Prodám byt 3

Realitní miniseriálek pokračuje po řadě měsíců. Tentokrát souhrnem toho, nač si dát pozor a na co se ptát rychle. S domy a byty je to totiž složité. A s lidmi ještě složitější.  Ve svém blogovém pravěku (vážený čtenáři, rozuměj, někdy vloni) jsem tady trošku psala o prodávání bytů. Prima téma, které mi v životě zůstává. A protože nemovitosti asi nikdo nekupujeme každý měsíc, přináším další "zážitkovou reportáž" na toto téma.

Když se k Vám nastěhuje nový partner, svět jakoby skočil šipku do vody a obrátí se naruby. Změní se vše. Ty změny jsou fajn, jen si některé prostě vyžadují vaši pozornost a nová řešení. Tak je to i s bydlením.

Dva dospělí, dohromady čtyři děti. To moc nejde dohromady s třípokojákem v paneláku. Tedy jde. Ale je to trošku "o nervy". Jednou tak nutně sednete a usoudíte, že to chce něco většího. Byt. Dům. Něco. Alespoň o čtyřech pokojích, protože teď si malé děti nemají kde hrát a velké se nemají kde učit a nikdo vlastně nemá klid a soukromí. Tak jeden byt prodáte, usmějete se v bankách a zjistíte, jestli by vám půjčili nějakou tu stoticíckačku a začnete hledat. Googlujete, čtete noviny, ptáte se přátel, obcházíte domy, mluvíte s "obyčejnými" majiteli i s realitními makléři. Zjistíte, že trh s nemovitostmi se příliš nehýbe, je dobrá doba na nákup a špatná na prodej. Jenže ony to jsou spojité nádoby - aby bylo možno koupit, je třeba prodat. A tak se pohupujeme na tichých vlnách hledání a nabízení. Některé zážitky jsou ale natolik univerzální, že se o ně zkusím podělit. Třeba se budou hodit.

Na co jsme tedy za 1. etapu hledání přišli?

Každý dům i byt má svůj příběh. Jako potenciální kupec do nich vstupujete v často vypjatých chvilkách. Majitelé se rozvedli či rozvádějí, někdo z nich onemocněl nebo dokonce zemřel, děti nezůstali v domě svých rodičů a ten je pro ně velký. Až na malé výjimky jsou to smutné příběhy a lidé své domovy opouštějí neradi. Vždycky to trochu špatně nesu. Asi je s tím, jste-li trochu "cíťa", počítat. Pokud se vám nějaké bydlení zalíbí, jste na začátku cesty, která ještě nemusí končit montáží vaší postele v nové ložnici. Na cestě se totiž můž vyskytnout řada zádrhelů. Pokud spolupracujete s realitní kanceláří, dokáže za vás část problémů vyřešit. Slušné realitky (dobře, tak slušnější) mají vymyšlený systém jednotlivých kroků a provedou vás celým procesem. Pravda, nechají si za to dobře zaplatit. I při spolupráci s realitkou ovšem dejte pozor na to, abyste měli všechny informace písemně. Nechejte si dohodnuté věci potvrdit alespoň e-mailem, bude to pro všechny jednodušší. Roli totiž sehrává nejen úmysl, ale zejména obyčejné nepochopení.

Složitější to budete mít, když se rozhodnete dobrodružstvím nákupu a prodeje projít bez realitky a zvládnout to sami. Jistě, že to jde. Nezapomeňte ale, že se nejedná o přátelskou dohodu, nečekejte, že to půjde samo. Obchodujete totiž. A vaše představy a představy vašeho protějšku se mohou lišit. V tomto případě dvojnásobně platí, že je potřeba si vše naplánovat a dohodnuté napsat. Že nejste blázni a sklerotici a vaše slovo platí? Ani na vteřinu o tom nepochybuji. Přesto tento způsob doporučuji po smutné zkušenosti.  S majiteli domu, kteří chtěli prodat a my chtěli koupit, jsme se tenkrát nedohodli a žádný "zápisek" by na tom nic nezměnil. Ale nám by nepochybně bylo lépe, kdybychom si mohli projít "psanou historií" a věděli, že jsme neudělali chybu. Jsme si tím (jak jinak) jisti. A majitelé domu nepochybně také.

Když budete plánovat postup, nezapomeňte na dobrý časový plán, dobrou dohodu o celém postupu a na své spolupracovníky. Pokud nemáte dostatek hotovosti (a kdo dneska vysype z kapsy "drobné na barák"), budete potřebovat úvěr (a tedy buď vlastní znalosti, čas obíhat banky nebo někoho, kdo problematice rozumí). Pokud nejste právník, budete potřebovat někoho, kdo vám připraví podklady a postará se o (co nejbezpečnější) předání finančních prostředků. Když se pustíte do plánování, počítejte nejen s cenou samotného nákupu a spojených služeb (stěhování či právník), ale i s nutnými investicemi. Pokud nestavíte na zelené louce, určitě budete chtít něco jinak. A něco prostě úpravu bude vyžadovat. Promyslete si to v klidu - kupujete dům, ne kabelku. Se svou "chybkou" tedy budete žít každodenně a dlouho.

Dohodněte si s druhou stranou časový postup, sdělte jim své možnosti, dohodněte si právníka (pokud jeho služby využijete) a způsob předání financí. Všechny kroky si zakotvěte písemně. Ať už jde o termíny uvolnění nemovitosti či případné uložení věcí a další detaily, které váš prodej provázejí.

Na pročtení a připomínkování smlouvy si nechte čas. Pročtěte, nebojte se ptát, nebojte se chtít doplnění. Zkuste ale jednat věcně. Nejspíš chce kupující koupit a prodávající prodat. Pokud chcete něco upřesnit, prostě si řekněte kde a co. Nemá smysl druhou stranu obviňovat z toho, že vám chce ublížit. Vždyť chcete, aby vše proběhlo a to se může stát jen když se budete domlouvat, nikoliv hádat. Má tedy smysl upozornit, že v části smlouvy X si přejete doplnit třeba termín. Nemá smysl se zlobit, že vás tím chce tvůrce smlouvy poškodit. Riskujete totiž, že prodej neproběhne. A v tomto případě lze učinit jednoduchý závěr. Když se obchod uskuteční, jsou obě strany vítězné. Když neuskuteční, máme tady dvě poražené strany. Chladná hlava, věcnost  a pragmatické domlouvání je tedy na místě. Je smlouva uzavřena? Sláva, pak stačí zaplatit a máme to. Opravdu?

Protože se nejedná o malé částky, je dobré předávat prostředky přes třetí osobu. Můžete využít služby právníků (advokátů či notářů) nebo využít depozitní účet v bance s předem nastavenými pravidly. Oč se jedná? Řekněme, že dům snů je vybrán, hypotéka schválena, nákupu a prodeji nic nebrání. Jen je třeba zaplatit a převzít své "zboží" - tedy dům.  Snad s výjimkou vlastní blízké rodiny si nedovedu představit, že bychom někomu převedli prostředky přímo na jeho osobní účet a spoléhali na to, že přepis v katastru nemovitostí proběhne bez potíží. Tady není na místě důvěra, ale korektní respekt a opatrnost. V době mezi převodem peněz a přepisem nemovitosti byste totiž byli skutečně majiteli vystaveni "na milost a nemilost". Pokud jste adrenalinové typy, proč ne. Pokud nejste, pak je možné finance složit u právníka (alternativně v bance), zajistit převod nemovitosti a následně předat peníze prodávajícímu. Nenašli jsme slušnější způsob převodu peněz. Pokud existuje, šup s ním (prosím) do diskuse pod tímto příspěvkem.

Doba převodu na Katastrálním úřadě se liší region od regionu. Budete-li mít předání peněz dobře ošetřeno, budete v tomto období nejspíš lépe spát. Máte koupeno? Zaplaceno? Pak je čas balit.

My vstupujeme do druhé etapy výběru domů. V té první jsme to prostě nestihli a pak si dali nucenou pauzu. Začínáme znovu. Má to své výhody. Sžili jsme se a lépe víme co chceme. Googlujeme, telefonujeme, těšíme se i bojíme. Máme veselé i neuvěřitelné zážitky s realitkami, viděli jsme místa kouzelná i domy hrůzy, jednou jsem se dokonce vrátila do dětství. a TEN dům opět existuje. Dopadne to? Nebo zase ne? Uvidíme. A napíšu. A všem čtenářům přeji k výběru bydlení klid mysli a šťastnou hvězdu nad hlavou.