Aneb 17.listopad 2015 mýma očima a co se kde dělo... Václavák, Albertov, narvané tramvaje, nenávistní soudruzi, náckové před úřadem vlády
Nejprve jsem šel na Václavák, kde jsem ale dlouho čekal, než něco začne a stejně jsem očekával ty samé proslovy, protože hrála ta samá muzika (příšerné odrhovačky jako např. Ta naše písnička česká; sem tam střídané nacionálními chorály, které zní hezky, ale změní ho*no) a mne už to přišlo ohrané, navíc Okamura se obklopil hudebníky z naprostého okraje kulturní scény. A navíc mi přišlo, že na začátku akce tam bylo dost málo lidí, ale později jsem v médiích viděl fotky, které mě přesvědčily o opaku. Taky už jsem se nezúčastnil proto, bo mne už přešly chutě tleskat Okamurovi vedle holohlavých, věčně hulících a chlastem smrdících existencí. Pak jsem jel tramvají na Albertov a měl jsem pocit, že nám to dopravní podnik dělá naschvál, že vypravil jen jednovozové soupravy, které byly v centru narvané k prasknutí. Chudák starý pán o holi, který si tak nemohl sednout. Na Albertově mě překvapil počet Zemanových příznivců. Věděl jsem, že jich bude asi dost, ale zklamalo mne, že mnozí rodiče takto manipulovali i svými dětmi, kteří tomu evidentně nerozuměli, proč tam jsou. Mluvím o dětech předškolních. Všichni měli mávátka ,,AŤ ŽIJE ZEMAN", nebo zelený papírek s jeho podobiznou, prostě jak na 1.máje při oslavách soudruhů Stalina a Marxe.
Říkal jsem si, to vážně islám zapříčinil to, že se z právem nenáviděné hlavy státu stal lidový vůdce s masivní podporou veřejnosti, navíc v Praze, která levici nikdy nefandila? Nabízela se mi jediná odpověď a to ta, že jeho příznivce BPI a SPO svezly z celé republiky. Raději bych poslouchal Okamurovy labutí písně, než znova slyšet ten jeho samolibý projev, kde neopomněl pokrytecky onálepkovat své odpůrce, aby pak v zápětí tepal proti nálepkování. Nehledě na to, že ochranka neumožnila studentům položit svíčky a květiny, a to ještě 2 hodiny před příchodem hlavy státu. Já se cítil trochu jako dvojitý agent, protože jak nesnáším Zemana a jeho noshledy, tak stejně tak nechci v ČR nenávistnou náboženskou ideologii, kterou islám bezesporu je. Ovšem je mi líto, že se této tématiky chopil člověk, který vizáží a vyjadřování inklinuje k fašismu a odmítá si oholit hitlerovský miniknírek. Nebo dále například pan Černoch, který je zrádce a navíc obrovský pokrytec, když pro to samé, co dneska jeho hnutí hlásá, vyštval z Úsvitu Tomia Okamuru. Ale to jsem odbočil. Já jsem se infiltroval do davu jeho podporovatelů a bylo mi špatně. Bál jsem se, že za mé transparenty na podporu Ladislava Špačka mne dav přinejmenším ubije, ale to se málem stalo opodál stojícímu pánovi, který měl červený ústřižek ve tvaru trenek. Holt ta červená barva Zemanovy komunisticky smýšlející ovce dráždí jak býka v korridě. Já byl terčem maximálně tak zamračených obličejů, když jsem se nebál ukázat transparent s nápisem: ,,Nebudeme tlouci špačky, když nám Zeman říká s*ačky!!!" nebo v podobném duchu znějícím: ,,Místo soudruha a lháře, volme radši nové tváře!!". Ale protože jsem nabízel i přijatelnou alternativu, tak jsem v zápětí ukazoval: ,,Špaček na Hrad - prezident s etiketou" a "Ladislav Špaček - můj kandidát na prezidenta".
Kromě Albertova a tamního sletu všech milovníků drzých bonmotů a špinavých útoků na inteligenci, mi s mými transparenty mnoho (a nejen) Pražanů dalo za pravdu. To mne moc potěšilo, že někdo stejně jako já touží a volá po úcty a respektuhodné autoritě. Ano, jeden zapšklý starší pán mne málem praštil deštníkem, když viděl můj transparent s Ladislavem Špačkem jako kandidátem, ale nakonec se omezil jen na nenávistné hulákání. Nakonec jsem večer vyrazil z Václavského náměstí na Pražský hrad, abych vyjádřil s pětisty dalšími svůj nesouhlas s člověkem, který mluví sprostě do veřejnoprávního média, který vyznamenává donašeče, kované soudruhy a ředitele lágru státním vyznamenáním, který porušuje pravidla svým kouřením v nekuřáckých prostorách, který nenávidí své kritiky a je přesvědčen o své neomylnosti a obklopuje se obskurními lidmi jako Nejedlý, Mynář, nebo Ovčáček. O zasloužilém soudruhovi Velebovi nemluvě. A vůbec mi nevadilo, že s mnohými těmi lidmi naprosto nesouhlasím (Putna), či k nim chovám upřímné antipatie (bývalý kádr Štětina, dnes šílený antikomunista - prostě pokrytec nejhrubšího zrna, který se ale naštěstí účastnit nemohl). Bohužel tento člověk (už zase mluvím o Zemanovi) nás zároveň ve světě zastupuje jako hlava státu, protože o reprezentaci nemůže být v jeho případě řeč.
Doufám, že se brzy dočkám, a na příští roky už z Hradu nebude cítit kouř z cigaret, alkohol a neutuchající pachuť bonmotů jednoho senilního burana zamrzlého myšlením v předlistopadové době.
Cestou z Hradu jsem musel jít Nerudovou, bo Hrad byl z bezpečnostních důvodů neprůchozí, ale za to jsem viděl scénu jak z listopadu 89. Podobnou jsem viděl toho večera i na Václaváku, odkud vyrazil průvod na Hrad. Tolik policejních vozů jsem tam dlouho nezažil. Před Úřadem vlády, kam jsem se byl podívat cestou na metro, stál asi dvoj až trojřadý kordon těžkooděnců, posléze jsem se z médií dověděl, že tam zasahovaly proti asi 800 lidem, kteří se nerozešli na výzvy policie. Několik lidí bylo prý zajištěno, byly u nich nalezeny zbraně, nebo pyrotechnika. Prostě náckové dostali co proto. Prý zatkli i toho věčného křiklouna Černohorskýho, kterej musí řvát co to jde a na dosavadních demonstracích paní Haškové, která sama není žádná řečnice, mi tento člověk byl krajně nesympatický.
Shrnutí: Jsem rád, že jsem to přežil bez újmy na zdraví, počet demonstrujících mne překvapil, počet nácků mne vyděsil a počet zemanovců znechutil. Ale měl jsem radost z toho, že lidé mi vyjadřovali souhlas s mým poselstvím facebookové iniciativy Špaček na Hrad a snad se o ní doví co nejvíce lidí.
