Zdravím, dost dobrý, hezky jsem si početl. Tak trochu to znám.

Děkuji, že jste se zastavil. 

(a neudržím se...co v "taktrochové" situaci nejvíc pomohlo?)

Situaci neznám a vlastně tu kterou čtu, tak jen z Vaší strany. Každopádně nikdy nebudu plně chápat logiku žen (či mužů) co si berou jako rukojmí děti. Takže to Vaše postavení je fakt těžké a rozumím, že Vás to drtí.

Vždy mne  také zaráží převážně matky v situacích, kdy afektovaně a přeslazeně mluví o svých dítkách, aby pak za minutu spěchaly s kočárkem tak, že jej vrazí ze zákrytu aut rovnou do vozovky, nebo otevřou silné brano a vstříc vracejícím se dveřím tam nastrčí dítko...

Držím palce...po peřejích bývá většinou "volej"...

no to mne taky fascinuje...dítko v silnici, matka zuřivě gestikuluje na chodníku...v takových situacích (a taky u neosvětlených cyklistů) bych chtěla mít Saxaninu ruku a fackovat...

x

Díky, že jste se zastavil :-)

Vracím se sem po několika hodinách... ty slova propletené prsty.... a podobně.... to je taková symfonie.... nádherná, to zázemí ..záramení... to chlapský rameno. ..

jhk

ani nevím, jak poděkovat

Bude stačit, když bude sama sebou. 

Díky, že jste se stavila :-)

 Chci věřit, že to bude dobré... Kdysi jsem slíbila jedné takové "Toničce" (už dospělé), že o ní napíšu. Asi to budu muset udělat... Ale myslím, že Toňas má proti Toničce ve svém neštěstí vlastně štěstí. Má Tondu a Kamilu! 

Tesim se, až napíšes. Fakt. Je pravda, že většinou tyhle děti padají z bláta do kaluže, to mas naprostou pravdu, díky.

Je to smutný, mám slzy v očích... držím palce...

já nevím... je to smutný?.. díky.

Dopadne to přesně tak, jak má...když posloucháme svou intuici...Nic není tak horký, aby - když se to nechá plynout - se to nevyvrbilo. Blbý je, že se snažíme v souladu s rozumem věci řešit, a obvykle je to blbě. Čím jsem starší, tím víc se snažím nebýt tak aktivní v řešení zejména citových problémů, a asi se to vyplácí.Většinou. Někdy? Občas...:-)) Držím palce.

Johanko, vlastně se mi líbí, jak si příběhy začínají  žít vlastním životem.. jakoby byly skutecnejsi než jsou.. v tomhle případě mne hodně baví hrát si s motivy.. jaké asi je pro macechu, když jí do života vpadne partnerovo dítě se kterým nepočítala a které si navíc už rovnou nese zátěž? Jaké je se rozhodnout k pomoci za kterou ji nejspíš část okolí odsoudí? A jaké by naopak bylo odejít ze vztahu, protože tomuto čelit nechce? Jaké by bylo odmítnout takové dítě? Ráda hledám, co je za příběhy a kdo jsou vlastně ti, kteří je, téměř nevideni, posouvají.

Bude to dobrý.

Čert ví :-).

Vidíš, dneska jsem si pro tebe dovezla radu - prťata je třeba otlapkávat zejména mezi 6 a 18 měsícem, protože v tom období si tvoří jistotu ve vztahu k sobě samotnému. Tak jsem si udělala poznámečku :-), vyřídit Šárce.

Karma je to všechno, karma