Konopí a smrt přítelkyně.

Znali jsme ji od jejího narození. Dokonce jsme velmi aktivně asistovali u jejího zrození. Byla krásná již tehdy, kdy na nás poprvé vykoukla.

 A já byl nadšený. Laskal jsem ji, zabraňoval všemu, co by jí mohlo ublížit, vybíral jsem ji jen tu nejlepší stravu a velmi bedlivě jsem kontroloval její pitný režim. A ona se nám odvděčovala. Byla stále krásnější a stále ženštější. Každý den jsme byli spolu. A každý den jsme si vyprávěli. Říkal jsem jí, jak je krásná, něžná a při tom stepilá, a že já udělám vše, co jen mohu, abych ji ochránil před zlobou lidí a nevyzpytatelností přírody. A také jsem jí říkal, jak úžasným požehnáním ona je pro jednu nemohoucí holku. A když na mne z toho boje s větrnými mlýny dolehl splín, tak jsem šel k ní, sál jsem do sebe tu její úžasnou vůni a při tom jsem jí vykládal o svém trápení se svým státem, pro kterého je utrpení a smrt mé dcery přijatelnější, než zrušení či změna nesmyslných a nelidských zákonů a nařízení.  A ona mne chápala. Hladila mne svými listy a s pomocí vánku mi šeptala do uší slůvka uklidnění a povzbuzení.  A také o tom, že již brzy nastane doba, kdy ona udělá vše, co jen může, aby moje dcera netrpěla křečemi, bolestmi a totálně rozpadlou psychikou. A to vše i za cenu svého vlastního života.

A ten den přišel. A přišel dnes. Bohužel jsem to musel být já sám, kdo její život ukončil. Musel jsem to být já, kdo hrubým nástrojem ukončil její život, jen aby se zase o kousek prodloužil život své dcery. Přišel jsem za ní a moc jsem se jí omlouval. Já vím, že žádná omluva nemůže omluvit násilné ukončení života někomu, kdo vám nikdy a nijak neublížil. Ale co jsem měl dělat? A tak jsem ji jen prosil, aby se na mne nezlobila. A já vím, že ona to pochopila. Protože i v těch zlých chvílích mne stále hladila a svým jemným šepotem uklidňovala. Pak mou rukou zesnula.

Jsem si naprosto jistý, že ona velmi dobře věděla, že na tento svět přišla jen proto, aby svou smrtí mohla pomoci někomu trpícímu. Někomu, kdo není ani z jejího rodu. Někomu, kdo by bez její smrti sám zemřel.

Kéž by ti z našeho rodu, které jsme my dosadili na jejich výnosná místa, měli alespoň tisícinu té schopnosti pomáhat, jako měla naše přítelkyně.