Tracey Garvisová Gravesová - Na ostrově

Představte si, že vaše dítě rok a půl bojuje se zákeřnou nemocí a vy můžete jen nečinně koukat - doufat, že vše dobře dopadne. A když se z toho dostane, tak syn ztroskotá na pustém ostrově a vy několik let nevíte, jestli žije, a pomalu ve vás mizí naděje. Nemůžete ho pohřbít, nemáte klid - hrozná představa!

Rodina Týdžeje se rozhodla, že si zaslouží dovolenou na Maledivách. Po tom všem, čím si prošli, ani není divu. Týdžej trávil čas mezi domovem a nemocnicí, zameškal hodně učení a tak se rozhodli, že sebou vezmou i učitelku Annu.
Anna nemůže jet hned se všemi a Týdžej toho využívá a chce s ní letět později - nemůže promeškat mejdan nejlepšího kamaráda Bena. Měla to být dovolená splněných snů, ale změnila se na boj o přežití. Pilot dostal během letu infarkt a byl mrtvý dřív, než letadlo dopadlo na hladinu. Naštěstí má Anna i Týdžej záchranou vestu a nehodu přežijí.

Jak sami zvládnou život na opuštěném ostrově, když neumějí rozdělat ani oheň? Ani jeden nemá žádné zkušenosti, bez moderních technologií jsou úplně ztracení. Jediné, co znali, bylo z televize, a ani to si moc nepamatovali - mysleli si, že to nebudou nikdy potřebovat.

Mají obavy z toho, že se jeden z nich zraní, a co když se Týdžejovi vrátí nemoc, co by zde dělali bez lékaře? 

"Co se stalo?"
"Spadnul jsem z palmy."
"Pojď sem." Objala jsem ho kolem pasu a pomalu ho vedla do voru. Při sebemenším pohybu sebou trhnul a neúspěšně se snažil potlačit heknutí, když jsem mu pomáhala si lehnout. Náhlá a silná potřeba se o něj postarat a ulevit mu od bolesti mě zaskočila.

Naštěstí to dobře dopadne a díky Anně se zotavuje. Další starost jim dělá jídlo, mají jen samé kokosy a chlebovník - oblečení na nich jen visí. A pokud nezaprší, tak nemají ani co pít. Na ostrově spolu bojují o přežití a hlavně si dodávají psychickou pohodu navzájem. Co když už po nich nikdo nepátrá? 

Leželi jsme na boku, tvářemi k sobě. " Měla jsem dnes ošklivý sen. Zrovna když jsme plavali, přistál v zátoce hydroplán. "
"To zní spíš jako skvělý sen."
"Bylo mi padesát dva, když nás našli."

Uběhne rok, dva a záchrana pořád nikde a oba začínají propadat panice. I když je mezi nimi velký věkový rozdíl, postupem času se mezi nimi vyvine silný citový vztah.

Spisovatelka se soustředila na psychologii postav, a to se mi zdálo na příběhu to nejzajímavější spolu s nečekaným dějem. Myslela jsem, že vysvobozením kniha končí, ale byla jsem teprve v polovině knihy. Dost mě to překvapilo a nemohla jsem se dočkat, až se dozvím, o čem kniha může být dál. Není to typický příběh o učitelce a žákovi, co si spolu začnou, a to se mi líbilo!
Když jsem dočetla knihu, první, co mě napadlo - opravdu je to autorčina první kniha? Na ostrově napsala velice zkušeně a vyrovnává se v mých očích mezi ostřílené spisovatele.