Co čekat od fotbalové reprezentace?

Nakolik snese české národní mužstvo, které v minulých dnech postoupilo do čtvrtfinále fotbalového Eura, srovnání s týmem, který nešťastně vypadl v semifinále Eura 2004? Jakým fotbalem se bude prezentovat během kvalifikace pro MS?

Pokud jde o čísla, je třeba si ujasnit, že tehdejší postup do semifinále při 16 účastnících se v podstatě rovná současnému čtvrtfinále při 24 mužstvech: tří utkání ve skupině a dvě v play off. Ale výsledný efekt je pochopitelně jiný.

Třebaže největšího úspěchu dosáhla česká reprezentace druhým místem na anglických trávnících při Euru 1996, nejlepší fotbal, srovnatelný s nejužší evropskou špičkou, hrála v Portugalsku o osm let později. V tu dobu kulminovala sportovní forma Nedvědovi, Poborskému, Kollerovi, Šmicerovi a Galáskovi, do hvězdné špičky se drali Baroš, Rosický, Čech, Ujfaluši, Grygera a Jankulovski. Vesměs se jednalo o hráče oblékající dresy klubů z anglické, německé, italské nebo nizozemské ligy, což samo o sobě vytvářelo předpoklad pro velkou kvalitu hry Brücknerova mužstva. Možná si vzpomenete, že po utrápené výhře 2:1 nad Lotyšskem český tým po strhujícím výkonu otočil výsledek zápasu s Nizozemskem z 0:2 na 3:2, v sestavě s mnoha náhradníky pak zdolal Němce 2:1 a poslal je domů za skandování českých fanoušků Auf Wiedersehen! Pak ve čtvrtfinále rozstřílel Dánsko 3:0 a nešťastně ztroskotal až v semifinále na úporně bránícím celku Řecka, který nakonec celé Euro 2004 vyhrál. Většina odborníků se shodla, že podle předvedené hry měli být mistry Evropy Češi.

Nic podobného si o současném mužstvu nikdo nemyslí. Zastavilo propad na 40. místo světového žebříčku, ale kam až vystoupá, to se dozvíme na podzim po kvalifikaci pro mistrovství světa.

Každý trenér reprezentace, Šilhavého nevyjímaje, je do značné míry závislý na hráčském materiálu, kvalitu mužstva může ovlivnit vhodným výběrem hráčů a stanovením taktiky. Je nesporné, že Brückner měl v roce 2004 díky Nedvědovi, Rosickému, Poborskému, Šmicerovi a Barošovi víc kreativních fotbalistů pro hru dopředu, což je ten největší rozdíl v porovnání se současným týmem. Šilhavý musel na letošním Euru zvolit takový způsob hry, který jeho ovečky dokážou zvládnout a který má šanci uspět. Tvář mužstva proto logicky podřídil jedinému v Evropě konkurenceschopnému českého klubu, pražské Slavii: Souček, Coufal, Král, Holeš, Bořil, Masopust, Ševčík a Zima v Edenu buď hrají, nebo v nedávné minulosti školou trenéra Trpišovského prošli. A co je podstatou úspěchů červenobílých? Množství naběhaných kilometrů, nad nímž se podivovali i trenéři Barcelony, Interu, Dortmundu nebo Leicesteru, dále důraz, bojovnost a taktická disciplina. V čem zaostávají, to je míra kreativity, kterou mají v arzenálu přední evropská mužstva.

Kdo čte mé blogy, musel už zjistit, že nejsem příznivcem upracovaného atletického fotbalu. Nemám rád zdlouhavé rozehrávání, při němž se soupeřova obrana stačí zformovat a těžko se do ní proniká. Pak už nezbývá, než dál běhat, přidávat další přihrávky nakrátko a dlouze hledat skulinku. Chápu módní trendy, vím, že fotbal obecně směřuje k držení a kontrole míče, k zabezpečení před jeho ztrátou, ale v mých očích je to nuda. A není to jen bolest českého mužstva. Když naopak Italové na Euru předvedli několik kolmých průnikových přihrávek, pookřál jsem. A když Chiesa dokázal s míčem obejít dva tři protihráče, přímo jsem zajásal.

Ale vraťme se k českému mužstvu. Schick je sice schopen střílet krásné góly, ale potřebuje víc podpory ze zálohy – a té se mu často nedostává. Na Euru se Šilhavému rozpadlo středové trio Souček, Darida, Král, ještě nedávno považované za definitivní řešení pro nejbližší měsíce. Král byl totálně z formy, Darida pokračoval ve slabých výkonech a navíc překvapivě oznámil odchod z reprezentace. Souček měl spoustu obranných úkolů před stopery, takže se nedostával do koncovky, přitom právě on by mohl být jednou z důrazných podpor pro Schicka. Naštěstí se na Králově postu osvědčil Holeš a o zkvalitnění útočné hry se postaral Barák, s nimiž se původně do základu nepočítalo.

Právě v této středové trojici je klíč k utváření hry celého mužstva. Je velká škoda, že ani na podzim nebude k dispozici zraněný Provod. Dovedu si představit, jak by si pochutnával, kdyby byl součástí italské jedenáctky na letošním Euru. Víc takových rychlých a přímočarých záložníků by trenér Šilhavý potřeboval. Ale kde brát, když se nedají vytvořit ze stavebnice? Dál bude tedy spoléhat na poctivý přístup všech hráčů, na pevnou obranu, na držení míče a na standardní situace.

Horší je, že v zářijových kvalifikačních zápasech doma s Běloruskem a v Belgii bude citelně scházet Schick, potrestaný za vyloučení ve Walesu. Tam Češi prohráli 0:1 a zkomplikovali si možnost obsadit aspoň druhou příčku za favorizovanou Belgií, což by je opravňovalo k postupu do baráže. Nezbývá než věřit, že Krmenčík brzy vyřeší svůj přestupový rébus a Schicka na hrotu útoku nahradí, že se vrátí forma Královi a že nepoleví Holeš s Barákem.