Připomněl jsem si to vlastně při mediální kanonádě ohledně účinnosti, tedy spíše totální neúčinnosti zákona o provozu na pozemních komunikacích, stručněji řečeno o bodovém systému.
I sáhl jsem do knihovny a vytáhl svázané cirkuláře biskupství litoměřického z přelomu osmnáctého a devatenáctého století a nalistoval jeden český pastýřský list, který 4. prosince 1807, v době šířící se módy „obžerného štědrého dne“, zaslal litoměřický biskup Václav Leopold, rytíř Chlumčanský z Chlumčan a Přestavlk, prostřednictvím čtení z kazatelen, svým nehodným ovečkám.
Tady jsou podstatné výňatky (a oceňte, prosím, nejen nádhernou češtinu):
„Jest slušný a chvalitebný obyčej, aby se na památku radostného a potěšitelného narození Božského spasitele vánoční svátky s všemožnou pobožností a uctivostí světili, ku kterému cíli a konci starodávný byl též obyčej po všechny časy, již ten předcházející den, neb tak zvaný štědrý večer, v kajícnosti a celodenním až do soumraku trvajícím postu, jakož i v radostném, citelném rozjímání trvati…“
„Bolestno, přebolestno bylo otcovskému srdci našemu dověděti se, kterak mnozí z nynějších křesťanů předně: ten večer vánoční, neb tak nazvaný štědrý večer až do jitřní nestřídmosti v jídle a pití, hraním, nedovolenými veselostmi, ano dokonce všelijakými výstupky tráviti sobě v obyčej vzali.
Za druhé: na ten způsob k službám Božím přihotoveni do kostela na jitřní přicházejí, tam rozprávkami se obírají a jiných horlivých křesťanů na překážku jsou.
Za třetí: někteří při službách Božích tak nenábožně se zachovali, že jednání jejich svatost chrámu porušilo a nejen pravověrných pohoršilo.
Pročež: dle pilného rozvážení a našeho srdečného otcovského povážení předně:
ve všech děkanských, farních, lokálních neb klášterních kostelích našeho biskupského okrsku aby zpívaná mše vánoční (která jindy v 12. hodinu noční štědrého dne se konávala) teprv na Boží hod vánoční v 10. hodinu ranní jakož kázání a hlavná zpívaná mše svatá konána byla.
Samo od sebe se srozumívá, že od toho času našeho nařízení ve vánoční noc všechny kostely zavříny státi mají, a ne dříve než k nově nařízeným službám Božím otevříti se povolují.“
S hlubokou pokorou nad dokonalým řešením problému „po srsti“, tedy „po lidské přirozenosti“, se sklání a v úctě zůstává
Váš
Miroslav Macek .
