Církev – v Čechách stigmatizovaný pojem. Důvody: komunistické ateistické dědictví plus mlhavé povědomí veřejnosti. Kauzy zastírají kontext. K demokratické společnosti, jako je ta naše, však patří svobodná diskuze,
výměna pohledů na věc, sdílení myšlenek. Nebojme se otvírat obtížná témata. Nebojme se mluvit o sporných otázkách. Nebojme se mluvit o církvi!
Nepochybně mnoho lidí, kteří projevují zájem o křesťanství, má problém s církví. Církev je pro ně kamenem úrazu. Z mnoha důvodů. Ve hře je příliš mnoho nechuti, antipatií, stereotypů, ale také domněnek. A to nezávisle na vzdělání. Napříč společenskými statusy nenavozuje spojení „katolická církev“ příjemné asociace. Anebo se rovnou pojí s představami jako sexuální prudérnost, restituce nebo zneužívání nezletilých. Obojí brání porozumění.
Benedikt XVI., bývalý papež, v bilančním rozhovoru vypráví o setkání s Fidelem Castrem. Starý Castro viděl, že dějiny se ubírají jinudy, než kudy předpokládala marxistická doktrína. Jako komunistický diktátor musel ve svých aktivních letech vidět v náboženství, ztělesněném katolickou církví, nepřítele, politického protivníka. Už se nedozvíme, zda nakonec ve skrytu duše změnil názor. Jisté je tolik, že Benedikta, plodného spisovatele duchovní literatury, požádal o zaslání papežových děl, v čele s Úvodem do křesťanství. Co tím chci říct? Poznání má mít vždy přednost před hodnocením.
Není lehké obeznámit se v krátkosti s církví. Asi nejlepší shrnující příručkou je Youcat [jůket] z roku 2011. Youcat je obsahově bohatý, a přitom srozumitelný. Navíc získal ocenění v kategorii nejlepší německé učebnice roku. Pak je tu pochopitelně Bible, která patří do světové literatury. Pro křesťany jsou z ní zásadní evangelia, hlavně Evangelium podle Jana. V každodenním životě je však nejsnazší se s církví setkat na bohoslužbě. Z ní lidem dobré vůle (čili těm, kdo se nepovažují vyloženě za věřící) je určeno hlavně kázání.
Použil jsem obrat „setkat se s církví“. Přestože zní neobvykle, význam je prostý: kněz, ministranti, věřící. Často se pojmem církev míní představitelé církve, tj. kněží, biskupové. Hierarchie je však druhotný význam, který se odvíjí od vnějškového pohledu. Přestože je církev také společenskou institucí, organizací, je primárně společenstvím lidí téže víry. Vzájemné sdílení křesťanů – to je snad nejužitečnější definice církve. Tedy jinými slovy: katolická církev je půda, na níž se setkávají křesťané. Osvětleme si to ještě jinak. Všichni jsme se narodili do rodin, ať už různé stupně úplnosti. Co je rodina? Vnějškový pohled: základní sociální jednotka. Správně, ale nevyznívá to odosobněně? Vždyť naše zkušenost je jiná. Rodina, to jsou rodiče, děti. Rodina – to je domov. Pokud média hovoří o církvi, myslí tím dům; hovoří-li o církvi křesťané, myslí tím domov. Ne na vše si lze sáhnout.
