Tucet francouzských dní - ORANGE (fotoreportáž)
Odjeli jsme z Lyonu. A zase jsem to místo opouštěla nerada. V následujících dnech se to dělo taky, tak jsem si raději začala zvykat na to, že podrobné zkoumání se prostě nekoná a můj detaily milující mozek má prostě smůlu.
Směřovali jsme už do "cíle" naší cesty, do Provence. Do blízkosti měst Cavaillon a Sant Andiol. Na ta ještě dojde, teď jsme se sotva vymotali zatáčkami a motačkami z podzemní garáže, najíždíme na další úsek dokonalé francouzské dálnice, kde (jinde rozverně velkorysí) řidiči jezdí ukázněně a v případě komplikací vzorně zpomalí celá silnice, což nejspíš není dáno ukázněností francouzských řidičů, ale výší pokut. Božence přede motor a my si v autě děláme pořádek v informacích. Ještě se totiž cestou zastavíme v Orange. Během kratičké doby tak budeme okukovat už třetí památku UNESCO.
Co je zajímavého na Orange? Jednak bohatá historie a druhak to, že je to druhé (a poslední) místo, kde jsme, my skoronepoučitelní, zase zůstali o hladu a vyhrabávali z batohů zbytky BB sušenek. Prostě jsme nedokázali vystoupit z auta a nejít přímo k amfiteátru, no.
Orange je totiž město, kde se vyřádili staří Římané. Za jejich vlády mělo město skoro sto tisíc obyvatel a lidem se v něm dobře dařilo. Dneska jich tady žije třetina. (více o městě Orange je k dočtení tady).
Určitě chceme vidět antické divadlo a vítězný oblouk. A pak se najíst, což na rozdíl od prvních dvou úkolů neklapne, ale to už víte.
Římané měli kladný vztah k umění a zábavě, ostatně jejich úsloví panem et circenses - chléb a hry, přelétlo staletími a je dodnes součástí našeho běžného jazyka stejně, jako se pozůstatky jejich architektury proplétají se současnými stavbami.
Ve své době si Římané prostě stavěli. Divadla, amfiteátry a arény určené pro tisícovky lidí. V Orange dodnes stojí nejspíš nejzachovalejší divadlo v Evropě. A stojí tady od 1. století našeho letopočtu. Římané si prostě usmysleli, že postaví divadlo pro 8 tisíc lidí, vybrali si vhodné místo tak, aby stavba mohla využít přirozené sklony terénu a opory ve skalách, vystěhovali tam žijící lidi a postavili divadlo. (To bych chtěla dneska, kdy není kvůli křečkům možno dostavět dálnici, vidět.) V jeho nejlepších dobách se tady konalo asi 180 představení ročně. Už jen ta logistika musela být zajímavá a tehdejší organizátoři museli být supermanažery.
Z poměrně malého náměstí, které je uzavřeno divadlem obtočeným kruhovým objezdem (později zjistíme, že francouzské kruháče jsou jeden parádnější než druhý) lze vyjít přímo k divadlu. Už samotný vstup a pohledy přes plot naznačují, že nás nečeká nic zapomenutelného.
Po vstupu se rozhodujeme zažít si zrychlenou stavbu divadla ve virtuální realitě. Sice to fungovalo, ale mohu mám vřele doporučit, tohle vynechte. Vezměte si audioprůvodce a vstupte přímo do monumentálního prostoru divadla. Cítíte se občas malí? Tak tady se malými stanete doopravdy.
Vidíte ty lidské mravence v půlkruhu před hledištěm? A sochu císaře Augusta v horní části zdi? Tu bílou? Tak ta má na výšku 4 metry a je to zachovaný originál. Celá stěna má na délku 103 metry a když jsme šli kolem jeviště, považovala jsem jeho okraj za jakýsi ochranný plot - prostě jsem neviděla nad jeho okraj. Stěna perfektně odráží zvuk stejně jako okolní skály a tak tady byla a je skvělá akustika ceněná umělci světových jmen. Horní část stěny byla v nejslavnějších dobách dokonce obložena mramorem, některé chodby jsou vystavěny z kamene, jiné vyhloubeny přímo ve skále, stejně jako zázemí pro účinkující a personál.
A jak to bylo dál? Když Římská říše zmizela (no, ona nezmizela. ovlivňuje naši civilizaci dodnes) v propadlišti dějin? Inu, tak, jak už to bývá. Příčinliví Orangané divadlo postupně rozebírali na stavební materiál, sloužil jako kamenolom, jeho katakomby jako vězení. Až do doby, než devastaci zastavili naši skorosoučasníci a divadlu postupně vrátili tvar a dávný lesk (více o divadle, včetně hezké fotky, zde)
A tak můžete vystoupat mezi jednotlivými sektory sedadel, které dříve přesně oddělovaly jednotlivé vrstvy obyvatelstva až nahoru a s úžasem a snad i drobnou závratí pozorovat to impozantní dílo lidských rukou.
A nebo se ohlédnout do blízkých ulic.
A pak už byl čas vydat se zpátky do města. Vyfotit zavřený kostelík Saint - Florent a vydat se za jídlem. No jo, zase pozdě. Restaurace se schovaly za stažené rolety, tak jsme v malé pekárně ulovili nějakou houstičku a snad konečně pochopili, že Francie se nepřizpůsobí nám, ale my jí. Místní obyvatelka nám to beze slov potvrdila.
Na závěr jsme se vydal hledat Triumfální oblouk. Ten byl dokonce postaven 20 let před začátkem našeho letopočtu. Na výšku má pěkných 19 metrů a je (jak jinak) středem kruhového objezdu. A tak jsme ho pomaličku objeli asi pětkrát, vyfotili ze všech stran, dokonce mám takovou tu pěknou prostorovou "koldokola" fotku...a zamávali Orange.
Pak už jsme se vezli a zvědavě hnali k Saint - Andiolu, kde jsme na 4 noci zakotvili v kouzelném apartmánu...
...se spoustou místa na stolování po francouzsku.
A jestli si myslíte, že jsme si tu pohodičku venkovského bydlení dokázali pořádně užít, tak se pletete. Pořád jsme byli někde v trapu. Ale na to ještě, věřím, dojde. Slovem i obrázky.
Předchozí francouzská fotopovídání:
Díl 1 - Vézelay
Díl 2 - Lyon
Jana Majová
Čas odečítání vah : Bílé džíny velikost 42
Tak nějak to roky přikapávalo. Nejdřív kila, pak otrávenost z nich. A pak jsem se vyspala do dne, který ráno vypadal stejně jako ty ostatní. Večer ale začal čas odečítání. Jídla, dekagramů i starostí.
Jana Majová
O vnoučatech, babičkách a životní rovnováze
O vnoučatech, babičkách a životní rovnováze. Aneb "Babiprosímtěmohlabysmnetrochuposlouchat?Aspoňchvilkutřeba?"
Jana Majová
Malí velcí filharmonici - aneb kde múza o 106 líbá
Co se stalo? Hrálo se a zpívalo. Kde to bylo? Ve skleníku Květné zahrady v Kroměříži. Tak malí? Nebo velcí? OBOJÍ.
Jana Majová
Pes equinovarus - podpořte žlutou
Tenhle pes není žádný pes. Je to vrozená vada chodidel. Jedna z těch častějších, přesto málo známých. Tento týden je jí ale věnovaný. A tak si oblečte něco žlutého a pojďte se se mnou zamyslet.
Jana Majová
Ta, která se zastává otců - rukojmím rychle a navždy
Říká se, a já s tím skoro souhlasím, že ve sporech rodičů často lítají děti od jednoho k druhému jako špinavé prádlo. Už méně často máme příležitost si všimnout, že se otcové stávají rukojmím svých exmanželek.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Taxikáři říkal, že zastřelí lidi. Policie u duševně nemocného našla brokovnice
Psychiatrický pacient si na internetu koupil tři funkční historické brokovnice a tvrdil, že je...
Odbrzděná dodávka se zmrzlinou vjela do davu dětí, několik je vážně zraněných
Na západě Kyrgyzstánu najela během kulturní akce do davu desítek dětí ve věku od 9 do 16 let...
Poslanci mohou jednat i přes noc, ANO a SPD odmítají výpověď bez důvodu
Přímý přenos Poslanci mají začít projednávat úpravu zákoníku práce. Stínový ministr práce a sociálních věcí Aleš...
Bez krytí celníky by Březinova skupina nefungovala, řekl žalobce v závěrečné řeči
Soudní projednávání vynášení informací z Celní správy členům tak zvané lihové mafie se dnes dostalo...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 324
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 961x
Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.
Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.
Píšeme o tom i na facebooku: https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/
Jsem k nalezení na: jamajka117@gmail.cz.