Shit. It goes. Cimrman baví i v angličtině.

Karel Infeld Prácheňský si hlídá své místo. Po scéně se prohání zvědavý invalida Jirka Karásek a Bárta krmí prasata, krávy, ovce i psy. Tak jak to má v Záskoku být. Něco je však jinak. Z jeviště zní angličtina. Ale jak je to možné, vždyť Cimrman je nepřeložitelný?

Když režisér Brian Stewart přišel s nápadem představit fenomén Cimrman zahraničnímu divákovi, chtěl dokázat opak. Od Zdeňka Svěráka dostal zelenou. Začala tak dlouhá překladatelská práce. Do nelehkého úkolu se s režisérem pustila dcera Zdeňka Svěráka Hana a překladatelka Emília Machalová: „Když jsem hru četla poprvé, řekla jsem, že je nepřeložitelná. Ale povedlo se.“

Povedlo se. Dokázala to včerejší generálka. Ze Záskoku se stal The Stand In. Cimrmanovský jazyk je mezinárodní. Nebo lépe řečeno není natolik vzdálený angličtině, jak by se na první poslech mohlo zdát. „Český humor je britskému v mnohém podobný, jen je o něco temnější a hlubší,“ komentoval jazykové rozdíly Stewart. Dnes to od 19 hodin budou moct posoudit i první diváci.

Celá inscenace se snaží být co nejvíce věrná originálu. Zůstaly kulisy, kostýmy, hudba. Jen herci jsou jiní. A vyvstává tak zásadní otázka: Máme herce The Stand In porovnávat s žižkovskou formací? Nevyhneme se tomu. Ale jiné neznamená nutně horší.

Nové dramatické těleso, v němž najdeme Brity, Američany i Australana, přineslo do hry jisté zprofesionálnění. Přeci jen slavný žižkovský „amatérismus“, který hrám dodává kouzlo blízkosti je těžko napodobitelný. Nejlépe se to zdařilo režisérovi Stewartovi, který hraje taktéž jednu z postav – Principála. Do představení dodává nedbalost a ta skvěle pasuje do děje s jeho příjezdy. Principál si v anglické verzi ponechal i invalidní vozík, avšak chybí mu Kašparova zručnost „invalidy z povolání“. To energické projíždění, až prkna praskají.

Adam Stewart v roli jednookého Bárty zasahuje nenuceně do hry. Příliš na sebe neupozorňuje, snaží se být rolí v pozadí, což skvěle koresponduje s celkovým vyzněním. Jiným příběhem je Michal Pitthan jako Vogeltanz. S touto postavou se dostáváme do jiné roviny. Vogeltanz v Pitthanově podání je energický, velitelský, až skutečně důstojnický. Stejně tak hlavní role Karla Infelda Prácheňského alias Vavrocha v podání Briana Caspea. Prácheňský je „větší“ postavou, arogantnější, daleko striktnější. Sálá z něj jistota, což v podání Zdeňka Svěráka je jistota spíše pochybná.

Vlasta (Curt Matthew) i Dr. Vypich (Peter Hosking) se výborně trefili do originálu. Jsou ztělesněním původní hry. Snad je Vlasta ještě ublíženější a Dr. Vypich lámaně velitelský, avšak to jen dokresluje komediálnost představení.

Jára Cimrman je od dnešního dne autorem se světovým ohlasem, tak jak si to vždycky přál. České kulturní dědictví se tak otevírá i cizincům, kteří ho mohou volně nasát do sebe. Z anglické verze sice vymizel „amatérismus“, avšak posunul drama do jiné podoby – otevřené a vstřícné Nečechům.