Jděte do toho, vědoma si pořekadla "jednou se nepočítá".

Blíží se komunální volby. Jsou za rohem a před rohem a na plakátech u silnic a v novinách a v poštovních schránkách. Sledujeme je. A tak dnes poruším své vnitřní pravidlo, že se na blogu do politiky nepletu. 

http://www.mksvyskov.cz/upload/sachy.jpg

Za toto rozhoupání mohou dvě situace. ZaÁ jsou to moje chronické rozpaky nad tím, jak politika, a to i komunální, doplula do pasti a všichni, kdo se na ni podílejí jsou automaticky zařazeni do "chlívku" (pro jazykové citlivky do kategorie) LUMP. A zaBÉ je to objevující se a zapadající diskuse o ženách v politice. A pověstným posledním hřebíčkem je Věta Dany Tenzler, kterou napsala v diskusi, když jsem "vyhrožovala" tímto článkem. Její "Jděte do toho..." jsem si dovolila použít v názvu tohoto článku.

Komunální politika je něco, co máme všichni "doma". Svým starostům, radním a zastupitelům vidíme až do polívky (výjimkou jsou samozřejmě velkoměsta), chodili jsme s nimi do školy, do práce, do volejbalu, ležely jsme s buoucími političkami v porodnici a vodili společně do školky děti. Víme, kdo-s-kým-a proč. A přesto obecně vnímáme politiku jako něco špatného. Tak nějak preventivně odsuzujeme všechny. Probouzí to zvláštní efekt, který politiku dělá horší a horší. Lidé, kteří by měli svým městům a obcím co dát, do ní nemají chuť vstoupit. Prostě jim to "nestojí za to".  No a pak se na jejich místa sunou (často i derou) lidé s nižšími kvalitami. Ať odbornými, ale zejména těmi lidskými. Politika se dál špiní a spirála se roztáčí. Nezdá se mi to správné.

Věřím (jsem o tom přesvědčena), že do komunální politiky řada lidí vstupuje proto, aby odvedla kus práce. Nabídla sebe, své zkušenosti, svůj rozum. Proč je jich ale málo? Kam se ztrácejí? Neumíme je zvolit? Semele je situace? Dělají chyby sami? Upřímně - nevím a považuji to za velké téma o němž by se mělo diskutovat a poctivě přemýšlet.

Před časem jsem měla příležitost být u debaty několika starostů. Všichni byli z vesnic a maličkých měst a v té době všichni řešili, zda do voleb znovu jít nebo ne. (Dnes už vím, že někteří z nich to prostě "zabalili" a na kandidátkách nejsou). Odnesla jsem si ze setkání jejich povzdech, že dřív v obci starostu, který něco vybudoval, chválili a v hospodě mu klidně poručili pivo. Dneska takového (často i stejného) považují za úplatného a přemýšlí, kolik peněz mu "zůstalo za nehty". Do hospody už starostové nechodí. Raději. Byla jsem z té debaty v rozpacích. Jistě - politika přitahuje lidi, kteří touží po moci a o co více je v nich té touhy, o to méně morálky. Každý takový případ média řádně rozmáznou. O těch, kteří pracují dobře, se mlčí, ačkoliv jejich skupina je určitě početnější.

A nové tváře v politice? Komu by se do takové atmosféry chtělo? Vezměme to prakticky. Lidé, kteří mohou něčím smysluplným přispět mají svá pracovní místa, neleží doma. Mají své životy, své profese, jsou něčím zaujati, jsou v něčem dobří. Vstup do politiky pak hodně zvažují. Proč by měli být místo "váženého pana architekta" najednou "tím politickým vyžírkou"? Tomuto postoji rozumím. Až příliš dobře. A považuji ho za naprosto špatný. Chtělo by to sebrat se. Ale jak na to? A je to tady zase. Nevím.

A jak to vidím se ženami v politice? Vlastně nevím. Nikdy jsem moc neřešila vztah schopností a pohlaví. Nikdy jsem v činnostech, které nevyžadují zvláštní sílu, nevybírala na základě pohlaví. Ano, ženy jsou obecně v mnohém racionálnější, jejich pracovní jednání jsou věcnější (věřili byste tomu)? Méně často si potřebují dokazovat, že jsou nejlepší. No a? Je to to, na čem chceme stavět? Nemyslím si to. 

V komunální politice bych prostě ráda viděla lidi s mixem zdravého rozumu, schopnosti spolupracovat, lidi schopné využít svoji obornost a zkušenosti, vnímat svoje okolí. Záleží mi na tom, co má můj "favorit" v hlavě. A jestli si chodí kupovat trenky nebo podprsenku je mi srdečně jedno. Ostatně, kdybych měla "z fleku" vybrat dva starosty z okolí, kterým nejvíc fandím, byl by to jednoznačně jeden (konkrétní) muž a jedna (konkrétní) žena. 

Z jiné, než výše zmiňované, debaty jsem si zase odnesla myšlenku, že žijeme ve společnosti, která se nachází v "socioekonomické pubertě".  Lítáme ode zdi ke zdi, neumíme si uhlídat zásadní situace, naše elity ještě zdaleka nedorostly. Neumíme pracovat s mocí. Ono to taky není nijak jednoduché a rozhodně to není pro každého.  Moc bych si přála, aby se tahle situace už začala obracet a měnit. 

Aby pomyslné politické partie vedli lidé, kteří to ustojí.

A závěrem poděkování zdrojům i "zdrojům", které mne k článku tak nějak "dokopaly", ač jsem si jista, že nejméně v jednom případě nechtíc:

1) Poslední kapce Dany Tenzler v  diskusi  navazující na článek  o tom, že by ženy měly volit ženy

2) A samotný článek, který napsala Lenka Hoffmannová - "Ženy a dívky, podporujme se navzájem". Pod tímto článkem se totiž objevila docela zajímavá (přísahám, věcná) diskuse, kterou autorka výrazně nezvládla. Ověřit si to nelze, diskuse zmizela.

A tak jsem si uvědomila, že politiky neschopné korektní diskuse opravdu nechci. A to zcela bez ohledu na jejich pohlaví. A že by mi to za těch pár řádků na blogu mohlo, zcela výjimečně, stát.