přijde asi na 270,-Kč.

Lékárna samotná nemůže použít ani žádnou marži, protože konopí je předepisováno a vydáváno jako surovina, a tudíž se na jeden výdej (a je zcela jedno jestli se vydává 1 gram nebo 30 gramů) naváže částka „celých“ 17,- Kč jako dispenzarizační poplatek. My jsme nerozhodovali o tom, kdo a za kolik do ČR konopí přiveze a odkud. Potažmo, je-li vhodné či nikoliv pro tu či onu chorobu.

Takže to je jediná odměna za práci (kromě negativních ohlasů na téma jak si mastíme kapsu na úkor pacientů), které jsme věnovali část loňského roku.

A mohu ujistit, že kdybychom to (a opravdu nevím proč jsme to udělali) nespustili my, dodnes by to nefungovalo. A spolu s námi že se našlo pár nadšenců ze SW firem, kteří se věnovali technickému řešení. A šli jsme do toho i přesto, že jsme věděli, že na sebe upoutáme pozornost státních orgánů, včetně PČR a budeme častěji kontrolováni stran nakládání s LPRO.

Tolik za naši ambulanci i lékárnu, nechceme si připisovat nějaké zásluhy, chod ambulance a lékárny rozhodně nestojí na konopí, pacienti jsou léčeni lege artis jinak. A množství, které bylo doposud předepsáno a vydáno je v řádech stovek gramů. Čistě ekonomicky bych řekl, že jsme hodně v mínusu, ale budiž, jde o službu pacientům a jde o alternativu k poskytovaným zdravotním službám.

Chtěl bych upozornit pana Majzlíka, že dosud není v ČR jediný neurolog, který by byl schopen její dceři předepsat vůbec nějaké konopí, a to i způsobem, o kterém hovoří konopná vyhláška. Nevím, proč tomu tak je, ale domnívám se, že za to nemůžeme ani my a ani ředitel SÚKL.

Jestliže nebude tlak pacientů na své odborné lékaře, žádná vyhláška (a tím méně státní úřad) to nevyřeší. Leda bychom po čecháčkovsku nadávali u piva a rozhořčovali se nad tím proč s tím „někdo“ něco nedělá

P.S. – upravil bych své tvrzení, že není jediný neurolog – on už je, tedy neuroložka nedaleko od nás v Uh. Hradišti, ale ta dosud předepsala konopí asi dvěma pacientům, a pokud je mi známo, ani jeden z nich netrpěl SM.

Tolik tedy pan magistr. A teď trochu sebekritiky a sebeobrany z mé strany. I když ta sebekritiky bude jen velmi stručná.

Z mého otevřeného dopisu SUKLu neměl vyplývat žádný útok na žádnou lékárnu, která je ochotna vydávat léčebné konopí, ani na žádného lékaře, který je ochoten vydávat na toto konopí potřebné recepty. Pokud toto z mého dopisu vyplynulo, pak byl napsán špatně a já se omlouvám.

Co mne ale velmi zlobí a proti čemu útočím, je to, že ti, kteří o těchto věcech mohou rozhodnout, nesbírají informace tam, kde již s cannabisem mají zkušenosti, ale vytvářejí poněkud podivné "expertní" týmy z neexpertů, a podle toho pak vypadají výsledky jejich „expertíz“.
Také mne zlobí, že když si poslanci chtějí zvednout plat, tak jim na to stačí dvě či tři zasedání Sněmovny a rozhodnutí je na světě. Když ale mají rozhodnout o tom, že je naprostý nesmysl, aby léčivka, kterou lidé s úspěchem pro své léčení používají již tisíce let, byla náhle postavena mimo zákon, tak to nedokáží ani po desítkách let. A naprosto jim nevadí, že díky této jejich nečinnosti v našem státě trpí tisíce lidí jako ta nejposlednější týraná zvířata.
Je samozřejmé, že i já bych byl velice rád, kdyby vysoce kvalitní léčebné konopí toho správného druhu bylo za rozumnou cenu v lékárně. Protože já bych měl o obrovskou starost méně. Prohlásil jsem, a na tom stále trvám, že pokud má dcera dostane těch 100 až 150 g léčebného konopí měsíčně za částku, kterou já musím vynaložit na vypěstování konopí pro ni na celý rok, tak okamžitě přestávám pěstovat. A mne to na ten rok stojí asi 500 Kč.
Dcera má invalidní důchod 8.100 Kč. Takže těch 500 Kč by unesla, i když jí my již nebudeme moci pomáhat a budeme ji muset dát do některého léčebného ústavu. A to se týká i všech těch ostatních starých a nemocných lidí v našem státě, kteří by na své léčení tuto bylinu také potřebovali.
Před týdnem jsem dostal dopis od jedné paní z městečka či vesnice Bradlec u Mladé Boleslavy. Je jí 42 let. Před 4 lety jí diagnostikovali RS a neúčinkují jí léky proti křečím. Našla si nějaké moje články a chce poradit, jestli by jí pomohlo užívat nějak konopí. Ještě dodala, že je velký odpůrce kouření.

Ještě předtím mne kontaktoval pan doktor Lumír Hanuš z Izraele s tím, že se na něj obrátila

jedna paní ze Slovenska, která také trpí RS a prosila jej o radu, jak by měla užívat konopí, aby se zbavila některých problémů, se kterými si jiné léky nevědí rady. Pan doktor Hanuš tedy požádal mne, jestli bych jí neporadil, protože s konopím v souvislosti s touto chorobou máme praktické zkušenosti.

Ze Slovenska se mi pak ozvala ještě jiná pani s mnohem horším problémem, Její mamince byl diagnostikován zhoubný nádor na mozku- glioblastom 4. Chemoterapie ani radioterapie nezabrala a ona se tedy rozhodla jako poslední naději použít konopí. Chce to vyzkoušet, protože to je to poslední, co může pro maminku udělat.

Já samozřejmě nejsem lékař a nemohu nikomu radit čím se má a čím se nemá léčit. Proto jsem také těm dámám mohl napsat pouze to, jak bych se zachoval já, kdybych byl na jejich místě. Napsal jsem jim, že bych v žádném případě nijak nepřerušoval a ani neměnil léčbu a léky, které by mi předepsal odborný lékař. Napsal jsem jim ale také to, že konopí bych vyzkoušel v každém případě. Vysvětlil jsem jim, že nejrychlejší účinek proti křečím a bolestem se dosahuje právě kouřením konopí nebo lépe jeho vaporizací. Nu a tu pani, která potřebuje konopí pro svou těžce nemocnou maminku, jsem upozornil na to, že pokud jsem četl o případech, kdy si lidé léčili konopím rakovinu, tak vždy potřebovali velmi vysoké dávky konopného extraktu z vysoce potentních rostlin, s vysokým obsahem THC. Já v současné době nic takového nemám, ale pokud vím, tak ta pani se již kontaktovala s někým, kdo je schopen jí něco takového nabídnout.

Samozřejmě že jsem ji upozornil i na to velké nebezpečí, které jí hrozí ze strany slovenských úřadů, kde se tyto chovají ke svým obyvatelům ještě zločinněji, než ty naše, tady v Česku.

A dál již bude jenom na nich, jestli to vyzkouší nebo ne.

Proč toto píši. Ti lidé by se neměli obracet na nějakého Majzlíka. Oni by měli mít tu možnost, že si zajdou za odborným lékařem a ten jim nejen vyhledá a doporučí tu nejkvalitnější odrůdu konopí na tu jejich chorobu, napíše jim recept, aby si ho mohli vyzvednout v lékárně, a vysvětlí jim, jak ho mají užívat. A pokud to ještě stále takto u nás nejde, tak nikdo přece nemá právo a nesmí těm lidem silou zvrácených zákonů bránit, aby to vyzkoušeli třeba jen amatérsky. Protože oni nemají co ztratit. Protože když neudělají nic, tak je ta nemoc zabije. Když to ale zkusí, tak mají nějakou naději.
V loňském roce byla na severu Izraele vyřazena z léčení pani, která měla rakovinu močového měchýře. Nepomohla ani chemoterapie, ani ozařování a byla vyřazena z dalšího léčení touto formou. Ta pani tedy požádala o zařazení do programu léčení konopím. Nevím, jaké odrůdy dostala z výdejního centra a nevím, jestli si nepomohla ještě i jinými druhy konopí. Vím ale to, že po několika měsících jeho užívání jí ten nádor zmizel a ona je dnes  vyléčená. Tato informace není vycucaná z prstu. Tento případ prezentoval Dr. Hanuš na svých přednáškách.
Díky idiotismu zákonů v České republice se dnes zoufalí lidé, kteří trpí obrovskými křečemi a bolestmi, kteří díky Parkinsonově nemoci trpí nekontrolovatelným třesem, kteří díky Alzheimerově nemoci svou myslí noří do naprosté temnoty, nebo kterým dokonce hrozí smrt, neobracejí na své lékaře, ale obracejí se na amatéry jako jsem já a někteří další, protože lékaři jim již pomoci nemohou a my jsme pro ně tou poslední nadějí. A zákonodárci a vedoucí představitelé tohoto státu, místo aby tento stav napravili prostě tím, že dospělým a svéprávným lidem dovolí si tuto bylinu pro svou potřebu pěstovat, a zároveň udělají vše proto, aby i v našem státě byl zahájen seriózní výzkum jeho léčivých účinků a aby konečně léčebné konopí bylo skutečně všem dosažitelné v lékárnách, tak ho naoko legalizují, ale při tom přijmou taková opatření, aby se k němu prakticky nikdo nedostal. Prostě na něj nasadí cenu 270 Kč za jeden jediný gram. A ještě pak mají v sobě tolik drzosti a sprostosti, že se v televizi a ostatních sdělovacích prostředcích natřásají jako přihlouplí kohouti a vykřikují do světa, jak oni tímto svým opatřením těm nemocným lidem pomáhají.

Lidé si kdysi vymysleli stát jako takový ne proto, aby se vybraná skupina lidí mohla považovat za nadřazenou všem ostatním, ale proto, aby se všichni členové té komunity mohli cítit, a aby také skutečně byli bezpečnější, a aby nebyli vystaveni zvůli zlodějů, vrahů a zločineckých band.

Jak se ale mají staří a nemocní lidé v České republice cítit bezpečnější, když jako zloděj a vrah se k nim chová právě tento jejich stát.

V České republice každoročně páchají stovky lidí sebevraždu kvůli svému beznadějnému zdravotnímu stavu. Mnozí z nich by ale mohli své problémy léčit právě konopím, a mnozí by se dokonce ze svých zdravotních problémů i vyléčili. Pro naše zákonodárce je ale přijatelnější, aby se tito lidé dostávali do naprosté beznaděje a aby páchali sebevraždy, protože tak budou zachovány ty správné penězovody do jejich kapes a do stranických pokladen z kont farmaceutických firem.

Mnozí z těchto politiků namítnou, že oni nic takového nepodporují a na ničem takovém se nepřiživují.

Není to pravda. Již jen tím, že proti tomuto stavu aktivně nebojují, se stávají spolupachateli.

Já jsem dnes v situaci, že se na mne obrací desítky lidí s prosbou o radu a považují mne málem, že ne za svou poslední záchranu. Jsem z toho dost nešťastný, protože tím ti lidé na mne přenášejí část tíhy svého problému. Na druhé straně ale v současném stavu považuji za svou povinnost těmto lidem pomoci alespoň tím, že jim řeknu vše, co o konopí dnes vím já.

Je mi 69 let a ještě pamatuji dobu, kdy konopí bylo běžnou součástí nabídky bylinkářků a bylinkářek na jižní Moravě, odkud pocházím. A vím také, že je lidi užívali, dělali si z něj masti a tinktury, a nikomu to nevadilo. Nikde se také neváleli žádní zfetovaní troubové a nikdy s tím nebyl žádný problém. Problém nastal teprve tehdy, když vládní, poslanečtí a senátorští idioti prosadili jeho zařazení mezi zakázané látky.

Pan magistr se ve svém vyčítavém dopise brání, že oni přece nemohou za to, že někdo zařadil konopí mezi nebezpečné drogy, vyřadil ho z léků, na které pojišťovny smí přispívat a nasadil naň cenu 270 Kč/g.

Ale proto jsem také ten otevřený dopis adresoval řediteli SUKLu a ne lékárnám a lékařům.

Pan magistr také napsal, že ty lékařky již předepsali asi dva recepty na léčebné konopí, a naznačil, že je velká škoda, že se lidé o jeho předepsání nehlásí. Víte pane magistře, jeden z těch dvou předpisů dostala i moje dcera a já jej mám tady, na svém stole, stále před sebou. Opravňuje ji k odebrání 30g Cannabis sativa L THC 6%, CBD 7,5%; DS 1,0gr/denně k inhalaci.

Moje dcera by si ho velmi ráda vyzvedla a to konopí užívala, ale nemůže. Těch 30g by ji totiž stálo celý její invalidní důchod.