Odcházení úspěšného trenéra

Fotbalový nároďák si proklestil cestu na Euro 2024, ale ten, který na tom má největší podíl, odchází. Trpce, pod tlakem okolností, ale více méně dobrovolně.

Bezprostředně po skončení kvalifikačního zápasu s Moldavskem (3:0), který stvrdil postup Česka do Evropy, Jaroslav Šilhavý prostřednictvím televizního přenosu oznámil, že u reprezentačního mužstva končí. Nezastíral, že dál už není ochoten odolávat tlaku některých odborníků a nadávkám části fotbalového národa a že patrně poslední kapkou, kterou přetekl pověstný pohár trpělivosti, byl noční alkoholový manévr tří jeho hráčů v jednom olomouckém baru. To poslední byl velký podraz od těch, od kterých to nejmíň čekal.

Zvláště pikantní a pro kouče zákeřná byla rána od Coufala, který se Šilhavého práce předtím veřejně zastal. Směšné na tom je, že halvbek West Hamu, kde by si něco podobného nemohl dovolit, během poměrně arogantního vystoupení před televizní kamerou po předposledním utkání v Polsku (1:1) sdělil, že nechtěl pronikajícího soupeře zastavit faulem v cestě k přihrávce, která předcházela vedoucímu gólu Poláků, neboť byl pod hrozbou žluté karty, jež by ho vyřadila z duelu s Moldavskem. Alkoholovým dýchánkem, po němž logicky následovalo pro něj, Brabce a Kuchtu vyřazení z mužstva, se o něj beztak připravil, a navíc způsobil další otřes v už tak zjitřené atmosféře před rozhodujícím soubojem kvalifikace. Jak si hoši mohli být jistí, že je nikdo nevyfotí a že se to okamžitě neprovalí? Buď jsou tak duševně omezení, nebo si mysleli, že takoví borci jako oni si už můžou dovolit všechno, zvlášť když trenér Šilhavý není žádný sekerník, naopak slušný a kamarádský, ale zásadový člověk. Měli by za to tvrdě zaplatit. Třeba i tím, že na Euro nepojedou. To už ovšem nebude v Šilhavého kompetenci… Ale jeho nástupci nezávidím.

Je to evropská rarita, když rezignuje trenér po postupu na Euro, přesto se domnívám, že Šilhavý odchází v pravou chvíli. Kdyby pokračoval, s čímž by muselo souhlasit i vedení fotbalové asociace, dál by na něm média i část veřejnosti (zejména té sparťanské) hledaly jen samé chyby, kterých se jako každý člověk dopouštěl i on, dál by ho pronásledovaly jako štvanou zvěř. Přitom splnil hlavní a jediný cíl, dovedl mužstvo k účasti na Euru. Že to bylo místy těžké klopýtání, je ovšem taky pravda. Ale Poláci, favorit skupiny, dopadli ještě hůř, i když během kvalifikace vyměnili trenéra.

Ani v posledním utkání s Moldavskem Šilhavého svěřenci v Olomouci nekoncertovali, byli nervózní, míč jim odskakoval od kopaček, místo kombinace ho v první půli stereotypně a často naprosto neadresně nakopávali nebo spíš odkopávali dopředu, hřiště ovládli prakticky až díky vyloučení Moldavce Babogla po přísné druhé žluté kartě. Momentálně mezi nimi nejsou hráči, zejména ti konstruktivní, které by nám jiné státy mohly závidět. Musím opakovat, že český fotbal je v Evropě pouhý průměr, nic víc. A jestli se nezmění už od mládeže náplň přípravy směrem ke kreativnímu pojetí spojenému s rychlostí, brzy bude ještě hůř.

Šilhavý odchází po více než pěti letech jako úspěšný trenér, který dovedl národní mužstvo na dvě Eura, na tom prvním se s ním probojoval do čtvrtfinále. Navíc zajistil postup do nejvyššího patra Ligy národů. Jsou za ním větší úspěchy než za jeho předchůdci, ať se jmenovali Chovanec, Rada, Bílek, Vrba nebo Jarolím.