Pipi a Pepek - 3. díl

V pohádkovém světě je virtuální ulice. Pro singls postavičky. Když tam náhodou za devatero servery zabloudíte, určitě si oči ukoukáte...

----

Druhý den Pipi sbalila batoh, zkontrolovala kola a zvonek na koloběžce a vyrazila. Pepek se hodil do gala a vyrazil taky. Ještě na sebe stihli zamávat a bylo to.

Pipi odbočila z lesní cesty a chvilku bloudila, než našla starý dub a za ním chaloupku na kuří nožce. Baba Jaga byla doma. Nabručeně namíchala Pipi koření a do uzlíčku na krk zavázala amulet. Nad vařením čaje z bylin trochu brblala, že dnešní holky jsou hrozný, že by si jen uživaly a dělaly kariéru. Hlavně žádný děti. Pipi podotkla, že je jí už 135 let, což sice není žádnej věk, ale čas na pihatý mimina už fakt prošvihla. Zaplatila cvičenou myškou a drandila ke Dračí Sluji.

Tam už jela zábava naplno. Pat s Matem dělali zvukaře, Víla Amálka s Makovou panenkou roztáčely sukně pod pódiem, Dlouhý se Širokým trhali vstupenky a nadávali, že Bystrozraký je fakt děsnej, protože zas někde zmizel s princeznou Krasomilou (kariérista jeden). Na jevišti to právě rozpálily Jezinky, v bufetu bylo skvělé pampeliškové víno a Pipi si užívala, až se jí culíky třepaly kolem hlavy. Zatančila si s Otesánkem a pokecala s Maxipsem Fíkem, který se do tance nehrnul, aby někomu nešlápl na celé tělo.

A pořád tak nějak koukala na oblohu. Letí ten holub? Neletí? Přijede Pepek? Nepřijede? Snášel se večer, prošla se v lese, namalovala si pusu a líčka jahodami a do culíků zapletla pár lučních kytek. Jen tak nááhodou. Chvilku zauvažovala, jestli by se neměla převlíct do něčeho svůdnějšího, ale šatičky rusalek na ni měly fakt velkej dekolt a byly hodně mini, tak si v nich připadala blbě. A pak už ji napadlo jedině půjčit si obleček od Vochomůrky, ale to zas nebylo moc svůdný, tak zůstala, jak byla, jen si narovnala podkolenky. A holub nikde.

No, co si budeme povídat, bavila se stejně báječně. Jen, jak to tam bylo "tělo na tělo" (dokonce i Bob a Bobek, o kterých si všichni mysleli, že jsou gayové, se při ploužáku tulilil k Bělince a Růžence), bylo jí líto tak báječné příležitosti, která mohla nakopnout i toho vážnýho Pepka. Přespala v koutku jeskyně a ráno si šla zaplavat do jezírka a na snídani do Otesánkova bufetu. U hrnku s ostružinovým čajem přistál holub. Pepek psal, že se má skvěle, že vyhrál cenu a řečnil na hlavním pódiu a je to tam báječné a ještě je mejdan, tak tam teda ještě radši zůstane a užije si to. Pipi si povzdechla a dolila si čaj. No neva, však není hloupej, vynahradí jí to. Akorát nakrčila nos, jak jí ten vzkaz přišel neosobní a poslala holuba zpátky s pozravem a vzkazem, že sice škoda, že tam není, ale v pohodě. Baba Jaga by měla radost.

Pipi tancovala, zpívala, poskakovala po jedné i druhé noze a udělala dokonce pár stojek. Dobře se to tam užívalo radostí. Akorát ten Pepek, ten prostě nepřijel.

Kongres byl důležitej a Pipi to věděla. Však on jí to vynahradí, Pepek jeden. Milej.

***

V pondělí na sebe jen tak párkrát zamávali. Když Pipi drncala kolem přívozu, zvonila na zvonek koloběžky, až se Ferda Mravenec leknutím skutálel z mraveniště. Pepek zas na ní mával čepicí a vypadalo to, jakože pohoda.

V úterý se spolu zastavili u plotu, Pepek Pipi povykládal o tom, jak bylo na konferenci, ukázal ji metál na zelené stužce, co tam dostal a ona mu teda řekla, že se tak nějak těšila, že přijede do dračí sluje. Jenže to už Pepek beztak neslyšel, protože se zamyšleně drbal na bradě a koukal na zahradu, že támhle do kouta by ještě vešla trocha špenátu, ono je to u plotu a mohl by tam vyzkoušet ten popínavej. Pipi se teda poptala, jestli někdy skočí na výstavu lopuchových deštníků k Duhové víle nebo prostě někam. Ale Pepek nevěděl, že nestíhá a mlel něco sotva pochopitelného o výletě za Šahrazád někdy koncem kvartálu.

Pipi zplihly culíky i blatníky na kolobrndě a šinula se domů. Moc tomu nerozuměla. Pepek tak nadšeně mluvil o špenátu, tak mile jí v lese na první procházce vysvětloval, že je mu bez ženský smutno, ale skoro nikdy se mu nehodila. Postavila se k zrcadlu a přemýšlela, jestli by neměla změnit image. Zkusila si rozčesat culíky a rozpustit vlasy, ale ze všeho nejvíc se podobala Česílkovi. Stáhla a pak si zas vytáhla svetr, podkolenky vyměnila za ponožky a zpátky za podkolenky a zas si učesala culíky. Nespokojeně se kroutila před zrcadlem. No žádná sláva. To Karkulka, to je fakt kus.

V noci se jí zdálo a Sněhurčině zámku a tak se ráno poptala Staré chytré makovice, co to tak mohlo znamenat. Makovice si vzpomněla, že v zámku je na letním bytě Staré zrcadlo, co dřív říkalo, kdo je nejkrásnější. Teď už je sice v důchodu a současným ideálům krásy fakt nerozumí, ale rádo si trochu pokecá. Tak jestli by tam Pipi neměla skočit. Pipi nevěděla, ale když cestou domů mávala na Pepka, který vyměřoval záhonky v posledním cípku zahrady, kde by se tak mohla dát rozložit deka na piknik, začalo jí to vrtat hlavou. Ale nechtěla být za blbou, tak radši natřela lavičku pod ořechem, kde se hezky sedělo, prolezla půdičku, aby našla dva krásný stejný hrnečky, co jí zbyly po mamince. A pak už neměla co dělat a začala opravovat písemky z pohádkových dějin. Už pár dní se jí do toho fakt nechtělo, zvlášť poté, co si všimla, že Pejsek a Kočička zase opisovali a shodně napsali, že základním kouzlem je Vingardium Leviosa, což je samozřejmě pitomost a doplňkové kouzlo z moderních dějin. A že nepopsali obyčejné Abraka-dabraka je fakt tak na pořádnou kouli, doučování a vzhledem k tomu, že nedávno hrozně zpackali v pracovkách recept na dort, tak už i na třídní důtku.

 ***

Druhý den odpoledne si napumpovala pneumatiky a mazala do zámku. Staré zrcadlo bylo pěkně na terase, aby vidělo na lidi. Mělo úsměv od ucha k uchu a docela si užívalo večera, odráželo beránky z nebe a pouštělo prasátka. Pipi si sedla na houpačku s růžovou sodovkou v ruce, s tou, co má takové ty velké bubliny, co štípou v nose. Zrcadlo se na ni uculilo: „Tebe něco štve?“ A Pipi mu vypověděla, jak je to s tím Pepkem. A že chlapi buď mají času moc a věšej se na krk, nebo nemají čas žádnej a o lásce akorát tak kecaj a není žádná pravda, že by se nad tím trochu zamysleli. A že Pepek je ten druhej případ. Furt samej špenát, což je sice fajn, ale ani kousek času, a že Pipi to fakt ke konci kvartálu přijde pozdě, protože v životě furt jenom na něco čeká, a že je jí vlastně samotné dobře, a že vlastně neví, co si myslela. Zrcadlo ji zastavilo a hrozně se rozchechtalo, protože takových příběhů za poslední roky slyšelo 999 a tenhle byl jubilejní tisící. Poradilo jí, ať se Pepka normálně zeptá, však jí pusa neupadne a jemu uši taky ne. Když je Pepek milej, tak je třeba jen natvrdlej a když ho popostrčí, třeba mu to dojde. A Pipi je fajn holka, takovou si přece utéct nenechá.

Pipi se k chaloupce u řeky loudala, třikrát se vrátila podívat, jestli už po řece nepluje kapitán Nemo, kterému každý měsíc mávala, ale pak už se nedalo čekat, tak se docourala k Pepkově plotu, culíky zplihlý, pihy bleďounký, ještěže už se šeřilo. Pepek rozpočítával sazeničky špenátu a na Pipi se hezky usmál. Tak si dodala odvahy a odříkala kdy-že-si-tedy-spolu-výjdou (věděla, že o víkendu má špenátový veletrh, tak bylo jasný že na chvilku přes týden). A Pepek se změnil v naštvaného Džina z lahve, nebo to tak Pipi aspoň připadalo, protože se rozčílil, že nemá čas, a že Pipi nemá pochopení. Džin rostl a zvedal se až nad dům a Pipi na něho vylekaně koukala a Pepek ani nezvedl hlavu od toho špenátu…

A když zvedl...

...Pipi u plotu nebyla. Zahlédl jen odrazku a zelený pruhy shrnuté podkolenky, jak mizela za rohem…

"Hm, kam šla?" Pomyslel si Pepek, sklonil hlavu ke špenátu a usoudil, že do toho výletu koncem kvartálu se jí ještě stihne zeptat a možná jí i dá pusu na ten pihovatej nos.

 A Pipi? Ta si otevřela malinové víno a usoudila, že tohle fakt nemá zapotřebí a zapsala se na zítřek na hodinu vílího úplňkového zpívání.