Taškařice v České

Nechodím do banky vůbec rád. Když už do banky jít musím, tak by mi vlastně mělo být jedno, do jaké jdu. Ale protože jdu do České, u níž mám založený osobní účet již řadu let a stále si za to nadávám, jde se mi o něco hůř. I když se mi jde blbě, tak tam prostě jít musím. Pokud v rámci vyřizování trvalých příkazů musím od přepážky v rámci budovy České cestovat za svým osobním bankéřem… Počkat! Cože?! Já mám jako osobního bankéře?

Česká spořitelna si totiž vymyslela speciální službu pro své „významné“ zákazníky. „Protože jste náš významný zákazník, byl vám přidělen osobní bankéř.“ Mně? A pro jistotu ještě jednou. Mně? Jsem stejně významný zákazník asi jako čivava, jež ladně vyklouzne z luxusního BMW v doprovodu své paničky. Možná má i stejně „tučné“ konto. Ta čivava. Viděli jste někdy čivavu?

Trochu jsem odbočil a rád bych se více věnoval osobnímu bankéři a jeho přístupu k významným zákazníkům. Přijdu o patro vejš v Český, zaujme mě širokoúhlá televize s programem ČT24 Ekonomika (zrovna jsem se trefil). Lehounce… Jo a ještě bych chtěl dodat, že jsem zrovna neměl čas. Letěl jsem do spořky bleskurychle vyřídit trvalé příkazy, načež mě pošlou za osobním bankéřem, který si mě vyzvedne prý v nějakém salonku.

Takže, lehounce mi škubnul koutek, když jsem vylezl do prvního patra a vybafla na mě ta televize z ČT24. Ale byl jsem moc nervózní, že nestíhám vše, co jsem si naplánoval, a tak se pohnutí koutku nemohlo rozvinout v čistý a srdečný smích. Na konferenčním stolečku Hospodářské noviny, Lidovky, Euro, Ekonom. Něco tu nehraje. A nebudu vás napínat, nejednalo se o omyl na přepážce, skutečně jsem se stal významným zákazníkem.

V trpnosalonku ala hrajeme si na byznys a máme vaše finance v hrsti jako vrabce jsem nepočkal došel jsem si do kanceláře osobních bankéřů, kde mě přivítala paní, která se bohužel pro osobní styk s lidmi vůbec nehodila. Pominu-li, že páchla potem, z čehož se mi zvedal kufr (a to jsem zvyklý jezdit tramvají i v zimě!), bylo na ní patrné, že tápe ve své práci, i když nové klienty pouze uváděla za jejich osobními bankéři. Za jedním uvedla také mě.

Představil se mi v nepadnoucím obleku (já to tedy poznám, ale padnoucí oblek jsem na sobě taky nikdy neměl. Na druhou stranu já je aspoň nenosím, když vím, že mi nepadnou), podal mi vizitku a zeptal se mě, co potřebuji. Když jsem mu podal předvyplněné formuláře trvalých příkazů (asi 8 jich bylo) s dostatečně otráveným výrazem, jakože mi utíká drahocenný čas, lehce svěsil hlavu. Vysvětlil mi, že osobní bankéř je osoba, která se stará o určitou skupinu klientů, kterým poskytuje nadstandardní servis. Kafe mi ale nepřines. Kdybych prý uvažoval o půjčce, leasingu, hypotéce, pojištění a o dalších finančních produktech, jistě se mám nejdříve spojit s ním, že mi vyjedná nejvýhodnější podmínky na trhu. Kde sakra vzali odpadlíky z OVB?!

Poté přišla paní za svým osobním bankéřem – upravený mlaďoch s lépe padnoucím oblekem, značkovými hodinkami a jakžtakž slušným vystupováním, který se nicméně do ní pustil trochu žoviálním tónem. „Paní Novánková, vy nás trochu zlobíte, co? Vy jste nám neuhradila poslední splátku. A jak to je možné, prosím vás?“

Bylo zřejmé, že paní čeká na výplatu a zítra skutečně splátku zašle. Pak se spolu začali bavit o přečerpaném kontokorentu. To jsem už nedával. Cože? Půjčka? Kontokorent? Rozsekl to tímto: „No víte, jak jsme se bavili minule o té půjčce, tak to by šlo zařídit.“

Osobní bankéř? Kde sakra vzala Česká spořitelna žaludek na to, aby si dovolila tahat z lidí poslední prachy, co jim zbývaj?! A ještě k tomu prostřednictvím odpadlých „finančních poradců“. Ještě to schovává pod název osobní bankéř pro významné zákazníky.

Jistě si domyslíte, jak významným zákazníkem byla paní Nováková.