Pane Jiri Machotko. I kdyz pominu delku vaseho clanku, pozastavil jsem se hned v uvodu vaseho vysvetleni dnesniho volebniho systemu. Zde po dobu Ceskoslovenska a Ceske republiky, uznavame system, ktery je prevzat z doby, kdy zde hlava statu byl CISAR!!! Tento system vychazel z predpokladu rozhodujici sile cisarske moci pri rozhodovani ve slozitych situacich. Nahrazenim cisare prezidenskou funkci jsme musely omezit tuto cisarkou moc na prijatelnou formu. Vznkla vsak funkce, ktera nema zadne valne opodstatneni ve vedeni statu v politicke a hospodarske sile.

Snad to nejvetsi zlo v tomto systemu je nutnost sestavene vlade "dat duveru" celou Snemovnou. Zde je vse, co se volici snazily prijmou jako prijatelny program sve volene strany, rozmelneno v tak zvanou "Koalicni smlouvu" politickych sil, ktere vytvareji vetsinu ve Snemovne a jsou ochotny spolupracovat. Tento system vytvari "diktatuskou vetsinu" a hlasy opozice jsou jen odsouzeny na bezvyznamne projevy k danym otazkam.

Zde je ukazka od ceskeho obcana na dva problemy k reseni vaseho nadpisu. Dekuji za pozornost.

Děkuji z příspěvek do diskuze. A jaké řešení byste navrhoval? Odstranit nutnost získání důvěry (vzhledem k tomu, že členy vlády jmenuje prezident by to vedlo k prezidentskému systému, kde by parlament měl jen minimální šance tuto moc omezit)? Nebo něco jiného - třeba přechod na jednokolový většinový systém, kde by většinu mandátů nejspíš získal aktuální hegemon?

Jak se uvádí v jednom z odkazovaných zdrojů, vláda vzešlá z voleb po roce 2017 měla docela slušnou většinu ve Sněmovně (trochu ji mohl brzdit Senát). Podobnou pozici měla za posledních 20 let snad jen Paroubkova vláda. Přesto se podívejte, jakých výsledků dosáhly. U té Parobkovy dokonce i sami členové ČSSD oslavovali, když jí voliči vystavili stopku.

Já se domnívám, že klíčem k řešení je mnohem spíše schopnost se domluvit, ale i později dohodu dodržet, ať už se jedná o koaliční smlouvu nebo problémy, které svojí složitostí funkční období jedné vlády přesahují. Aby se u navrhovaných řešení hodnotilo, nakolik jsou přínosem, nikoliv kdo s nimi přišel. Tuto schopnost však postrádají snad všechny strany přítomné v parlamentu a po pravdě, není příliš k dispozici ani ve společnosti samotné - viz polarizace. Změny ve volebním systému přijaté v roce 2000 polarizaci spíše ještě dále podporují. Jejich zrušením se otvírá příležitost upravit systém naopak tak, aby polarizaci omezoval a posiloval opačné trendy - diskuzi, hledání konsensu, uzší vazbu mezi voliči a jejich zastupiteli.

Chápu ale i to, že volby budou rozhodovat patrně jiná témata.