Dvacet minut pro Kamilu

Vlasy do culíku, sundat brýle, nasadit kontaktní čočky. Nesnáším tu chvilku, kdy nevidím. Batoh na záda, sedám na kolo a jedu cvičit. Zcela nenápaditě do místního fitka. Potřebuji vypnout hlavu. Potřebuji trochu času pro sebe.

http://adoptionvoicesmagazine.com/wp-content/uploads/2012/06/Par

Vlastně jsem nikdy moc necvičila. Jen tančila. Ale to zase roky, ještě jako máma dvou dětí. Holky se už jako batolata motaly u zrcadel v sukýnkách s kanýry. Ta starší tančí dodnes. Je skvělá, začala snad s prvním krokem.

No a já jsem začala tak nějak z musu cvičit.  Potřebovala jsem vyplavit z hlavy smetiště starostí. Pomáhalo plavání a spinning. Spolušlapky na spinningu se v šatně občas bavily o tom jak toho, kdo je naštval, přejely. Já všemu naopak ujížděla. Trápení, starostem, napětí v práci, prázdnému bankovnímu účtu i tomu, že jsem nemilovaná. Po hodině jsem spadla z kola a sprcha všechno odplavila kamsi do čističky. Snad tam čistí i od bolestí duše. 

A pak se objevil On. Tonda. Objevil se právě na spinningu. Potkali jsme se na maratonu. Na jediné sportovní události, kde jakž-takž snesu focení. Fotil. Dali jsme se do řeči a já ho vyhecovala - na poslední hodinu sedl na spinner a přidal se. Vydržel půlku. A když jsem vyšla z haly, čekal tam. A šel se mnou a tak nějak zůstal. Tedy, aby bylo jasno, znali jsme se. Tak nějak letmo, jak člověk běžně zná lidi v malém městě. Dvoumetrový kliďas, grafik. Pár let rozvedený s celkem malými dětmi, kterým se vždycky krásně věnoval. Milovník dobrého jídla v pravém slova smyslu.

Začali jsme spolu tančit. Začali jsme spolu bydlet. Vzali jsme se. 

A pak to všechno začalo. S Tondou začala bojovat máma jeho dětí. Drsně. Tonda jen překvapeně odrážel útoky. Sílily. Mizel humor i ironie. Nakonec i ten černý. Černo naopak zůstalo. Pro Tondu černo obav, co bude s jeho dětmi. Věděl o defilé strýčků. Věděl o stoupajícím tlaku. Znal sešup jejich školních výsledků. Černě ho doháněla jejich budoucnost. Co si taky myslet, když se děti u stolu sázejí, kdy si táta najde milenku? Co si myslet, když se prťavá Tušenka promenuje v tričku na ramínka a hlásí, že takhle se klofaj pracháči? Co si myslet, když děti uhýbají před prudkým pohybem v jejich blízkosti? O strachu se rozhodnout třeba i v maličkostech? O nespavosti a nočních můrách? Těch témat bylo a je...tolik. Černá, černá, černá...

Mluvil o tom všude, kde si myslel, že by to mělo profesionály zajímat. Příležitostí bylo dost. Žijeme ve středu pozornosti všech možných institucí. A pak se něco zvrtlo a začala jsem černě vidět i já. Svoji přítomnost. Svoji budoucnost. Svoje možnosti. Dvířka z pasti, kterou Tondovi upředl vztah k dětem. Jejich láska. Jeho starost.

Tehdy jsem začala běhat. V polích, ale hlavně na běhacím páse. Právě tam jsem totiž mohla přivřít oči a jen mechanicky odpovídat na program pohybem. Vlasy do culíku. Zvýšit rychlost. Nastavit úhel "kopce". Nastavit čas. Sluchátka do uší. Běžet. Utíkat všemu, vzdalovat i blížit se rozhodování. Nechat mozek, aby si neřízeně přebral a seskupil informace posledních dní. 

Tonda. Muž, který je moje druhé já. Muž, s nímž je tiše slastné dělat téměř cokoliv. Muž s nímž strašně ráda snídám. Muž, který při usínání proplétá své prsty s mými v neměnném, kouzelném rituálu. Muž, který za mnou přišel s tichou prosbou: "Necháme si Toňase? Můžu?". Pohladil mne po ramenou pohybem, který miluji. Pak už zase věcný Tonda mi nastínil svůj plán. Kdo nám poradí. Kdo nám pomůže. Kde by mohly být záplaty na klukovskou duši. Krčím rameny.

Nevím. A tak jdu běhat. 

Toňas. Sešité čelo a duše zahnaná do kouta jeho vlastní třinácté komnaty. Toňas a odmítání komunikace s každým a o všem. Toňas, který není schopen sám vstát do školy. Toňas, který s intelektem a schopnostmi gymnazisty propadá. V devítce. Jak velký je to průšvih? Toňas, který není schopen přijít včas. Toňas, hodný kluk, který si neví rady snad s ničím. Toňas, který chce zůstat. 

Běžím. Nevím.

Proč, do háje, zase já?

...

 

 

Autor: Jana Majová | pátek 17.1.2014 20:28 | karma článku: 19,04 | přečteno: 1339x
  • Další články autora

Jana Majová

Maceší blog - Alexia. Pomátl ses, státe II ?

Alexia. Holčička, která se ocitla na půl roku v krizovém centru. Je jí jedenáct, měla by dychtívě čekat na dopis z Bradavic. Růst do mladé slečny. A největší maléry by se měly odehrávat kvůli plesnivějící svačině v aktovce.

19.1.2020 v 19:44 | Karma: 22,54 | Přečteno: 892x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Maceší blog - Alexia. Pomátl ses, státe?

Alexia. Holčička, která se ocitla na půl roku v krizovém centru. Je jí jedenáct, měla by dychtívě čekat na dopis z Bradavic. Růst do mladé slečny. A největší maléry by se měly odehrávat kvůli plesnivějící svačině v aktovce.

14.1.2020 v 22:46 | Karma: 31,00 | Přečteno: 1441x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Desatero pro rok 2020

Vykašlete se na půlnoční sliby a předsevzetí. Čeká nás fajn rok. A když použijete některá doporučení, ať už všechna nebo třeba jedno jediné, bude určitě báječný.

31.12.2019 v 13:12 | Karma: 20,89 | Přečteno: 521x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Malý příběh o neobyčejné smrti

Žili, byli. Tak, jak to má být v životě i v pohádkách. Jen ta v pohádkách naznačená nesmrtelnost v jejich příběhu není. A já už za nimi na tu jejich samotu nezajedu. Odletěli.

8.10.2019 v 1:37 | Karma: 22,54 | Přečteno: 641x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Sára (Ta, která nebude mít děti)

Nikdy nebudu mít dětí. Věta, která padala do Sářina kafe. Myslete si, co chcete o sobeckosti, lenosti nebo neodpovědnosti lidí, kteří se rozhodli zůstat bezdětní. Mít děti není povinné. (Varování: text je nebezpečně dlouhý.)

5.9.2019 v 20:47 | Karma: 27,26 | Přečteno: 1361x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP

1. května 2024  15:38

V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...

Izrael zasáhl budovu bezpečnostních sil v Damašku, osm vojáků utrpělo zranění

3. května 2024  6:43

Při izraelském vzdušném úderu byla ve čtvrtek večer zasažena budova syrských bezpečnostních sil na...

Záplavy na jihu Brazílie si vyžádaly desítky obětí, přehradám hrozí kolaps

3. května 2024  6:23

Rozsáhlé záplavy, které v těchto dnech sužují jih Brazílie, mají nejméně 29 obětí. Dalších 60 lidí...

Soud poslal na čtyři roky do vězení kapitána lodi, na které uhořelo 34 lidí

3. května 2024  6:14

Americký soud poslal na čtyři roky do vězení kapitána lodi, při jejímž požáru zahynulo v roce 2019...

iDNES Premium jen za 49 Kč na 3 měsíce. Získejte i vstupenky na MS v hokeji

3. května 2024

Před blížícím se mistrovstvím světa v hokeji přichází iDNES Premium s mimořádnou akční nabídkou....

  • Počet článků 324
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 961x
Pro ty, co mne znají už vdanou (blog je založený dříve než moje manželství) jsem už spíše Pšejová.

Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.

Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.

Píšeme o tom i na facebooku:  https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/

Jsem k nalezení na:  jamajka117@gmail.cz.