Díky Jitku jsem měl v přátelích a občas jsem pokecali přes FCB,tak díky za vzpomínku.

Díky, vy jste se vlastně vloni minuli, byli jste s námi každý v jiné chvilce.

Díky, Jani. Gustu jsem měla příležitost vidět jen pár minut, byl to chlapík, který tu milou metrnici skvěle doplňoval, působil jako opačný pól magnetu.

Přesně to jsem si tak tiše představovala, děkuji za vysvětlení. Tím pochopitelnější asi je, že se přitáhli až...kam vlastně?

mila vzpominka

Děkuji, Soňo. A zdravím z tepla a míst, kde kralují kočky.

Smutné, ale zároveň krásné - nemůžeme se radovat z lidské smrti, ale představa, že ti dva se zase setkali TAM někde..., dojímá.

Taky to vnímám jako krásné, byť chápu, že ti kdo osiřeli (Nela a děti) to teď pod tíhou dnů vidí jinak. Přesto je v tom pro nás naděje...

Děkuji

Takové příběhy, které přináší život si tady přečtu nejraději..a dnes..dnes mám slzy v očích..Moc hezky lidsky napsané.

Děkuji, Jolano,že jste se zastavila.

Nevím, jestli jste tady Jitku potkala, ale... Ta by slzy fakt nepřipustila. Srovnala by nás raz - dva.

Pořád je mi to sympatické...

silný příběh

Ta zpráva o odletu je i pro tebe, samozřejmě...

Příběh o opravdové lásce...

Díky, Jano!

Velká láska prostě nutné nepotřebuje velká slova. Děkuji, Marie...

Jani, Ti dva i tam nahoře z Tebe budou mít radost. Hezky jsi to napsala

Horste nevím. Jitka už teď beztak vraští čelo, že zbytečně žvaním :-)

V rodině jsem měl hodně podobný případ :)

To, že jsou, dává životu trochu přesah že?