Konopí a prohibice.

Ve středu 30.7. jsem si ve vysílání BBC vyslechl plány našeho pana ministra vnitra na téma plošná a tvrdá kriminalizace každého, kdo u sebe bude mít i to sebemenší množství jakékoliv drogy a to včetně konopí. Musím se přiznat, že nejdříve jsem si myslel, že pan Chovanec jen velmi neobratně žertuje na nějaké dané téma, ale tento náš ministr mne velmi rychle vyvedl z omylu. Podle pana ministra totiž neschopnost naší specializované protidrogové policejní jednotky odhalovat výrobce a distributory Pervitinu se dá napravit pouze tím, že se udělá kriminálník z každého, kdo se o nějakou drogu jen otře a to bez ohledu na to, proč se o ni otře. Panu ministrovi je naprosto jedno, že nezanedbatelně velké množství lidí v tomto státě si pěstuje konopí ne pro jeho distribuci a zpeněžování, ale pro svou léčbu, tak jako třeba já pro svou dceru Martinu. Nezajímá jej, že tito lidé žádnou jinou možnost nemají, protože jim žádné jiné léky na jejich zdravotní problémy nepomáhají a naopak jim ještě jejich problémy zhoršují. Pro pana ministra je droga jako droga a více se s tím zabývat nemíní. Pana ministra ale velmi irituje, jak z okolních států zaznívá kritika neschopnosti naší slavné Protidrogové centrály, díky níž se z Česka stala supervelmoc ve výrobě a distribuci Pervitinu do všech koutů Evropské unie.

Je to pochopitelné, protože nemalá část této ostudy padá i na něj.

A tak pan ministr Chovanec chce na vládě a v Parlamentu prosazovat, aby nalezení i toho nejmenší možného množství jakékoliv drogy u kohokoliv bylo trestným činem a automaticky vedlo k jeho obvinění a tvrdému odsouzení. A patrně předpokládá, že tak se konečně naše protidrogové útvary pod vedením fanatických géniů typu plukovníka Frydrycha vzpamatují, začnou mnohem lépe pátrat po varnách Pervitínu, výrobnách dalších syntetických drog a vietnamských pěstírnách konopí, a konečně se z Česka stane drogprostý ráj Evropské Unie a možná i světa.

Rád bych připomněl stejně hloupý způsob uvažování jinými lidmi, v jiné době, ale okolo obdobného problému.

Na začátku 20. století, v době krátce před 1. světovou válkou,  se různé spolky, navázané na protestantskou církev v USA, rozhodly povznést kvalitu morálnosti amerického lidu tím, že prosadí naprostý zákaz výroby, prodeje a  užívání alkoholu. Kněží začaly ve svých modlitebnách se svatým rozhořčením ve svých očích kázat o tom, že alkohol je dílem ďáblovým, který se takto snaží zdeptat vyvolený americký lid. Do ulic pak vyrazily hordy náboženských fanatiků s transparenty pro větší informovanost těch, kteří ještě nedemonstrovali a jen postávali na chodnících. Později transparenty vyměnili za kameny, protože úder kamene do okna jakékoliv hospody, nálevny či baru je přeci jen silnější argument, než jakýkoliv transparent.

Obzvláště v projevech této  koncentrace idiotismu vynikaly různé ženské spolky, na příklad Svaz amerických žen. A je pochopitelné, že stejně razantně a opět za pomocí vykladačů toho jediného správného Božího slova, pak doma tyto dámy zpracovávaly i své muže.

Výsledkem tohoto fanatického vzepětí části amerického lidu bylo přijetí tzv. Volsteadova zákona v roce 1919 a ratifikace 18. dodatku Ústavy Spojených států amerických.

Účelem tohoto všeho bylo vymýtit alkoholismus a snížit z něj vyplývající nemoci, rozpady manželství, násilí v rodinách i na veřejnosti a zlepšit docházku do zaměstnání a tím zlepšit ekonomiku celého státu. Čili úmysl veskrze bohulibý.

Výsledkem tohoto snažení ovšem bylo nebývalé rozšíření nemocí a úmrtí, které měly příčinu v konzumaci nekvalitního alkoholu s velkým obsahem metylalkoholu, vznik ilegálních palíren, distribučních společností a náleven a hlavně a především vznik organizovaného zločinu v podobě různých gangů a mafií, zabývajících se nejen tou výrobou a distribucí nelegálního alkoholu, ale také vyděračstvím a prakticky masovém vraždění jak oponentů, tak i konkurence.

Dalším, tak zvaně vedlejším výsledkem tohoto všeho pak byla naprostá zkorumpovanost jak politiků na všech úrovních, tak i policie a soudního aparátu.

V roce 1933 představitelé Spojených států uznali, že vyhlášení prohibice bylo hodno způsobu myšlení obzvláště velkých idiotů a prohibici přijetím 21. dodatku Ústavy Spojených Států Amerických zrušili.

Alkohol se znovu stal legálním a znovu se dostal pod kontrolu státu. Ne tak již organizovaný zločin. Z toho se díky prohibici alkoholu stala perfektně fungující organizace, která se jen z jedné komodity přeorganizovala na komodity jiné. Prostě z alkoholu přešli na hazard, prostituci, drogy, únosy a nájemné vraždy, páchané pro movité jedince či spřátelené politiky.

Myslící člověk si řekne, že když se někde v nedávné historii stane tak ukázkový příklad tragičnosti tak idiotských rozhodnutí, jako je vyhlášení jakékoliv prohibice, tak si politici již dají setsakramentský pozor, aby stejnou hovadinu neiniciovali a nezpůsobili i oni. Jenže to bychom asi nesměli žít v Česku.

Bez ohledu na příklady totálních kolapsů alkoholové prohibice ve Spojených státech v minulém století, či drogových prohibicí prakticky všude ve světě v době současné, se pan ministr Chovanec rozhodl vyzkoušet to ještě jednou i u nás. A již dnes si můžeme být naprosto jistí tím, jak to dopadne. Ten scénář bude asi tento:

-         naprostým zákazem i držení minimálního množství jakékoliv drogy se cena těchto látek rapidně zvýší

-         počet lidí, kteří již dnes jsou závislí se nezmenší

-         drogy dostanou aureolu superzakázané látky a stanou se tak ještě žádanější a to hlavně pro nedospělou mládež, pro kterou je experimentování vlastní a prošli jsme si jím všichni

-         výrobci a distributoři již nebudou vydělávat tisíce a desetitisíce, ale milióny a miliardy; stanou se velmi bohatou a velmi vlivnou vrstvou obyvatel našeho státu, na kterou se naváží prodejní politici, policisté a soudci

-         obrovským způsobem se zvýší počty zkorumpovaných policistů a soudců, kteří již nebudou pracovat ve prospěch lidu této země, ale pouze ve prospěch svých chlebodárců z řad nových mafií

-         aby policie vykazovala alespoň nějaké výsledky před bouřící se veřejností, tak bude přepadat a vykrádat staré a nemocné lidi, kteří si pěstují pár rostlin konopí na své zahrádce pro své léčení, či bude přepadat obchody se zahrádkářskými potřebami s odůvodněním, že ti staří a nemocní lidé si to konopí pěstují ve květináčích, které právě v tom obchodě zakoupili

Opět se staneme zemí, ve které nebude k žití.

A pokud si někdo myslí, že ve svých úvahách přeháním, tak bych rád jeho pozornost znovu obrátil ke scénáři vývoje v USA v době alkoholové prohibice nebo ke scénáři vzniku a vývoje všech drogových mafií v Mexiku, Guatemale, Kolumbii atd.

V Thajsku, Číně a dalších zemích je za obchodování s drogami trest smrti. Přesto se tam s nimi obchoduje s nezměněnou mírou, a můžete si být jisti, že před popravčí četou nikdy nekončí vysocí drogoví bossové, ale jen pitomečci z ulice, kteří jsou tomuto systému předhazováni jako nutná úlitba veřejnému mínění.

Jsem přesvědčený o tom, že pouze hlupák si může myslet, že totálním zákazem  čehokoliv, co vytváří nějaký problém, se tohoto problému zbaví.

I proto mne dost udivuje, že takovéto myšlenky napadají i někoho takového, jako je náš pan ministr vnitra. Vždyť „vystudovat“ práva tomuto géniovi trvalo na právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni pouhých devět měsíců.

V naší zemi ještě nejsme tak daleko, že by si jednotlivé drogové gangy rozdělovaly svá pole působnosti pomocí bomb a kulometů.

Jestliže ale zavčasu nezastavíme řádění takových lidí, jako je šéf protidrogové centrály policie České republiky plk. Martin Frydrych nebo ministr vnitra Milan Chovanec, tak k tomu skutečně nemáme daleko.

 Zdeněk Majzlík