Inkubátor politických myšlenek – přímá demokracie tak trochu jinak

Návrh projektu, který využívá moderní technologické postupy pro vytvoření elektronického tržiště politických návrhů

Když se řekne přímá demokracie, většině lidí se nejspíš jako první vybaví referendum. Projekt prezentovaný v tomto článku, pokud by byl realizován, by vedl spíše k podpoře jiných prvků spojených s přímou demokracií, a to společenské diskuze a hledání konsensu (které by u referend s velkou mírou pravděpodobnosti naopak utrpěly, zejm. následkem konfrontačních kampaní, která referenda svojí černobílou povahou indikují), popř. by mohl vyústit i v občanské podněty.

Projekt vychází z přístupu označovaném jako the wisdom of the crowds – nebo jak zpíval Jan Werich:ten umí to a ten zas tohle.

Základní myšlenka projektu je zhruba tato: každý může předložit jakýkolivnávrh(to „jakýkoliv“ by ještě museli upřesnit právníci, ale záměrem je, aby se jednalo spíše o brainstorming či jakousi obdobuHyde parku) a ostatní mohou tento návrh průběžně oceňovat. Ocenění může mít podobu oznámkování či „ohvězdičkování“ tak, jak jej známe např. ze serveru Amazon. Jinou formou pak může být komentář, který může obsahovat i přípomínky, návrhy na zlepšení atp. Rozhodne-li se předkladatel některou z připomínek zapracovat, mohou hlasující o návrhu hlasovat znovu, budou-li chtít.

V ideálním případě je nakonec každý z návrhů buď dopracován do podoby, kdy se o něm může hlasovat (ať už se jedná o hlasování v parlamentu či v místním zastupitelstvu) anebo kdy se jej předkladatel pod tíhou protiargumentů rozhodne stáhnout.

Ze zkušenosti z obdobných projektů v komerční sféře usuzuji, že je vhodné umožnit i sloučení několika návrhů v jeden a rovněž pamatovat na samočisticí mechanismus odstraňující návrhy de facto ponechané jejich předkladateli napospas.

Jakkoli by nebylo vyžadováno, aby ani předkladatelé, ani připomínkující sdíleli svoji pravou identitu, byl by systém vybaven mechanismem pro autentizaci uživatelů, např. prostřednictvím ověřovacích SMS, z čehož vyplývá, že by jeho provoz někdo musel finančně podporovat. A také, že by teoreticky mohla stejná osoba využívat několik čísel najednou. Vzhledem k tomu, že se nejedná o skutečné hlasování, nemělo by to vadit. Administrátoři by se však mohli rozhodnout pozastavit právo vkládat nové návrhy či komentáře, pokud by daná osoba (resp. uživatel telefonního čísla) porušila stanovený kodex chování.

Důležitým aspektem je, aby připomínkující mohli co nejsnáze vyhledat ty návrhy, o které mají zájem. První způsob vyhledávání může být založen na obsahu návrhů, resp. na klíčových slovech(tags), jimiž může být každý z návrhů označen. Připomínkující pak mohou přispět i tím, že navrhnou, jakými klíčovými slovy by měl předkladatel svůj návrh označit.

Druhý způsob může být naopak založen na tom, co bude o sobě ochoten prozradit předkladatel návrhu. Např. prohlásí-li se za člena či voliče či příznivce nějaké strany či sdružení, mohou si jeho návrhy připomínkujicí vyhledat dle těchto kriterií. Vyplnění profilu uživatele bude dobrovolné.

Pokud by o to byl zájem, mohou být někteří vybraní uživatelé označení zamluvčí zaregistrovaných sdružení. Návrhy předkládáné těmito uživateli pak bude možné považovat za návrhy daného sdružení. Mluvčí pak budou mít ještě možnost vyjádřit podporu i pro návrhy jiných předkladatelů. V souběhu se současnou zastupitelskou demokracií lze předpokládat, že to budou právě zástupci sdružení, kdo bude dopracované návrhy předkládat k hlasování. Přímá demokracie zde tedy bude komplementárně doplňovat zastupitelskou, nikoliv nahrazovat ji.

Vyplnění osobního profilu však může mít smysl i pro připomínkující – zejména sdružení účastnící se pravidelně voleb mohou dávat větší váhu připomínkám přicházejícím od jejich voličů či voličů s podobnými preferencemi, lokálně zaměřené návrhy pak mohou preferovat připomínkující z dané lokality, apod.

Jaké další podmínky by musely být splněny, aby mohl projekt přinášet výsledky? Vjistém smyslu se jedná o pokrytí slabin metod a přístupů, ze kterých vychází. I sám James Surowiecki, propagátor principu the wisdom of the crowds, upozorňoval na to, že ne každý dav je „chytrý“ a stanovil kritéria, která musí „chytrý“ dav splňovat. Odpůrci tohoto principu pak dále poukazovali na to, že existují situace, ve kterých i „chytrý“ dav dosahuje výrazně horších výsledků než odborník, resp. problémy, při jejichž řešení dav často selhává.

Co bych ale považoval osobně za mnohem větší hrozby, jsou rizika spojená spíše s technologickými principy, díky nimž by byl projekt implementován: nezájem zespoda a nezájem shora. Nezájem zespoda (social media) představuje riziko, že se do projektu nepodaří zapojit dostatečný počet přispěvovatelů, ať už předkladatelů či připomínkujících. Nezájem shora (digital trasformation) pak naopak riziko, že i přes získání kritické masy přispěvovatelů a vypracování kvalitních návrhů nebude nikdo, kdo bude mít zájem o těchto návrzích hlasovat a realizovat je. V paralele s komerčním světem, management nebude ve skutečnosti mít – přes všechny proklamace – o návrhy na zlepšení od svých zaměstnanců zájem a ti je buď přestanou dávat, nebo rovnou odejdou jinam. Na rozdíl od komerčního světa by se však podobně smýšlející předkladatelé mohli spojit, založit si svoje sdružení a ucházet se o přízeň voličů sami.

To druhé (a možná i to první) však bude problém, se kterým se bude muset vypořádat jakýkoliv projekt přímé demokracie. Začali jsme u referenda a ani to není výjimkou – vztah výsledku referenda k činnosti parlamentu, jakožto svrchované a jediné zákonodárné instituce ve státě, je jednou z mnoha netriviálních otázek, jakou musí jakýkoliv návrh zákona na obecné referendum vyřešit.

V tomto smyslu by se projekt Inkubátoru mohl stát jakousi první vlašťovkou přímé demokracie, protože není konfliktní se současným systémem.