Tak jsme se dočkali... Je sobota 29 srpna roku 2009, osmá hodina večerní.O2 Aréna se halí do tmy. Přichází muzikanti a tři vokalistky. Zaznívají první tóny, na pódium vbíhá pětasedmdesátiletý Leonard Cohen. Vyprodaná hala poprvé aplauduje. Bude se na co těšit...
Prvních osm písniček je jako přes kopírák z posledního živého CD. Potom následují dvě (v minulém roce nehrané) skladby Lover, Lover, Lover a Waiting for the Miracle. Výsledek? Obě písničky mají stejný úspěch, jako ty předešlé. A není to jen díky Cohenově hlasu a charisma, ale stejnou měrou přispívá jeho band. Trio vokalistek: Sharon Robinson (spolupracující s Cohenem od roku 1979, spoluautorka některých Cohenových textů) a sestry Charley a Hattie Webb doprovází Cohena ve velkém stylu. Barvou hlasů a křišťálově čistým zpěvem dávají písničkám neuvěřitelnou sílu, jiskru. Přináší procítěnost, která dělá z "obyčejných" písniček neobyčejné. Při sólech Javiera Mase na dvanáctistrunnou kytaru a bandurriau běhá mráz po zádech, stejně tak při sólech Dino Solda na safoxon a foukací harmoniku. Pozadu nezůstávají ani staří harcovníci: klavírista Neil Larson (který se podílel na více jak 150 albech a hrál s takovými hvězdami, jako byli a jsou: George Harrison, Kenny Loggins, Whitney Houston, Jimmy Cliff, Rickie Lee Jones, Paul Anka, Cher, Diana Krall) a hráč na elektrickou kytaru Robert Metzgner. Bubeník a hráč na perkusie Rafael Gayol nechává svým rytmem písničky hezky plout. Posledním členem je pak kapelník a basový kytarista Roscoe Beck, který spolupracuje s Cohenem (stejně jako Sharon Robinson) od roku 1979.
Že se blíží přestávka naznačuje skladba Anthem a postupné představování bandu. Když se Cohen loučí a míří známými přískoky do šatny, O2 aréna poprvé aplauduje ve stoje. Během dvaceti minutové přestávky pak mají diváci možnost přemýšlet o tom, na jak významném koncertu jsou. Že jsou součásti něčeho, co se nevidí často. V případě Cohena, pak s největší pravděpodobností další šance už nebude. Samo osobně je úžasné, že takováto ikona se po roce vrátila do stejného města střední Evropy.
Druhá polovina koncertu pokračuje opět těmi největšími hity, které jsou doplněné skladbou The Partisan, která na posledním CD není. Když sledujete a posloucháte s bravurou zahrané a zazpívané skladby, jako by čas utíkal dvakrát tak rychleji. Cohen, zpívající na kolenou, "vypucovaná" kytarová sóla, dlouhá a těžká sóla na saxofon, úchvatný zpěv vokalistek. Pak se vás musí zákonitě zmocnit pocit štěstí, že tu jste.
Druhá polovina koncertu se blíží ke konci. Lidé, jako by to vycítili a při skladbách: Boogie Street, Hallelujah, I'm Your Man a Take This Waltz dávají Cohenovi pocítit svoji obrovskou náklonnost. Při Cohenově loučení O2 aréna opět aplauduje ve stoje, až běhá mráz po zádech...
Třešničkou na dortu jsou přídavky. Kolik zpěváků vám zazpívá dalších sedm písniček? A atmosféra? Po každém přídavku O2 aréna aplauduje ve stoje.
Co říci na samotný závěr?
Je neuvěřitelné, že Leonard Cohen je ochotný v takovémto věku zpívat tři hodiny čistého času.
Je neuvěřitelné, jaké pocity dokáže tento plachý stařík vyvolat svými písničkami. Za zmínku také stojí říct, že Cohen promluvil za celý koncert snad 5 strohých vět a přesto si získal srdce 15 tisíc lidí.
Vím, že zde pěji jen slova chvály, samé superlativy, ale nemohu jinak. Byla to událost, na kterou budu vzpomínat do konce života. Ty pocity, které jsem nasál během koncertu, mi nikdo nevezme. Díky Mistře Leonarde Cohene!
Play list
I. polovina
1. Dance Me to the End of Love
2. The Future
3. Ain't No Cure for Love
4. Bird On The Wire
5. Everybody Knows
6. In My Secret Life
7. Who By Fire?
8. Hey, That's No Way To Say Goodbye
9. Lover Lover Lover
10. Waiting for the Miracle
11. Anthem
II. polovina
1. Tower of Song
2. Suzanne
3. Sisters of Mercy
4. The Gypsy's Wife
5. The Partisan
6. Boogie Street
7. Hallelujah
8. I'm Your Man
9. Take This Waltz
přídavky
1. So Long, Marianne
2. First We Take Manhattan
3. Famous Blue Raincoat
4. If It Be Your Will
5. Closing Time
6. I Tried To Leave You
7. Whither Thou Goest
zdroj: www.leonardcohen.com
