Ohlédnutí čtyřicetileté naivky za vlastní promocí
O švindlech na "plzeňských právech" se píše hodně. A je velká skupiná "nás", kteří vše pozorně sledujeme v tisku s neurčitým, neuchopitelným pocitem "nevíry". S takovým tím "no to se snad ani nemohlo stát" při kterém vám oči lezou z důlků a máte chuť vlastní diplom hodit do kašny na náměsti, protože o diplomy konec konců v první řadě nejde. Nebo by jít nemělo.
Čtení článků o celém tohle velkém akademickém průšvihu ve mně často budí vzpomínky na vlastní studia. A tak je (viděno jednoduchým pohledem prosté etiky) pro mne vše zrcadlem doby, slušnosti a společenských pravidel. Hodně kalným zrcadlem.
Aby bylo jasno - můj vztah k "papírovým" autoritám byl odjakživa velmi vlažný a dodnes se neumím klanět lidem jen proto, že mají titul či hezké kožené křeslo ve velké kanceláři. Třídím si lidi jinak a před těmi, kteří umí, se hluboce skláním. Nesmírně si vážím chlápka, který skvěle a bez řečí o "hloupých ženských" spraví moje letité autíčko, svojí šikovné kadeřnice, paní v pekárně, která má pro mne každé ráno nachystaný rohlík a úsměv, zkušených kolegů od nichž se pořád učím, fajn dámy, které se daří v politické kariéře (a zůstává u toho pokorná), milých vychovatelek na internátě své dcery...prostě si vážím lidí kteří prošli cestu ke svým znalostem a UMÍ.
A kdo neumí...ten pro mne prostě neumí. Titul-netitul. Tím dramatičtější je, je-li v rukou neumětelů moc.
Donedávna jsem si říkala, že vysoká škola nikomu nedá patent na rozum a často je (poctiví akademici prominou) potřeba trpělivost studenta a dobrá paměť - a to stačí. Na studium ano. Na život ne. Brala jsem to ale tak, že za tohle školy prostě nemohou a ve škole úspěšní mohou v každodenním světě báječně selhávat. Teď už nikdy nebudu vědět, kdo-a-jak-k-diplomu-přišel. Kdo si přelezl tu obrovskou horu učení a kdo se jen lanovkou vyvezl na vrcholek.
Sama jsem studovala až jako "velká holka". Dřív jsem to prostě nevnímala jako potřebné. Jenže pak jsem změnila profesi a holt byla bez příslušné kvalifikace. A tak jsem na ty přijímačky tedy vyrazila...a oni mne k mému vlastnímu údivu vzali...
...a pak to začalo. stohy literatury, kterou jsem louskala se slovníkem cizích slov v ruce. Třes před prvním zkouškami (teď fakt poznají, že tady nemám co dělat a historická budova mi spadne na hlavu za trest). Zírání do prázdného "papiru" na monitoru ve snaze vyplodit seminárku či esej. Hromady a hromady teorie cpané do hlavy snad násilím. Zkoušky, které se povedly a zkoušky, které se nepovedly a já to obrečela. Doma malé děti. Ještě, že jsem sova, v noci se báječně učilo (pak sprcha a na vlak, žili jsme na kafi a vírou, že "to bude dobrý"). Navázaná přátelství, která nám vydržela. Spolužáci, kteří mne podrželi, když jsem s dětmi zůstala sama a v půlce semestru onemocněla. Velké hrnky kafe v hospůdce naproti fakultě, když jsme čekali na výsledky zkoušek, řezané pivo, brokolicová polívka. První webová stránka s otázkami ke zkouškám nešikovně zaheslovaná. Těžké zkoušky i ty lehčí. Bakalářka, diplomka, rigo...stoupali jsme do toho kopce pomalu, přelézali "skály", jistili se na pomyslných lanech. Cesta ke "Spondeo ac Policeor" trvala všechny ty poctivé roky, jak to tak v akreditacích naplánovali.
Všichni z té naší party jsme stejní. Titul moc nepoužíváme, dobře víme, že se na nás nic nepozlatilo ani nevylepšilo, že jsme pořád stejní bez ohledu na diplomy v šupleti. A taky víme, že diplom je pouhým potvrzením toho, že jsme prošli celou tu CESTU ke vzdělání. Je čímsi jako "turistickou známkou" - jen jsme prostě nevylezli na Praděd, ale obhájili, že jsme se naučili potřebné.
To NAUČILI je pro mne klíčové slovo. Protože vzdělávání je cesta. Proces. Způsob, jak o sobě i světu něco zjistit a zjistit taky, co sama můžu světu dát. A (myslím) dávám. Nemám moc, ale mám (i díky vzdělání) možnost dělat svět snad trochu lepším. A za to ty probdělé noci stály.
A tak vám nevím, co bych dělala s koupeným diplomem. A jak bych se na sebe ráno dívala do zrcadla. A jak bych se mohla snažit dělat svět příjemnějším místem k životu, kdybych se to prostě tou CESTOU někde nenaučila.
Koupené tituly, instantní polívky, česnek bez chuti, lidé žijící rituály bez obsahu....to to máme ale divný svět.
Jana Majová
Čas odečítání vah : Bílé džíny velikost 42
Tak nějak to roky přikapávalo. Nejdřív kila, pak otrávenost z nich. A pak jsem se vyspala do dne, který ráno vypadal stejně jako ty ostatní. Večer ale začal čas odečítání. Jídla, dekagramů i starostí.
Jana Majová
O vnoučatech, babičkách a životní rovnováze
O vnoučatech, babičkách a životní rovnováze. Aneb "Babiprosímtěmohlabysmnetrochuposlouchat?Aspoňchvilkutřeba?"
Jana Majová
Malí velcí filharmonici - aneb kde múza o 106 líbá
Co se stalo? Hrálo se a zpívalo. Kde to bylo? Ve skleníku Květné zahrady v Kroměříži. Tak malí? Nebo velcí? OBOJÍ.
Jana Majová
Pes equinovarus - podpořte žlutou
Tenhle pes není žádný pes. Je to vrozená vada chodidel. Jedna z těch častějších, přesto málo známých. Tento týden je jí ale věnovaný. A tak si oblečte něco žlutého a pojďte se se mnou zamyslet.
Jana Majová
Ta, která se zastává otců - rukojmím rychle a navždy
Říká se, a já s tím skoro souhlasím, že ve sporech rodičů často lítají děti od jednoho k druhému jako špinavé prádlo. Už méně často máme příležitost si všimnout, že se otcové stávají rukojmím svých exmanželek.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Podporujeme kulturu nahoty. Obec na Sardinii jako první umožní nudistické sňatky
Obec San Vero Milis na severu středomořského ostrova Sardinie jako první v Itálii umožní sňatky...
Demonstrace v Tbilisi pokračují. Premiér odvolal návštěvu Spojených států
Gruzínská policie začala zatýkat demonstranty, kteří i ve čtvrtek pokračovali v metropoli Tbilisi v...
Izrael zasáhl budovu bezpečnostních sil v Damašku, osm vojáků utrpělo zranění
Při izraelském vzdušném úderu byla ve čtvrtek večer zasažena budova syrských bezpečnostních sil na...
Záplavy na jihu Brazílie si vyžádaly desítky obětí, přehradám hrozí kolaps
Rozsáhlé záplavy, které v těchto dnech sužují jih Brazílie, mají nejméně 29 obětí. Dalších 60 lidí...
Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit
Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...
- Počet článků 324
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 961x
Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.
Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.
Píšeme o tom i na facebooku: https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/
Jsem k nalezení na: jamajka117@gmail.cz.