To by stačilo, pane Koláři!

Čeho je moc, toho je příliš. To chápe většina smrtelníků, ne však slávistický brankář Ondřej Kolář, který přesvědčuje, že jeho lehkomyslnost nezná hranic.

Fotbalisté Slavie hrají o postup do milionářské Ligy mistrů, v cestě jim stojí z hlediska Evropy průměrný Ferencváros Budapešť. V prvním zápase na maďarské půdě nečekaně prohráli 0:2 a mají to pořádně nakloněné.

Není 0:2 jako 0:2. Sparta, která usiluje o totéž, prohrála stejným skóre doma s Monakem, jenomže na rozdíl od soupeře červenobílých se jedná o mužstvo vyšší kvality, na kterou sparťané zatím nedosáhli.

Celý první poločas v Budapešti diktovala hru Slavia. Podle převahy v poli měla vést 2:0, jenomže stále trpí stejnou nemocí – nízkou produktivitou hry. Je až neuvěřitelné, kolik dokážou její hráči pokazit finálních přihrávek do gólových pozic. Ale až do kritického Kolářova selhání mohli doufat, že jedna akce se podaří a ta bude rozhodující pro jejich vítězství. Ovšem to by jim nesměl připravit šok jejich vlastní brankář...

Těsně před koncem poločasu stoper Kačaraba při obranném zákroku skluzem posunul míč ke Kolářovi. Pro gólmana tuctová situace. Měl dost času si míč zastavit a rozehrát. Jenomže ke zděšení všech slávistů mu po drnu míč přeskočil nárt a skončil v sítí! Když se tohle stalo v roce 2008 anglickému brankáři Robinsonovi v zápase s Chorvatskem, stal se terčem škodolibostí na mnoho dalších let. Chtěl přímo z malé domů odkopnout míč, ale ten mu rovněž na drnu přeskočil kopačku a Angličan kopl do vzduchu. Kolář to měl o to snazší, že si mohl míč zastavit. Jak se mu tedy mohl takový kiks přihodit? V rozhovoru pro televizi uvedl, že vlastně neví, že mu míč asi přeskočil nohu. Asi! Nevěděl to, protože nejenže nešel proti míči, ale při své lehkomyslnosti ho ani nesledoval; díval se už, kam ho odkopne nebo co zase vykouzlí! Ohlédl se za ním, až když putoval do branky.

Kdyby si jinak velmi dobrý gólman pohrál s nervy spoluhráčů i fanoušků poprvé, řeklo by se: chyba, to se stane každému. Jenomže pět dní předtím, v ligovém zápase v Teplicích, inkasovala Slavia gól poté, kdy si Kolář pohrával s míčem a protihráč mu ho vypíchl! A kdybychom šli hlouběji do historie, našli bychom podobné infarktovky, třeba ne vždy gólové, kterých se dopustil ve své bohorovnosti.

To není chyba, to už je Kolářova chronická nezodpovědnost hraničící s gamblerstvím, která ho stála výsměch fanoušků Ferencvárose, ale Slavii může stát postup a ztrátu mnoha desítek milionů korun.

Kolář je sice největším, ale nikoli jediným viníkem nečekané prohry. Školácký Kačarabův faul v šestnáctce zavinil penaltu, po níž Ferencváros zvýšil na 2:0. Po druhém inkasovaném gólu kupila nervózní Slavia při ofenzívě chybu na chybu, spolupráce hráčů byla zoufalá. Stále tvrdím, že ukrajinský stoper Kačaraba není hráčem pro evropské pohárové zápasy a vůbec pro Slavii. Takových jako on je teď bohužel v červenobílém dresu víc, ale počkejme si na odvetu v Praze...