Střípky o střídavé péči - otcům se nechce platit výživné

V posledních dnech se, díky výrokům Ústavního soudu, znovu zvedla vlna diskusí zaměřená na střídavou péči. A co si budeme povídat - všichni tomu "rozumíme". No a když všichni, tak proč ne taky já. 

Jedna z úsměvných úvah, které se objevují jako argument proti střídavé péči je ta, že o ni otcové žádají proto, aby nemuseli platit matkám výživné. Situace je to úsměvně-absurdní. Právě široký kontakt s dítětem totiž podporuje ekonomickou odpovědnost otce vůči dítěte. Že se Vám to nezdá? Tak si to zkusme představit. Pojďme si trošku zamodelovat.

Na hypotetickém gymnáziu sedí ve společném kabinetu dva fyzikáři. Petr a Pavel. Jsou podobně staří, podobně pracovití a tedy podobně placení. Oba jsou otcové dvou zhruba stejně starých dětí, oba jsou zhruba pět let rozvedení.

I.

Petr své děti vídá jednou - dvakrát za měsíc. Soud určil kontakt na dva víkendy v měsíci, ale matka kontaktu s dětmi nepřeje a jakmile to jen trošku jde, setkání zabrání. Petrovi každý měsíc odejde trvalým příkazem z účtu (dejme tomu) 6 tisíc. Prvni rok ho situace štvala, pak začal jezdit na kole a zvykl si. Našel si přítelkyni a jeho život vjel do nových kolejí. V těch děti (ač je to Petrovi občas líto) nijak významnou roli nehrají.

Pavel má děti ve střídavé péči. Než se mu podařilo jí dosáhnout, trvalo to tři roky. V té době vídal děti maximálně jednou za měsíc. Spíš méně. Matka nechtěla. Pavlovi v té době každý měsíc odešlo trvalým příkazem z účtu (dejme tomu) 6 tisíc. První rok ho situace štvala, stýskalo se mu po dětech. Pak požádal o střídavou péči a za dva roky jí dosáhl. Protože matka dětí nepracuje, soud rozhodl, že Pavel bude matce posílat každý měsíc 2,5 tisíce. 

II.

Je patnáctého v libovolném měsíci. Petrovi odejde z účtu výživné. Když mu potvrzení o provedení trvalého příkazu přijde do mailu, lehce se ošije, myslí mu problesknou tváře děti a zase se vrátí k vybírání víkendového pobytu. Vyrazí s přítelkyní na kola. Odešle mailem žádost o zaplacení pobytu zaměstnavateli - mají ve škole na svých účtech pár tisícovek jako bonus. Usměje se a pustí se do opravování písemek 8.A.

Je patnáctého v libovolném měsíci. Pavlovi odejde z účtu výživné. Když mu potvrzení o provedení trvalého příkazu přijde do mailu, lehce se ošije a myslí mu probleskne, že synek vyrostl z bot a dceři se trhá aktovka. Že se blíží termín placení kroužků. Že dcerka je talentovaná na jazyky a chtěla by se učit španělsky. Že syn jede na týdenní pobyt do Anglie. Že je potřeba zajistit a zaplatit letní tábory. Že synovi se blíží kontrola u ortodonta. Vzdychne, tužka se mu rozběhne po papíře. Sčítá. Odešle mailem žádost o zaplacení synova pobytu v Anglii svému zaměstnavateli - mají ve škole na svých účtech pár tisícovek jako bous. Zamyslí se a usoudí, že naplánoval všechno akutní. Usměje se a pustí se do opravování písemek 8.B.

III.

Petrova dcera jede do školy v přírodě. Petr na ni myslí. Pošle jí hned tři pohlednice a k autobusu přinese taštičku se sladkostmi. V osm už vstupuje do 8. A. Na okamžik ztichlé třídě rozdává opravené písemky.

Pavlova dcera jede do školy v přírodě. Pavel zaplatí dvě třetiny ceny, koupí novou teplákovku, pláštěnku, batoh a botasky. Taky baterku, co pořádně svítí. Ráno přibalí taštičku se sladkostmi. Dcerce pošle hned tři pohlednice. Cestou od autobusu mu bleskne hlavou, že i dcerka bude potřebovat rovnátka. V osm už vstupuje do 8. B. Na okamžik ztichlé třídě rozdává opravené písemky.

Střídavá péče rozhodně nezbavuje otce povinnosti do dětí investovat své peníze. (Když opomineme investici časovou a citovou.) Protože jsou s dětmi blízce spjati, protože znají jejich talenty, slabé stránky i potřeby, jejich zainteresovanost a zodpovědnost se zvyšuje. Je totiž daleko jednodušší říci, že hudebně nadané Mařence na nákup piana fakt nepřidáte, když nemáte denně na očích její touhu na klavír hrát. Ale když před vámi sedí, vy víte, že na flétnu už umí všechno, zpívá tak, že netušíte, kde se to v tom dětském hrdle bere a hrozně touží právě po pianu, už se to odmítá hůř.

Ano, peníze otců - střídavkářů jdou (převážně) přímou cestou d dětem, nikoliv k rukám matek. Ale to je přece v pořádku.