O popularitě TOP 09 můžeme diskutovat, můžeme o tom vést spory a můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat, dokud bude Karel ve formě.
Studenti a mladí lidé ověšení plackami s agentem 009 jsou viditelnou a podstatnou složkou voličstva TOP 09. A i když velká část z nich promluví do výsledků voleb nejdříve za 4 roky, díky tváři svého úřadujícího předsedy si v nich bývalá vládní strana vychovává novou generaci podporovatelů. Jakým způsobem nalákal kníže do svých služeb takovou masu mladých nádeníků, kteří mu dokonce vyhráli studentské volby? Jak si vysvětlit, že bývalá vládní strana zatížená několika korupčními aférami a excesy (aféra Drábek-Šiška, sKarty, vzpoura Národního divadla proti ministryni kultury) těsně porazí tradiční protestní stranu Pirátů?
Jestliže se TOP 09, avšak ve skutečnosti jen Karel Schwarzenberg (čest výjimkám, ale pokud se náhodně zeptáte středoškoláka, zda zná nějakého dalšího představitele TOP 09, obvykle jen zmateně zamrká), těší takové podpoře, žádala by si tato problematika jistě širší sociologický výzkum. Já se však omezím pouze na jediný zdroj a pokusím se na jeho příkladu onu bezmeznou víru mladistvých zjednodušeně vysvětlit.
14.10. od 20 hodin vysílala ČT 24 předvolební debatu 9 stranických lídrů, jejichž strana kandiduje v nadcházejících předčasných volbách v Praze. Hlavní město je vždy nejprestižnějším kolbištěm, a proto se zde utkali (a ve volbách teprve utkají) těžké politické váhy jako právě Karel Schwarzenberg, Miroslava Němcová nebo bývalý odborový předák Jaroslav Zavadil. Ale i nové tváře: An(o)drej Babíš nebo Pirát Ivan Bartoš.
Karel kamarádící
Karel Schwarzenberg si však s konkurencí poradil s grácií sobě vlastní. Ač musí neustále vysvětlovat, omlouvat a obhajovat před novináři i veřejností neoblíbeného místopředsedu a dlouholetého ministra financí Miroslava Kalouska, ponechává si tvář čestného politika/šlechtice. Možná právě díky tréninku, který mu zaručuje svou vlastní přítomností jeho stranický kolega, dokáže s humorem „odkloňovat“ nepříjemné dotazy, jako například na zvláštní neochotu České republiky připojit se k žalobě v případu MUS: „Já si na to velice dobře pamatuji, dokonce jsem s Kalouskem o tom mluvil, on mi pravil, že nemůže nic dělat, že žádné podklady nemá.(...) Že tam něco smrdělo, to je jasné (smích v obecenstvu), ale nemůžete zahájit z ministerstva řízení, když nemáte žádný papír v ruce.“
Karel kupující
Čas všechno zahladí. Proto se nemůžeme divit, že podnikatelská minulost Karla Schwarzenberga je zapomenuta (nebuďme přehnaně paranoidní že záměrně), zatímco aktivity Andreje Babiše jsou denně přetřásány v médiích. Ale přiznejme si, o co je slovy bývalého ministra zahraničí řečeno „smrdutější“ Babišova domnělá spolupráce s STB nebo privatizace Unipetrolu, který fakticky nikdy nevlastnil, než podivuhodné popřevratové restituce majetku orlické větve Schwarzenbergů podle rakouského práva, přiznané úplatkářství nebo privatizace Becherovky, na níž došla řada i ve studiu.
Akcie Karlovarské Becherovky byly privatizovány několik měsíců před sarajevským atentátem a následném pádu menšinové vlády Václava Klause v roce 1997. Vítězem se překvapivě stala společnost Value Bill, která však dle informací nenavrhla podrobnější podnikatelský návrh (bez konkrétních čísel a faktů), a ani nenabídla nejvyšší cenu (nutno poznamenat, že jen o 20 milionů). O to zajímavější bylo samotné akciové složení firmy - 40 % francouzský nápojový gigant Pernod Ricard, 40 % Patria Finance Zdeňka Bakaly a 20 % Karel Schwarzenberg, což přišlo na přetřes vzápětí, kdy byla Value Bill přejmenována na Salb, jehož ovládl Pernod Ricard, který štědře vykoupil zbylé podíly Schwarzenberga a Bakaly.
Na tuto aféru při debatě nepřímo narazil sám Karel Schwarzenberg zmínkou o privatizaci některých českých bank a prodeji tzv. rodinného stříbra, do něhož se počítá právě i privatizace Becherovky. Toho využil předseda hnutí ANO, aby, i když malinko okatě, pootočil kormidlem debaty od Unipetrolu právě k Becherovce, načež pan Schwarzenberg upřímně sumarizoval: „Já jsem měl malou část (salva smíchu) toho (Becherovky pozn. autora). Je pravda, že potom na žádost pana premiéra Zemana jsem to prodal Francouzům. Je to úplná pravda.“
Karel glosující
I v případě otázky o služebním zákonu si druhý nejslavnější český „bonmotář“ (dle neoficiálních výzkumů je na prvním místě současný prezident Zeman) nezkazil pověst a opět rozveselil letargické obecenstvo, které ubíjel svými proklamacemi přítel Miloše Zeman ministr Žák: „Je pozoruhodné, že každá nová vláda říká, že přináší odborníky. Ve skutečnosti tam (do jednotlivých resortů ministerstev pozn. autora) přináší své vlastní straníky. V tom je potíž s tímto zákonem (…). A dělá to každá strana, já to vůbec nepopírám.“ Ačkoliv se moderátor diskuse Jakub Železný pokoušel poněkud zatlačit předsedu TOP 09 do kouta, kam si naběhl svým příspěvkem, pan Schwarzenberg se nenechal a s dobráckým úsměvem přiznal, že i jeho strana prosazuje, tak jako ostatně každá, své straníky na úkor odborníků.
Abychom panu Schwarzenbergovi nekřivdili, taktéž ukázal svoji často obdivovanou etickou integritu (může být považována za stranický boj, jestliže však sebeironizující SPOZ považujeme za schopnou dostat se do sněmovny) komentářem na kandidaturu kancléře prezidenta v nadcházejících volbách: „(...) byl jsem sám jednou kancléř. Bylo samozřejmostí, a Václav Havel by mě ihned vyhodil z Hradu, kdybych začal s nějakou stranickou činností v tomto úřadě. Poněvadž nejvyšší úředník má takový vliv a takovou pozici, že když kandiduje, tak zneužívá svůj úřad (potlesk).“
Karel uzavírající
Svět mladých je především světem formy, nikoliv obsahu. A Karel Schwarzenberg je ukázkovým příkladem takové formy. Jeho obličej je díky moderním technologiím zprofanovaným marketingovým poutačem, a zároveň štítem TOPky, která jen díky němu dosahuje výsledků, jakých dosahuje. A jestliže před zformováním volebního bloku Hlavu vzhůru politologové i novináři spekulovali, že sám velký bojovník proti komunismu Václav Klaus dokáže „udělat“ 5 %, tak agent 009 „udělá“ 10 %.
Jaké je tedy jeho kouzlo? 1. nebojí si sám ze sebe udělat legraci a obětovat svůj obličej recesi (což především mladí lidé velmi ocení), 2. dokáže své nedostatky (např. spavost, špatnou výslovnost) prodávat jako přednosti, 3. již z historického hlediska si s sebou nese romantickou pověst o čestném šlechtici (a minulost vždy vypadá růžověji než současnost), 4. je občas dětinsky upřímný, což natolik kontrastuje s „nečistým“ (korektně řečeno) prostředím politiky, že oproti šedým spolusedícím z poslanecké sněmovny, září, jako světec: „My (TOP 09) přiznáváme své vlastní chyby (…). Děláme je, tak jako každá strana, avšak mi je přiznáváme. Poučili jsme se z toho.“
Závěrem slovy klasika: „O popularitě TOP 09 můžeme diskutovat, můžeme o tom vést spory a můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat, dokud bude Karel ve formě."
