Spravedlnost byla bdělá: titul má Španělsko

Ne vždycky ve fotbale vyhraje ten lepší. Ale ve finále Eura v Německu byla madam Spravedlnost na svém místě: mistrem starého kontinentu se stalo Španělsko.

Po celou dobu šampionátu předváděli Španělé něco, co se vymykalo dnešnímu trendu. Hráli útočně, kreativně, s radostí – a stříleli góly. Zcela tím zastínili třeba i Francouze, Italy, Němce, a na hony vzdáleni jim zůstali jejich fináloví soupeři z Anglie. Právě v rozhodujícím zápase o Pohár Henriho Delaunaye mě na chvíli, když se Angličané po vyrovnání na 1:1 tlačili ke španělské brance, přepadly obavy, jestli si Spravedlnost neschrupla. Ale jestli zaklimbala, za několik okamžiků se probrala, protože pak už zase dominovali Španělé a dovedli souboj k zaslouženému vítězství 2:1 gólem Oyarzabala, kterého trenér de la Fuente poslal na hřiště místo Moraty před 20 minutami.

Vynikající výkony na Euru předváděla křídla, teprve šestnáctiletý Yamal a o pět let starší Williams, duší týmu byl poněkud nenápadný Rodri, který je ovšem takhle skvělý i v Manchesteru City, mimořádný byl rovněž Olmo, který se ale stal důležitým článkem týmu až poté, kdy Pedriho vyřadilo zranění po zákroku Kroose během čtvrtfinále s Německem.

Bohužel, většinový současný evropský fotbal je v kontrastu s nápaditým španělským jednotvárný a místy dokonce nudný, třebaže ho prezentují trenérské a hráčské veličiny s milionovými platy v eurech. Urputně se brání, ale to není to nejhorší, bolestnější je, že hra v útočné fázi je nekonečně zdlouhavá, mužstva míč obehrávají několikrát ze strany na stranu, hráči se pohybují tempem maratonců, hlavním imperativem je neztratit míč a nemuset čelit soupeřovu rychlejšímu protiútoku. Riziko, které činí hru zajímavější, téměř vymizelo. Kolikrát si říkám: kdo se na tohle má dívat?

Většina neatraktivních zápasů na Euru se odehrála ve vyřazovací fázi, kdy už šlo o všechno, o „žití a nežití“, o balíky peněz. Mohli jsme jen vzpomínat na mnohá zajímavá střetnutí v základních skupinách. Pohledný fotbal hráli zejména Nizozemci, Švýcaři, Rakušané, Turci, Slovinci a Dánové. A samozřejmě taky Portugalci, které jsem osobně považoval za jednoho z favoritů celého Eura. Sledovat s míčem na kopačce Leãa, Vitinhu, Nevese, Cancela, Silvu nebo Fernandese, to je balzám na duši. Naproti tomu mě bolelo trápení Ronalda; pohyboval se netypicky na hrotu útoku, nevstřelil jediný gól, ačkoli se hodně snažil. Hlavně kvůli němu měli Portugalci nečekané problémy se střílením branek. Trenér Martínez vyjádřil k Ronaldovi přehnanou shovívavost tím, že ho nestřídal, ale možná tak jeho celkovému obrazu v očích letitých obdivovatelů naopak uškodil. Už nikdy bych nechtěl vidět dnes devětatřicetiletého CR7 takhle trpět, i když nevylučuju, že bude chtít reprezentovat i v budoucnu. Portugalci vypadli už ve čtvrtfinále s Francií na penalty po remíze 0:0.

Trápil se i francouzský gigant Mbappé, ale převážně proto, že si hned v úvodním duelu s Rakouskem zlomil nos, jednou musel vynechat a pak hrál s ochrannou maskou, což jeho výkonnosti určitě neprospělo, ale lepší to nebylo, ani když ji sundal. Francie ovšem celkově zklamala, třebaže vypadla až v semifinále zásluhou Španělska. Smutní byli Němci, kteří se poroučeli po boji s pozdějšími mistry Španěly už ve čtvrtfinále, ale špatný fotbal nehráli. A jako pořadatel Eura uspěli.

Anglie titul evropského šampiona opět právem nezískala, přesto může být šťastná, že se svou nezáživnou pragmatickou hrou se dostala až do finále. Kane nijak nezářil, i Bellingham měl zejména v dresu Realu Madrid mnoho lepších zápasů. Už v osmifinále proti Slovensku utekla Anglie takříkajíc hrobníkovi z lopaty…

To nejhorší nakonec. Češi se na Euru úplně ztratili, po vyřazení v základní skupině, v níž skončili s jediným získaným bodem dokonce až za Gruzií poslední, nikomu v Německu nescházeli. Přesvědčili nás i sebe, že evropský fotbal – přes všechny neduhy, které jsem zmínil – jde úplně jiným směrem, že Češi – zjednodušeně řečeno – dokážou jen neúnavně běhat, bojovat, ale nedovedou se individuálně prosadit. Trenér Šilhavý, který s mužstvem na Euro postoupil, byl kritikou značné části veřejnosti a hlavně médii vyštípán z místa, jeho nástupce Hašek změnil jen to, že do základní sestavy zařadil nadějného stopera Hranáče, že mu hráči sice neutekli do nočního baru, ale drandili při soustředění v Alpách na trojkolkách, až si Sadílek zchromil nohu a na Euru nemohl hrát. Liga národů (ve skupině s Ukrajinou, Albánií a Gruzií) teď Haškovi umožní relativní klid pro přípravu na kvalifikaci mistrovství světa 2026. Ale pozor: sestup do ligy C by byl další průšvih!