O téměř zapomenutém Théophilu Gautierovi

Před pár dny ( přesně 30. srpna ) uběhlo už 196 let od narození francouzského malíře, básníka, prozaika a esejisty Théophila Gautiera. Jeho dílo je už, k velké škodě, zapomenuto, jen jeho román "Kapitán Fracasse" žije ještě v povědomí, a to převážně zásluhou filmové verze s Jeanem Maraisem v hlavní roli. Další jeho romány "Slečna de Maupin", "Román mumie" či "Noc Kleopatřina", zrovna tak jako jeho básně, vyšly naposledy v češtině počátkem dvacátého století.

Jeho básně překládal do češtiny další téměř zapomenutý velikán Jaroslav Vrchlický, který otevíral českým čtenářům dveře ke světové literatuře v míře dosud nepřekonané.

A tak jsem si dovolil k poctě Théophila Gautiera přeložit jeden jeho pantoum - a aby nepřišel zkrátka ani Jaroslav Vrchlický, vyšel jsem přitom z jeho starého překladu.

Přeju krásný den, plný ozvláštnění,

Váš mm

MOTÝLI

Motýli, zcela sněhobílí,

nad mořem tvoří zářný mrak;

motýli krásní, v které chvíli

letět smím s Vámi do oblak?

Má bajadéro tmavozraká,

zda víte, krásko krásek všech,

když mně by dali křídla taká,

zda víte, kam by mne hnal spěch?

Bez polibků bych růže nechal

a po hvozdech a úvalech,

bych k Vám, můj květe, rychle spěchal

a mřel na rozevřených rtech.