Konopí a můj obdiv k dceři.

Nepatřím k lidem, kteří umí projevovat svou lásku. Spíše jsem tvrdohlavý beran, který tyto své city skrývá.

A tak ani moje dcera Martina ode mne moc často neslyšela, jek moc ji mám rád. To spíš chytla lepanec, když se mi něco již až moc nelíbilo. Lidé, jako jsem já, se asi nějak vnitřně za své city stydí, při tom si ale tajně velmi přejí, aby to ten druhý poznal z "nepřímých důkazů". Martina je již dlouhé roky nemocná. Ta nemoc, roztroušená skleróza, je velmi krutá. Pomalu ale jistě likviduje její tělo. A tak nohy kdysi osmnáctileté dívky, která nádherně soutěžně tančila, dnes připomínají nohy hadrové panenky. Když ji zvedneš, tak se díky fyzikálním zákonům nějak rozhoupou, když ji posadíš či položíš, tak se již nehnou a setrvávají ve stavu naprosté nepohyblivosti. Její ruce, které kdysi hrály na koncertech na klasickou kytaru tak, že jsem obyčejně měl velký problém skrýt, že mi slzy tečou jako malému klukovi, dnes mají problém udržet lžíci,  uchopit a udržet šálek kávy, či udržet jointa, aby jí nevypadl do klína. I to se stává. Prsty její levé ruky jsou již trvale zavřeny. Na té pravé, pokud chce na příklad uchopit ten šálek kávy, si je musí pootevřít pomocí té zavřené levé, nebo pomocí opěradla jejího invalidního vozíku. Aby si jejich alespoň nějakou funkčnost udržela, musí s nimi rehabilitovat. V Domově sv. Josefa v Žirči, kde již několik let trvale bydlí, na to mají rehabilitační dílnu, kde ona a její přátelé spolupacienti pracují. Vyrábějí košíky, koláže a také keramiku. A já bych Vám chtěl nyní tak trochu ukázat, co lidé, které jejich nemoc tak strašně postihla, s těmi svými bolestí a křečemi pokroucenými prsty dokáží. Proto mi dovolte, abych přiložil pár svých neumělých fotografií. Před tím ale ještě jedna malá poznámka k těm jointům. Martině již čtrnáct let neúčinkují léky proti symptomům její nemoci. A kdyby nebylo těch jointů, Martina by již čtrnáct let nežila.

A tyto koláže, a mnoho dalších, si Martina dělá na svém PC.

Moje milá, každý táta je rád, když může říci, že jeho syn či dcera je po něm. Naplňuje ho to pýchou a radostí. I já to říkám, když s někým hovořím o Tobě, i když vím, že pokud se jedná o obsah těchto fotek, tak se chlubím Tvým peřím. Mám Tě moc rád. (Hm, nebolelo to.)