Konopí a vánoční pohoda.

Již za tři dny bude Štědrý den, pak svátky vánoční a za pár dnů na to Nový rok. Dny oslav, lásky, štěstí a rozzářených dětských očí.  Alespoň tak jsou tyto dny prezentovány našimi sdělovacími prostředky a tak bychom si také všichni přáli, aby to tak u všech lidí dobré vůle bylo i ve skutečnosti. Ale mohou skutečně být všichni šťastni? Před pár dny proběhly našimi médii dvě zprávy, které u mnohých vzbudily velké naděje. Ta jedna se týkala léčby tzv. diabetických nohou. Nemoci, která končí minimálně amputací těchto končetin, a mnohdy pak brzy následuje i smrt. Dověděli jsme se, že se povedlo prokázat a dokonce i úspěšně odzkoušet, léčit a vyléčit tuto chorobu pomocí kmenových buněk. Deseti pacientům tak byly jejich nohy zachráněny. Americká diabetologická asociace vyjádřila této nové české metodě své uznání.

Jenže vzápětí jsme se také mohli dovědět, že zatím tato metoda používána nebude. Patrně stojí hodně peněz nebo se farmaceutickým firmám doposud nevrátily jimi vložené peníze do vývoje jiných léků na tuto chorobu, které sice nic neléčí, ale to je v naší zemi podružné. A tak dalším dvaceti pacientům, kteří si již mohli dělat naděje, tato vidina štěstí splaskla jako mýdlová bublina. Metoda jak jejich nohy zachránit sice existuje, ale oni o své nohy přijdou.

Ta druhá zpráva hovořila o novém léku, který by prý mohl výrazně pomoci se zpomalením nástupu Alzheimerovy choroby. Ten lék se nazývá Reminyl (galantamin). A pokud si o něm najdete informace na internetu tak zjistíte, že se jedná o lék schválený v 69 zemích světa právě pro léčbu Alzheimerovy demence. Studie k tomuto léku se uskutečnily v 16 zemích a to včetně Česka. Cílem studií bylo zjistit, zda by u pacientů s minimálním kognitivním deficitem (MCI) mohlo podávání galantaminu zpomalit progresi onemocnění a oddálit nástup demence.

To se nejen prokázat nepodařilo, ale navíc prvotní analýza výsledků zjistila ve skupině léčené galantaminem vyšší počet úmrtí. Celkem zemřelo 20 účastníků tohoto pokusu.

Jinými slovy, lék sice nic neléčí, je vysoce nebezpečný, ale v České republice už se v našich sdělovacích prostředcích rozběhla kampaň na jeho zpopularizování.

Já samozřejmě nevím, komu a kolik firma Johnson&Johnson zaplatila, aby se jejímu nebezpečnému preparátu dostalo patřičné pozornosti a jí se začaly vracet miliardy, které do jeho vývoje vložila. Nevím také kolik a od koho dostávají pracovníci SUKLu za to, že zařídí uvedení takového „léku“ do léčebného systému naší země. Malé částky to asi nebudou. A tak aby se nepřerušily penězovody na konto farmaceutické firmy a do kapes pracovníků SUKLu a lékařů, tak budou umírat lidé. A jako zdůvodnění těchto poprav nemohoucích pacientů se jim a jejich blízkým bude říkat, že tady nejde z čeho vybírat. Že tady není jiná volba, protože nic jiného prostě není.

Asi je na místě se zeptat, proč jsem do názvu tohoto článku vložil také slůvko konopí. Rád to vysvětlím.

Před nedávnem jsem četl článek o panu magistrovi Dušanu Dvořákovi, který za pomoci konopné masti vyléčil na Olomoucku jedné pani její diabetickou nohu, kterou již odborní lékaři v nemocnici z léčby odepsali a rozhodli, že nohu je třeba amputovat. Ta pani se k těmto lékařům zachovala velmi neodpovědně, jejich odborný názor ignorovala a o pomoc požádala právě pana Dvořáka. No a on jí tu končetinu zachránil.

Ti, kteří si myslí, že jen hloupě žvaním, ať si najdou blog pana Dvořáka a tam ať se podívají. Mají to tam i s fotografiemi. Ale asi to není pro citlivější povahy.

Takže diabetickou nohu je možné zachránit před amputací a vůbec to nemusí stát miliony. Tak proč tento stát tak zuřivě brání pacientům v přístupu k léčebnému konopí?

Ten druhý problém, o kterém jsem tady psal, byla Alzheimerova choroba. Nemoc, která z myslících lidí postupně dělá nemyslící čekatele na smrt. Skutečně jedinou záchranou starých lidí před tímto koncem je jen nic neléčící Reminyl? Skutečně to nejde jinak?

Jestliže si kdokoliv ze čtenářů tohoto mého článku dá trochu práce, tak si může na internetu najít práce takových osobností, jako je prof. Raphael Machoulam z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, nebo práce Dr. Marie de Caballos z Cajal Institute v Madridu, nebo práce vědců z The Scripps Research Institute v Kalifornii v USA a mnoho dalších, kde se zcela jasně hovoří o tom, že konopí Alzheimerovu chorobu jako takovou sice neléčí (to nedělá zatím žádný lék na tomto světě), ale že velmi výrazně brzdí její nástup, mírní bolesti a řádově prodlužuje uchování mentální svěžesti pacientů.

A já se tak znovu musím ptát - proč tento stát tak zuřivě brání pacientům v přístupu k léčebnému konopí?

Jakou radost asi v těchto svátečních dnech prožívají lidé odsouzení ke zbytečným amputacím jejich končetin?

A jakou radost asi mají ti, kteří se doma starají o svého starého otce nebo dědečka, jehož mysl je utopena někde v pekle Alzheimerovy choroby a který tak ani neví kde je a co je.

A jakou radost z Vánoc asi má matka syna, trpícího nemocí motýlích křídel, když se musí dnes a denně dívat na jeho utrpení? Nebo matka malé Lucinky z Hlušovic u Olomouce, která zoufale shání po celé republice ty, kteří by pro její dcerku pomohli nasbírat několik kamionů víček od PET lahví, protože jinak nebude mít na zaplacení její léčby ve Slovenských jeskyních.

Ptáte se, jestli i na tyto nemoci by pomohlo konopí? Já nevím! A nevím to jen proto, že naši politici dělají vše možné a nemožné, jen aby takovým výzkumům zabránili.

Z vědeckých prací amerických, kanadských, britských, španělských a izraelských prací zcela jasně vyplývá, že rostlina konopí má v sobě obrovský léčebný potenciál. Pomáhá pacientům s roztroušenou sklerózou, Touretteovým syndromem, epilepsií, gliomem, migrénami, astmatem, amyotrofické laterární skleróze, cévní mozkovou příhodou, HIV/ADS a dalšími a dalšími. Možná by pomohla i těm dětem s nemocí motýlích křídel či s následky DMO.

Jeden z nejuznávanějších vědcu Spojených států amerických ………… prohlásil, že do dvaceti let se bude naprostá většina lidských nemocí léčit pomocí preparátů z léčebného konopí a vůbec to nemyslel jako hloupý žert. On se totiž výzkumem jeho léčebných možností zabývá a tak velmi dobře ví, o čem mluví.

Bohužel, pokud se naši politici mají rozhodnout o tom, jestli nemocným a starým lidem, svým voličům, umožní léčení něčím, co jim skutečně pomůže, nebo nějakým chemickým svinstvem, které sice nic neléčí, ale za jehož prosazení na náš medicínský trh dostanou dostatek peněz na další volební kampaň, tak se rozhodují zcela jednoznačně – jejich politická kariéra je nad všechno utrpení těch druhých.

Máme ministry zdravotnictví a máme Státní úřad pro kontrolu léčiv, kteří bez mrknutí oka odsuzují nemocné a staré k amputacím, k trýznivým bolestem, ke zbytečné demenci a k smrti

Přesto, že by si dokázali pomoci nebo se dokonce zcela vyléčit rostlinou, kterou by si sami mohli vypěstovat na své zahrádce. To ale nesmějí. Na to si nechali schválit nemyslícími poslanci a senátory zákony.

Pro lidi s těmito a dalšími zdravotními problémy ty Vánoce až tak moc zase šťastné a veselé nebudou.

Zato jejich trýznitelé a vrazi se budou smát a budou šťastní. Jejich konta jsou dál a dál plněna a na ničem jiném jim nezáleží.

Já nechci nikomu kazit sváteční pohodu. Nechci, aby se kdokoliv ze slušných lidí cítil provinile jen proto, že on i jeho blízcí jsou zdrávi a že se tedy oni mohou dívat do těch rozzářených dětských očí a někdo jiný je vlastními politiky odsouzen k utrpení..

Prosím ale, až si budete připíjet nebo až budete u sebe doma rozdávat dárky, vzpomeňte si i na ty, pro něž tyto ani žádné jiné Vánoce radostné nebudou, protože moc nad jejich životy mají ve svých rukou darebáci.

Prosím, zamyslete se, jestli je to tak správně. Děkuji Vám.