Jani, kráááásně jsi to sesumírovala! Já jsem si ušila čtyři kousky dvojvrstvé v ruce, páč šicí stroj nemám, ale šila jsem léta, takže moje ručně ušitý roušky vypadají jako by vylezly od stroje, jen to mnohem dýl trvá je vyrobit. Kvůli rouškám jsem si koupila napařovací žehličku. Tobě a všem švadlenkáma

Napařovačka je prima a v létě Ti bude parádně vlát sukně, to se hodí :-)

Pěkné, dík.

Jak funguje to Tvé vázání? Ta šňůrka se protáhne tím očkem a zaváže za krkem?

Jani, díky. Tohle vázání jsme si v podstatně "vyvzpomněly" - byvalo na sálových ústenkách v době, kdy Mrtvé moře bylo ještě marod. Ještě je vylepšené - když tkanici protáhnete ouškem dvakrát, dá se smyčka posouvat, pak si to jen stáhnete za uchem a zavazovat v podstatě netřeba. Zatím se nám to zdá jako nejlepší vázání. Ale...ono je to jedno, hlavně, že to drží :-)

posílám Tic několik palců nahoru

Hned je pošlu dál ostatním koronakřižákům.

Jani

Moc ráda Tě vidím :-)

Ano, šije celé Česko i naše zlatá děvčata u nás ve vsi. Jani a tobě moc díků za tento blog

Mne to přesvědčuje o tom, že lidi jsou fajn. Šíje se na vesnicích, ve městech, šijí studenti, kteří to neumí, ale mají čas a učí se jako diví, šijí dámy v letech, které umí, ale zase nemají čas, šijí ty maminy na mateřské, které mne naprsosto dostaly...

Lidi nosí látky, tkanice (těch je pořád málo), dneska nám donesli pizzu...

Jano, můj obdiv českým ženám. Snad jediné na světě tohle dělají

Taky jsem slyšela, že naše unikátní tvarůžky jsou doplněné unikátními rouškami...

Hezké, a pan Špaček je elegán za každé situace. My doma nešijem, ale skládáme a špendlíme čtverce z perlanu, a sousedovic holčina to šije - jednorázové roušky pro zdravotní sestry z domácí péče a hospicu. Jano díky, a držím palce

Takže šijete!! :-)

Jozef Prouza to napsal za mne a lépe.

Karma.

Já ty české ženy jak jsi ty, Jano, prostě obdivuju. A jsem moc rád, že na své blízké a zvlášť na nás, ohroženou a zapomínanou skupinu obyvatel téhle kotliny, myslíte. A parafrázuju z Bílé nemoci: Teprve nabídnutá sousedská ruka dělá z kusu země vlast.

Josefe, mne ne, já jsem ve skupině a to je úplně jiné kafe. Navíc je to pro mne poměrně příjemné vzpomínání na ruční práce...a tak vůbec.

Skvělé jsou ty holky, co šijí doma po nocích.

Dneska už jsme si zařádili a šili "na pěkno". Ladily šňůrky a látky, šili roušky "kravaťačky" i teenagerské, dětské klučičí i holčičí, dokonce dvě VIP (z recese) i s kapesníčkem.. Protože (jak říkal můj táta) nejhorší je smrt z vyděšení. Tak se vyblbujeme a lidi blbnou s námi. Hned mají víc sil. A "vo tom to je".

Až vstanete od šicích strojů, běžte někam do přírody, k rybníku daleko od davu ostatních, a zacvičte si třeba jógu.. Plíce jsou jen měchy a okolní armaturní potrubí. Musí se prodejchat..

Vyřídím všem :-).