Věřím, že smrt jsou jenom dveře...
Dveře k tajemství (J.M.)
I.
Ten den nebyl nic moc. Na co jsem sáhla, to se mi nepovedlo. Začalo to už ráno tím cyklistou. Starý pán beze světla byl skoro neviditelný a vjel mi před auto. Brzdila jsem i očima. A pak už se to se mnou vleklo. Podřízení dělali, že neví, nadřízení, že mám dávno vědět, hlava mi třeštila. V obchodě nefungoval terminál a já neměla jak zaplatit. Polykala jsem slzy a s vypětím sil se přesouvala k domovu.
Uhýbala jsem z cesty houkající sanitce a myšlenky ze zase stočily k mámě. Po měsících jsem byla schopna s pokorou poděkovat Osudu, že ji odvedl tak rychle a bez varování. Strašně se bála sanitek. A strašně se bála nemocnic. A všeho neznámého. Měla proč. Houkání té svojí už neslyšela. Blíží se Dušičky. První, kdy budu svíčku rozsvěcet i pro ni. Vlastně nic výjimečného, rozsvěcíme ji doma denně. Nejdřív na cestu, aby se nebála. Teď jako propojující plamínek vedoucí mezi světy. Třeba. Možná. Doufám.
Po cestě chodbou se odřu se o kolo opřené ve dveřích. Za dvorečku je rušno. Brácha spravuje střechu altánu. Dcera sedí obkročmo na žebříku, cosi mu podává a vesele gestikuluje. Stojím u okna, dívám se a dívám. Ten pohled je totiž nový a vzácný. Dívám se na bráchu, jak soustředěně cosi měří, zjevně dohodnutým gestem se otáčí na svou přidavačku a ta mu podává žádané. Vypadají sehraně. Ještě před rokem by tady nebyl. Ještě před rokem by ani jednoho z nás nenapadlo, že se potřebujeme a až na řídká setkání u mámy jsme se téměř nevídali. Neměl na mámu čas. Nebavilo mne to pořád řešit. Občas jsme se kvůli tomu rafli. Jednou pořádně. Sama jsem nechápala, proč se tak vztekám kvůli něčemu, co byla "norma".
Teď o sobě víme skoro denně. Je to křehké a hrozně si to opatruju. Je fajn mít zas bráchu. A najednou se mi rozsvěcí, najednou mi to dochází. To křehké spojení mezi generacemi, informace, která tady zůstává, když se za některým z nás zavírají dveře jiného světa, přešlo z mámy na syna. Cosi hlubokého, křehkého, neuchopitelného a přitom absolutně opravdového.
Blízkost. Tichá, niterná radost z toho, že máme někoho s kým jsme vyrůstali. Stojím u okna, užívám si ten obraz a nemůžu se odtrhnout. A je mi jasné, že tohle bráchovi nikdy neřeknu.
Měla bys z nás radost, mami. Jsem si jista.
II.
Ségřin manžel je hrozně fajn chlap. Ale je teda dost levej. Technicky mu to myslí skvěle, ale prostě jen hlavou. K rukám mu to moc nedojde. A tak jim tu dávám dohromady střechu na altánu. Ne, že bych neměl sám co na baráku dělat, ale ségře to pomůže, tak co. No, uznávám, je taky docela fajn třeba si jen tak sednout ke grilu. Třeba. Nebo si zavolat a pokecat o tom, jak to jde. Jim i nám. A nejlepší je rýpnout si do neteře. Skvěle přihrává. To jsou ty geny.
Když máma umřela, ségra mi to volala a vzbudila mne. Nechápal jsem. A možná ještě pořád nechápu. Není to sen. Ale měl by být. Tolik jsem toho o ní nevěděl. Že chodila se ségrou do divadla a na koncerty, že ráda fotila a že se to i s tou svou blbou, desetiletí trvající nemocí dokázala naučit. Najednou je ségra vlastně nejbližší člověk kterého mám. A nějak mi doteklo, že ona to ví. A pořád mne štve, že je umanutá a svoje. Jenže - přesně jako máma. A co je nejhorší - nejspíš stejně jako já. Máma je pryč a něco se uzavřelo. A my jsme tady. Já, moje žena a můj syn. A ségra a její holky a teď i ten manžel. Malá skupina lidí ve velkém vesmíru, v jedné z jeho dimenzí.
Ségra vychází na dvůr, stíní si oči a volá na mne na střechu, jestli chci klobásu. Dolů fakt nepolezu. Až to dodělám. Odmítám. Krčí rameny a usměje se jako máma. Chápe, že nemůžu od rozdělané práce. Má to stejně. Po mladé mi pošle na střechu plechovku nealko piva a obíhá kolem nás s foťákem, plánujeme výlet do ZOO. Jsem rád, že jsem s nimi, ačkoliv mne fakt pekelně bolí záda. Doťuknu hřebík, natáhnu ruku k neteří pro další a střetneme se se ségrou pohledem. Nic neřeknu. Ani teď, ani jindy. Není to třeba.
Měla bys z nás radost, mami. Jsem si jist.
Jana Majová
Stalker
Žijeme silný příběh. Je zcela pravdivý a žijeme ho tak dlouho, že jsme už přestali vyhlížet jeho konec. Devastuje nám každodenní život, mění naši realitu. Tak se žije, když si vás vyhlédne někdo, kdo se rozhodl vám ničit život.
Jana Majová
Marie Milá (Šípková)
Jak je ten svět pomíjivý, že? Už týden mi svítí v kalendáři, že máš dnes narozeniny. A Ty? Ty se teď odněkud z vyššího levelu samotného Bytí nejspíš s nadhledem usmíváš. Marie.
Jana Majová
Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí milý Davide...
David oslavil třicátiny. Slavil s velkou radostí a chutí. Cože si to, milý čtenáři tohoto necovidového blogu myslíš? Že na tom není nic divného? Že třicitka je před tebou nebo za tebou a jako... no a co? Život jde dál?
Jana Majová
FAQ pro holky u šicích strojů
Nemyslím teď nás, zkušené harcovnice. Myslím mladé ženy, často maminky na mateřské, které bůhvíkde vyštrachaly šicí stroje a sedly k nim. Mají můj respekt.
Jana Majová
Když peče celá zem, fandím.
Konečně vím, jak vám je. Vám všem, kdo jste soutěživí, fandíte hokeji, tenisu, házené, biatlonu, atletice, krasobruslení, čemukoliv. Protože já, nesoutěživá, jsem to neznala. Až teď. Teď se vší vervou fandím pekařům a cukrářům.
Další články autora |
Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince
Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...
Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti
Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...
Policie prověřovala nákup vojenského materiálu pro Ukrajinu. Zajistila 300 milionů
Premium Česká policie v tichosti prověřovala třaskavý případ, který může mít negativní dopad na zbrojní...
Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři
Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...
Turek pod tlakem. Promazal sítě, ruší debaty. Zdviženou pravici řeší policie
Lídr kandidátky Přísahy a Motoristů sobě Filip Turek se nezúčastní posledních debat před...
Lidé dali najevo nespokojenost, říká jediný europoslanec ze Zlínského kraje
Víkendové volby rozhodly o tom, že bude za Zlínský kraj jediným europoslancem. Ondřej Kovářík (ANO)...
Čtyři americké lektory někdo pobodal v parku v Číně, ta o útoku mlčí
Ve městě Ťi-lin na severovýchodě Číny někdo nožem zaútočil na čtyři lektory ze Spojených států,...
Ruský bombardér havaroval v horách Severní Osetie, posádka zahynula
V hornaté oblasti ruské Severní Osetie havaroval ruský bombardér Su-34. Při nehodě zemřeli oba...
Vojáci KLDR se octli na špatné straně hranice. Měli krumpáče, zazněly výstřely
Severokorejští vojáci v neděli krátce překročili hranice s Jižní Koreou, zřejmě zabloudili....
Obstála dětská opalovací kosmetika Lirene na horkém sluníčku?
Jaké jsou zkušenosti našich testerů a jejich dětí s dětskou opalovací kosmetikou Lirene? Ochránil pokročilý systém fotostabilních organických a...
- Počet článků 324
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 959x
Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.
Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.
Píšeme o tom i na facebooku: https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/
Jsem k nalezení na: jamajka117@gmail.cz.