Mohlo by se zdát, že tyto dvě rostliny nemohou mít prakticky nic společného. Jenže opak je pravdou. Tyto dvě rostliny si jsou podobné hned ve dvou věcech.
Tou první je prospěšnost lidskému organizmu. Tou druhou pak to, že proti oběma jsou vedeny lživé kampaně jen proto, aby někomu přinesly určité výhody.
O konopí jsem toho již napsal hodně a tak se nyní omezím jen na velmi stručný popis. Kdo tedy proti němu ještě dnes vede kampaň a proč?
V první řadě to jsou farmaceutické firmy. Vývoj syntetických léků je stojí nepředstavitelné peníze. Proto se snaží, co jen mohou, aby z konopí udělali nic neléčící ďáblovu rostlinu. Jenže konopí léčí, a není toho málo, co léčí. Četl jsem práci jednoho významného amerického vědce, kde píše, že dle něj do dvaceti let léčebné látky z konopí nahradí až 70% současných syntetických léků. I kdyby to nakonec bylo jen 10%, tak je to pro farma-průmysl katastrofa. Konopí nelze patentovat, a tím na něm nejde ani tak vydělávat.
Dalšími, komu se široká dostupnost konopí nelíbí, jsou na příklad mnozí vysoce postavení úředníci, politici a lékaři, kteří jsou na farmaceutický průmysl navázaní. Úředníci od nich dostávají všimné, politici finanční podporu na volební kampaně, a „ti správní“ lékaři pozvánky na „konferenci“ na Mallorce, v Egyptě či někde v Karibiku. Podmínkou je následná loajalita. Tomu se špatně odolává.
Nu, a vynechat bychom neměli ani naše policisty. I pro ně je samozřejmě příjemnější získávat další frčky na své epolety tím, že vyberou staré a bezbranné ženě její balkon či zahrádku s pár kytkami konopí, které si tam pěstuje pro své léčení, než se honit za nějakými zloději, pasáky či vrahy.
A jak je to s řepkou?
Řepka olejka se ve střední Evropě, tedy patrně i na území dnešního Česka, vyskytuje asi od 8. století, kdy se sem různými cestami dostala z Evropy jižní. A pokud vynecháme lidi alergické na žlutou barvu, tak prakticky nikdy nikomu dalšímu nevadila. Vše se začalo měnit až teprve před pár lety. To se mezi populací náhle začaly šířit „informace“ o tom, jak je ta rostlina škodlivá, a že se vlastně pěstuje jen proto, aby zemědělci mohli brát EU-dotace. Také nám bylo tvrzeno, že pyl z této rostliny je silný alergen, že med z květů řepky je vysoce nekvalitní, a že včely dokonce při jeho sběru umírají. Má to být rostlina velmi špatná pro půdu a zapříčiňuje její erozi. Olej z jejích semínek že je velmi nekvalitní až nebezpečný, a hodí se jen do těch biopaliv. A také, že srnčí zvěř poté, co se na řepkovém poli napase, tak minimálně oslepne, ale ve většině případů uhyne.
Tak jak to tedy je?
Sám odborník na zemědělství nejsem, a tak jsem si vyhledal práce těch skutečných odborníků, a některé jsem i kontaktoval. Byli to docenti České zemědělské univerzity v Praze a Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Dále odborníci z Institutu ekologie zvěře v Brně, šlechtitelské stanice SELGEN, a.s. v Úhřeticích na Pardubicku, předsedya Klubu zemědělských novinářů, a také dlouholetý včelař se vždy výborným medem ze Zvole-Rychnovek v okrese Náchod.
A co jsem se dověděl?
Kvalita půd a její eroze. Pro vyklíčení a prvotní růst stačí řepce olejce vláha z rosy. Díky hustotě zasetí a výšce rostlin, a tím důkladnému zastínění půdy, brání růstu plevelů a odparu vody z půdy. Má poměrně mohutný kořenový systém, který brání erozi půdy. Její pěstování a zpracování je prakticky bezodpadové. Z jednoho hektaru řepky získáme přes 1.700 litrů oleje a 2,5 tuny krmiva. Zbytky rostlin se zpět zaorávají do půdy a tím ji významně obohacují o živiny. Zasejí-li se po řepce obilniny, jejich výnos vzroste až o 10%.
Olej z řepky je díky vysokému a vyváženému obsahu mastných kyselin, linolové (Omega 3) a ? linolenové (Omega 6), velmi prospěšný pro organismus savců, tedy i ten lidský. Potřebujeme je, protože mají zásadní vliv na zdraví kůže, růst vlasů, hojení ran a podporují správnou činnost srdce a mozku. Jenže naše tělo si je vyrobit neumí. A tak se dá říci, že stejně jako konopí, je i řepka olejka léčivka. Ostatně větší užívání oleje z řepky olejky doporučuje i Světová zdravotnická organizace (WHO), a Ministerstvo zdravotnictví Spojených států amerických dokonce doporučuje obyvatelům USA denně zkonzumovat jeden a půl lžičky. Při srovnání prospěšnosti tří nejvíce u nás používaných jedlých olejů pro náš organismus, to je slunečnicový, olivový a řepkový, kraluje ten řepkový bezkonkurenčně na prvním místě.
Přibližně dvě třetiny produkce řepky olejky jde pro potravinářství a kosmetiku. Jedna třetina pak pro biopaliva. Jsme členy EU. A i my jsme hlasovali pro zákony a nařízení, které toto naše společenství řídí. Jedním z nich je zvyšování produkce biopaliv. Jejich výrobu a dotování v ČR začala v roce 1993 prosazovat vláda Václava Klause. Do roku 2020, tedy do letošního roku, je povinností všech států EU produkovat 10% biopaliv.
Alergie. Tvrzení, že pyl z řepky je silný alergen a trpí na něj velké množství lidí, je velmi přehnané. Tento pyl je poměrně těžký a má tendenci se shlukovat do hrudek. Proto se v porovnání s dalšími pyly nedokáže šířit na větší vzdálenosti. Jen pro srovnání. Na pyl travin trpí alergií v Česku 35% populace. To je víc jak 3.800.000 lidí. Na pyl břízy 23% populace. Tedy víc jak 2,5 milionu lidí. Oproti tomu na pyl z řepky ale jen 0,2% populace, což je asi 21000 obyvatel.
Nebezpečí pro srnčí zvěř. Hlavně kvůli potravinářskému užití byla vyšlechtěna tzv. řepka dvounulka. Dosáhlo se tím mimo jiné dvou cílů. Toho chtěného, kdy tato odrůda řepky obsahuje jen minimální množství nepříjemně zapáchající kyseliny erukové a hořkost dodávající kyseliny šťavelové, a také toho nechtěného, kdy takto modifikovaná řepka náhle není hořká, ale sladká, a srnčí zvěři velmi chutná. Bohužel všechny brukvovité rostliny obsahují také aminokyselinu S-methylcysteinsulfoxid, která se v trávicím traktu srnčí zvěře rozkládá na toxické látky. Ty pak u nich zapříčiňují rozpad červených krvinek. Zvíře tak může uhynout na chudokrevnost.V současné době ale již ani toto není tak docela pravda. Nové odrůdy vysévané řepky již v sobě nemají tolik S-methylcysteinsulfoxidu, aby zdravým kusům srnčí zvěře ublížily. Dle myslivců je dokonce řepka pro srnky v zimním období velmi významným zdrojem potravy. Ale ani v té nejhorší době nebyla řepka pro srnky tím největším nebezpečím. Tím byla a jsou auta. Na silnicích jich vždy umíralo více, než na řepkových polích. Že by je ale někdy někdo z kritiků řepky také chtěl zakázat, dokud se srnky nenaučí přecházet silnice bezpečně, to jsem nikdy neslyšel.
Včely a med z řepky. Řepka je pro včelaře důležitá rostlina. Kvete mezi prvními a řepkový med se řadí mezi velmi kvalitní a zdraví prospěšné. Uvádí se, že díky obsahu fytohormonu brassin, brzdí rakovinové bujení. Řepkové pole zpravidla včelařům zaručuje dobrý výnos medu. Z 1 ha řepky včely vyprodukují až 40 kg medu. Množství nektaru z jednoho květu řepky je během 24h 0,2 až 1,3 mg, o cukernatosti až 45%. A produkce sacharidů z jednoho květu je až 45%. Je ale faktem, že pyl získávaný převážně z jediného rostlinného druhu může oslabit imunitu včel a není tak kvalitní, jak med ze směsi různých květů. Je proto nutné dosáhnout větší různorodost zdrojů. Na příklad migrací se včelstvy.
Je zde ale jeden problém, a to postřiky proti hmyzím škůdcům. Zatím neexistuje postřik, který by zahubil škůdce, ale včelkám neublížil. Existuje proto vládní nařízení, které farmářům nařizuje o každém postřiku, který chtějí provádět, včelaře informovat, aby tito mohli svá včelstva přemístit. A zde do toho všeho vstupuje lidský faktor. Pokud farmář svůj záměr neoznámí, může svým postřikem prakticky zdecimovat včelstva v celém okolí. To se ostatně nedávno stalo na Náchodsku, kdy takto bylo během jediného dne zlikvidováno padesát včelstev jednoho včelaře. Špatná zde tedy není řepka, ale člověk.
Proč tedy ta nenávist k řepce?
V roce 2013 vznikla na naší politické scéně nová politická organizace, jejímž zakladatelem a předsedou je podnikatel v chemické a zemědělské oblasti. To by asi nijak nevadilo, pokud by se svým hnutím zůstával někde na chvostu volitelnosti a nepletl se tzv. tradičním stranám do jejich konání. To on ale neměl v úmyslu a hned v následných volbách získal druhý nejvyšší počet hlasů voličů. A když k jeho oslabení nepomáhaly ani proklamace, ani další sliby, měla se klackem na něj stát řepka, která se pěstuje i v jeho zemědělských podnicích.
Na začátku 20. století se skupina magnátů v USA rozhodla zlikvidovat konopí, ve kterém viděla velkého konkurenta svých farmaceutických, papírenských a olejářských podniků. V tisku se začalo psát o tom, že je to Ďáblem na Zemi seslaná velmi nebezpečná rostlina, bez jakýchkoliv léčebných vlastností, která jen oblbuje její uživatele, přivádí je k tvrdým drogám, a bílý člověk po jejím užití se může změnit na černocha. A povedlo se jim ho zakázat nejen v USA, ale na celém světě.
Na začátku 21. století tuto metodu boje s konkurentem převzali naši politici s velkou podporou ne odborníků, ale senzace chtivých novinářů. Jen místo konopí si jako klacek na konkurenta vypůjčili řepku.
Je na každém z nás, abychom si o tomto všem udělali svůj vlastní obrázek.
