Začínám nabývat dojmu, že by u nás mohlo existovat jen jedny jediné noviny, a to deník s názvem "HUMBUK!" Neboť zprávu, která by v sobě neměla pořádnou porci velkohubosti, senzačnosti a katastrofičnosti, aby jeden špendlíčkem vyhrabával! Zvláště to vyniká v posledních horkých dnech: Řítí se na nás katastrofa! Horko bude lámat rekordy! Česku chybí voda!Ozonová díra nad Českem! Nevycházejte z domu! A tak jednou z mála rozumných zpráv byla reakce pana Vladimíra Řehounka, zemědělce z Pardubicka, zcela ovšem zapadlá v senzačních trhácích o "vražedném horku" : Může mě vzít čert, když lékaři radí, že nemáme vycházet ven. Sklízíme slámu a nemůžeme čekat, až zaprší!Naštěstí také patřím k těm, které různá ta děsivá varování pranic nevyvádějí z míry. Prostě, doktoři, ani nikdo jiný, mě nezastraší!
Na slunci se rád pohybuji, ba vylehávám, celý život, ničím se nemažu, žízeň zaháním horkým čajem, ionty doplňuji lehkou zeleninovou a ovocnou stravou, hnědá kůže už mi nezrudne ani po hodinách na úpalu, a když je mi hodně horko, pořádně se pokropím hadicí ledovou vodou. A je mi báječně, senzačně, prima – prostě jsem šťastný! Já vím, riskuji: může se mi objevit zhoubný melanom a.zahubit mne.
Pravděpodobnost smrti při jedné jediné cestě z Moravy do Prahy (nebo zpět), kterou konám velmi často, je ovšem určitě vyšší. Ale nechci to zlehčovat. Lékaři mají, pochopitelně, pravdu: když budu dbát všech jejich rad, pravděpodobnost, že budu dementně koukat do stropu, napojen hadičkami na přístroje, o několik let déle, se silně zvýší....
Takže, páni doktoři, zůstanu raději na tom slunci, večer si dám k jídlu více než doporučené množství alkoholu ve formě skvostného vína, na cholesterol ani nepomyslím, dál budu dělat všeliké vylomeniny, přinášející mi radost, a když to dobře půjde, jednou na sebe, rozpálený, pustím ledovou vodu z hadice a bum!, naráz bude po mně. Co víc si přát?Vlastně ano: být v šestasedmdesáti, osmdesáti zastřelen in flagranti žárlivým manželem.... S přáním šťastného žití beze strachu a užívání si slunce, Váš Miroslav Macek
