Konopí a inventura naich snů, tueb a skutečností.
A jak dospíváme a bereme rozum, nae sny se mění. Starí kluci by chtěli cestovat po světě a objevovat neznámé kraje. Mnohé dívky jsou realističtějí ne jejich mutí vrstevníci. Jsou ochotny vzdát se role princezny a klidně by se spokojily s funkcí manelky kalifornského miliardáře. Obyčejně ve dopadne naprosto jinak, i kdy i hodně bláznivé sny se někdy plní.
Pak dospějeme, začneme více vnímat skutečnost kolem sebe, a nae touhy začnou nabývat realističtějí kontury podle naich znalostí a moností. Někdo se rozhodne pro podnikání a mnohým se to daří. Jinému stačí dobrá práce s moností pěkného výdělku. A kdy je to zároveň práce, která nás baví, jsme na výsost spokojeni.
Následuje zamilovanost, svatba, děti. A kdy je ve v pořádku, zaíváme pocit těstí.
Přiblině v této době se ale do naich myslí začne také vkrádat obava. Jsme ji dospělí, dokáeme logicky uvaovat, a tak si začneme uvědomovat, mnohdy z příkladů okolo nás, e to těstí nemusí trvat věčně. Můe se stát cokoliv. V oboru naeho podnikání se někomu jinému můe dařit lépe ne nám a my zkrachujeme. Ná zaměstnavatel se rozhodne pro změnu koncepce, nás přestane potřebovat a vyhodí nás. Zakopneme na schodech a skončí to zlomenou páteří. Ná ivot a ivot naich blízkých náhle můe být v totálních troskách.
Pokud si vechna taková a podobná nebezpečí uvědomujeme a jsme dostatečně odpovědní, můeme jejich dopad na nás a nai rodinu zmírnit alespoň tím, e se proti nim nějak pojistíme. Na příklad tím, e ve svém podnikání nepůjdeme do zbytečně riskantních podniků. Nebo si nebudeme hledat zaměstnání, kde nám kadý den půjde o zdraví a o ivot. A také si můeme najít dobrou a dlouhou tradicí prověřenou pojiovnu, kde nejen sebe, ale i své blízké dobře pojistíme. Jistě, bude nás to kadý měsíc stát nějaký, a mnohdy nemalý, peníz, ale alespoň máme jistotu, e kdy se něco stane
Ostatně mnohá lidská společenství organizovaná do států alespoň část těchto problémů řeí pojitěním povinným. A ji obyvatel takového státu pracuje v jakémkoliv zaměstnání, stát mu část jeho mzdy bere, a tyto peníze ukládá na zvlátní účty. Na příklad pod názvem zdravotní, sociální a důchodový fond. Doije-li se tak člověk bez úhony důchodového věku, stát mu vyplácí, podle jeho odpracovaných let a velikosti strhávaných částek, nějaký důchod. Nu a stane-li se takovému člověku nějaký zdravotní malér, který ho z pracovního procesu vyřadí, zaplatí mu i léčbu.
Ne v kadém státě je to stejné. Někde je to z pohledu postieného člověka lepí, někde horí. Bohatý a rozumnými lidmi řízený stát toho pro své občany dokáe udělat víc.
Nějak samozřejmě ale předpokládáme, e ná stát nás nějak bude chránit a nějak nám v krizové době bude pomáhat. A stejně samozřejmě nepředpokládáme, e to bude právě ten ná stát, který se nás bude snait zlikvidovat jen proto, e jsme se dostali do situace námi samými jen těko řeitelnou či zcela neřeitelnou, a to jen a jen proto, e náhle jsme se pro ten stát stali přítěí. Jistě, vichni jsme četli či slyeli o tom, jak se ke svým obyvatelům chovaly a chovají diktátorské zrůdy typu Mobutua v Kongu (Zairu), Pol Pota v Kambodi, nebo Kim Ir-Sena či Kim Čong-Una v Severní Koreji. Jene to bylo/je tam, kdesi v Africe či v daleké Asii, ale tady? V naí kulturností a lidstvím se opájející Evropě? To snad ne!
Bohuel mnozí si neuvědomujeme, e patnosti na vlastním obyvatelstvu se dají provádět i bez zjevného násilí. Nikdo nemusí nikoho mlátit, trhat mu nehty, střílet, věet, nebo hnát do plynových komor. To dělají jen primitivní idioti. Evropskou výchovou a kulturností tvarovaný politický vzdělanec jednadvacátého století by se k něčemu takovému nesníil. Za prvé by to bylo příli zjevné a v následných volbách by to mohlo ubrat hlasy, za druhé by to mohlo vyvolávat protinásilí, kdy by někoho z těch postiených mohlo napadnout, e to vyřeí likvidací násilníka i za cenu vlastního ivota, a za třetí, vdy to ve lze provádět v klidu, s úsměvem, a dokonce s aureolou citlivého a účastného empatika, který by tak moc chtěl pomoci, ale ono to teď zrovna nejde.
Podívejme se na to, jak to probíhá na příklad tady u nás, v Česku.
Éry diktátu jedné vyvolené rodiny, jedné vyvolené rasy a jedné vyvolené strany ji pominuly. Dnes říkáme, e máme demokracii, a ná stát e řídí námi volení zástupci, které si kvůli tomu ze svých daní platíme. A protoe je platíme více ne tědře tak předpokládáme, e i oni budou svou práci vykonávat poctivě a ku prospěchu společnosti. Ale děje se tak?
Za posledních osmadvacet let tady naimi volenými zástupci dolo k rozkradení průmyslu této země a jeho předání do rukou spřátelených zlodějů, podvodníků a tunelářů. Byl vyrabován důchodový fond v hodnotě přes třistatřicet miliard korun a prognóza získávání důchodů dnes jetě stále pracujících a daně platících lidí je velmi chmurná. Ze zlatého pokladu České republiky bylo rozkradeno padesát est tun zlata. Ministři vnitra a nejvyí náčelníci policie policii plánovitě likvidují a přebudovávají tak, aby vymáhání zákonů platilo pro vechny, kromě politiků a jich samotných, a samozřejmě na ně navázaných spřátelených podnikatelů. Předseda vlády ze svého úřadu vytvoří hampejz, kde jeho nejoblíbenějí konkubína úkoluje policii, armádu i ostatní členy vlády, a následně tento úřad přetvoří na výběrnu úplatků. Přesto, e práce naich poslanců se dá souhrnně ohodnotit jako prachmizerná a společnosti naprosto neprospěná, tito si prioritně a naprosto bez ohledu na kvalitu své práce zvyují své platy. Z kdysi ukázkového kolství je pokusná laboratoř neschopnosti, tuposti a zamindrákovanosti na ministerské křeslo dosazených arlatánů. Titulární pracovníci universit za patřičný baki rozdávají universitní tituly politickým a ekonomickým mafiánům, kteří vysokou kolu viděli jen tehdy, kdy kolem ní jeli ve svém luxusním autě. Státní zakázky jsou vypisovány tak, aby na nich vydělali vichni zúčastnění kromě státu samotného. Poslanci se chovají jako prostituti a prodávají své poslanecké mandáty za lukrativní posty ve státních firmách.
Měli jsme zdravotnictví, které patřilo k těm nejlepím v celosvětovém měřítku, kde byli léčeni vichni bez toho, e by za to museli jetě jednou platit, protoe ve ji měli zaplacené ze svých daní. Pacient, který následně potřeboval rehabilitaci či lázně, tyto dostal, a opět nemusel znovu nic platit. Dnes matky prosí na sociálních sítích o milodary, aby mohly koupit léky nebo zdravotnické pomůcky pro své nemocné dítě. Do kasy VZP musí doplácet desetitisíce korun na kočárek pro své postiené dítě. Musí nasbírat kamiony víček od plastových lahví, aby mu dokázaly zaplatit lázně nebo rehabilitaci. Musí se rvát se státní zdravotní pojiovnou o ivotně důleité léky nebo dokonce o invalidní křeslo, protoe i to VZP plně invalidním lidem bere. Miroslav Červenka má rakovinu plic. Jedinou jeho nadějí je biologická léčba, která ji rodinu stála miliony korun. VZP ale odmítlo přispět by jen jedinou korunou. Maminka Davida, chlapce s nemocí epidermolysis bullosa, neboli nemocí motýlích křídel, se musela dennodenně bít s VZP o speciální masti a obvazy, které alespoň trochu mírnily jeho kruté bolesti. Pro tuto nai státní zdravotní pojiovnu to ale nebylo nic, čím by se měla zabývat.
David svůj boj se svou nemocí týden před loňskými Vánocemi prohrál. Mirek podal na VZP alobu. Jene jaká je jeho naděje v boji s tímto státním zdravotnickým zařízením v systému, kde soudní spory i v případech, kdy jde o ivot, trvají léta?
Kdy jsem se já poprvé obrátil na svůj stát se ádostí o pomoc pro svou nemocnou dceru, nechtěl jsem po něm ani nějaké drahé zahraniční léky, ani jsem po něm nechtěl peníze. Chtěl jsem jen povolení, aby se ona mohla léčit bylinou, která jako jediná jí jetě tehdy, na rozdíl od povolených léků od lékařů a z lékáren, pomáhala. A předpokládal jsem, e je to jen otázka pár týdnů, ne takové povolení získám. To bylo začátkem roku 2010. Po třech letech se nae lékařsko-sociálně-politické pičky dohodly, e nám přístup k té bylině umoní. A dokonce k tomu Parlament přijal novelu zákona a Státní úřad pro kontrolu léčiv přijal své Opatření obecné povahy. Výsledkem je, e mojí nemocné dceři bude umoněn přístup k této bylině, pokud měsíčně zaplatí 70.000 Kč. Zároveň mi bylo zcela jasně dáno na vědomí, e pokud s tímto nebudeme souhlasit a tu bylinu budu kvůli dceřinu léčení pěstovat sám, tak mne na pět let zavřou do vězení. Ta bylina se toti jmenuje Cannabis, česky konopí. A je to rostlina, která pohlavárům naeho zdravotního systému a pohlavárům politických stran nahání husí kůi. Ne snad proto, e by ta léčivka byla lidem zdravotně nebezpečná. Naopak. Jak ve světě pokračuje její výzkum, rozsah jejích léčivých účinků se den ode dne neustále dál a dál roziřuje. Jene bohuel právě v tom je ten největí problém. Nai politici si zvykli na velmi bohaté transfery peněz od farmaceutických firem do pokladen politických stran a na konta jejich bossů. A a příli mnoho lékařů si zvyklo na to, e i pro ně je finančně výhodnějí předepisovat nebezpečné, málo účinné výrobky těchto firem, ne prosazovat uívání byliny, kterou si kadý dokáe za pár korun vypěstovat na své zahrádce sám. Hippokratova přísaha je pro ně jen nepříjemný mezistupeň k získání toho správného titulu MUDr. Její obsah je ji a tak příli nezajímá. A zrovna tak je to i se sliby politiků. I ty jsou jen tím posledním mezistupněm k monosti rozvalení se u politického koryta a hrabání pod sebe. A ty sliby? Kdo z nich by se tím po volbách jetě zabýval?
Máme zdravotně-sociální systém, který připomíná ve moné, jen ne zdravotně-sociální systém.
Mně to spíe a příli připomíná řádění bezohledných a ničeho se netítících vyděračských gangů řídících se heslem vytáhněme z nich, co se dá, a pak je nechejme zdechnout.
Martin Luther King ve svém známém rozhlasovém projevu řekl své památné I have a dream. Měl sen o rovnosti ras a konci rasové segregace ve Spojených Státech Amerických. Američané jej pak za tento jeho sen zabili.
I moje dcera, moje ena, já, a s námi statisíce lidí tohoto státu máme své sny.
Sníme o tom, e námi zvolení političtí zastupitelé a představitelé naeho státu se přestanou okamitě po svém zvolení měnit na bezpáteřní chamtivce bez kousku cti v těle.
Sníme o tom, e ná sociálně-zdravotnický systém se opět změní na slubu vem nemocným a bezmocným, kde ji o ivotě a smrti nebude rozhodovat výe konta postieného.
Sníme o tom, e lidská práva nebudou jen z nutnosti do preambule Ústavy vloenou větou, ale e i v naí zemi budou dodrována.
Sníme o tom, e Právo a Spravedlnost se opět stanou synonymem tého, a ne zcela rozdílnými pojmy.
Sníme o tom, e i staří, nemocní a nemajetní budou opět bráni jako lidé, a ne jen jak obtíná sběř.
Sníme o tom, e staří a nemocní lidé se budou moci léčit tím, co jim pomáhá, a ne jen tím, co farmaceutickým firmám a na ně navázaným politikům přináí zisky.
Američané na Martina Luthera Kinga za jeho sen poslali střelce.
Česká vláda ani Parlament na nás střelce neposílají. To je pod jejich úroveň. Oni prostě jen dělají, e ten nářek bezmocných neslyí.
Účinek je ale stejný.
Zdeněk Majzlík
Diskuse s premiérem České republiky
Začátkem července jsem poslal otevřené dopisy předsedovi Ústavního soudu, prezidentu republiky, nejvyí státní zástupkyni, předsedovi vlády, ministrům spravedlnosti a zdravotnictví a řediteli Národní protidrogové centrály.
Zdeněk Majzlík
Sedmnáct let boje generála Jakuba Frydrycha proti drogám.
Kadý, kdo dlouhodobě zastává významnou veřejnou funkci, by si měl čas od času poloit jednoduchou otázku: Přinesla opatření, která jsem prosazoval, výsledky, které od nich společnost očekávala?
Zdeněk Majzlík
Má nejvyí státní zástupkyně dohlíet pouze na zákonnost, nebo předevím na spravedlnost?
V posledních letech si kladu otázku, zda je úkolem státního zastupitelství pouze důsledně prosazovat platné zákony, nebo také vnímat situace, kdy jejich uplatňování vede k výsledkům, které jsou z hlediska lidskosti nepřijatelné.
Zdeněk Majzlík
Má prezident povinnost ozvat se, kdy se právo obrací proti nemocným?
V posledních letech se stále častěji zamýlím nad jednou otázkou. Kde končí povinnost občana dodrovat zákon a kde začíná povinnost státu chránit zdraví, ivot a lidskou důstojnost?
Zdeněk Majzlík
2/7 Otevřený dopis prezidentu České republiky Petru Pavlovi
(Druhý ze série sedmi otevřených dopisů, které postupně zasílám vrcholným představitelům českého státu spolu s knihou Česko mezi právem a spravedlností. První dopis byl adresován předsedovi Ústavního soudu JUDr. Josefu Baxovi.
| Dalí články autora |
Poznejte český film jen podle obrázku
České filmy jsou plné nezapomenutelných hláek, legendárních postav a scén, které známe snad...
Odchod z Primy ho nakopl. Honza Dědek promluvil o nové televizi i otcovství po padesátce
Honza Dědek má za sebou mimořádně turbulentní období. Během posledního roku a půl se stal poprvé...
Smíchov čeká velká tramvajová výluka, 6 linek změní trasu. Jak to bude s náhradní autobusy?
Smíchov čeká tramvajová výluka, která potrvá déle ne dva týdny. Kvůli instalaci elezničního mostu...
Letecký obr se vrací do Prahy! Airbus A380 přiveze i luxusní novinku pro cestující
Na Ruzyni se vrací pořádný obr. Milovníci letadel si mohou do kalendářů zakroukovat čtvrtek 1....
Ve Velké Chuchli chátrá továrna, kde se natáčela Kráska v nesnázích. Dovnitř se chodí křovím
Za křovím ve Velké Chuchli chátrá bývalá továrna, která má za sebou pozoruhodnou historii. Vyráběly...
Němka, Uatá i Ventilovka. Letohrad se na jeden den vrátil do časů parních vlaků
V Letohradě na Orlickoústecku si v sobotu daly dostaveníčko parní lokomotivy. A i díky počasí se...
Příbramskou nemocnici zatím povede místo odvolaného Hoňka náměstek Dvořák
Příbramskou nemocnici zatím povede místo odvolaného Petra Hoňka náměstek pro lékařskou péči...
Náchodská nemocnice má první robotický operační systém z nemocnic holdingu
Oblastní nemocnice Náchod spustila jako první nemocnice Královéhradeckého kraje robotický operační...
Začala stavba tramvajové tratě na Strahov. Uleví to dopravě na Kulaáku, věří starosta
V Praze začala výstavba nové tramvajové tratě z Malovanky na Strahov. Zhruba 1,3 kilometru dlouhá...
- Počet článků 198
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1910x



















