Ohlašuji kandidaturu na hrad! Podpořte mě!

Po několika týdnech útrap a trpění prezidentových výroků a činů, rozhodl jsem se kandidovat na hrad. Aniž bych dovršil povinného věku na úřad prezidenta republiky, věřím, že se na hradě v blízké době ukáži. Mé roucho však bude barevné a má slova budou vnímána s určitou nadsázkou. Však také kouzelník Žito Dan Landa před dvěma lety předpověděl, že šašek na hradě bude chybět.

Jakmile Klaus sbalil kufry, chopil se Miloš svého řemesla, které je mu nejbližší. Bezprostředně po jeho zvolení vypil láhev Becherovky, zakopl o schod, a pak hýřil arogancí a pro něj typickou nabubřelostí. Jen tak mimoděk smetl přihrublým vystupováním řadu novinářů, čemuž se půlka národa českého smála, až se za břicho popadala. Proč by taky ne, když jej zvolil národ alkoholiků, co si vypil mozek až na malou tvrdou skořápku, která nepustí ani savem.

V trendu nevybraného chování však Milouše (vzpomněl jsem si na Milouše z Věrčákova Saturnina; a jeho tetu) nezastaví už ani návštěva skoro posvátných korunovačních klenotů, a začínám se tak obávat o další významné symboly české státnosti, jejíž základy byly budovány stovky let a které obětovaly své životy spousty velkých učenců a státníků i obyčejných rolníků a dělníků. O to víc mě rmoutí, že právě prezident státu českého, naším národem zvolená hlava pomazaná, se chová takovýmto způsobem, a v posledních dnech dává hořkou pilulku sežrat i těm, co se po zvolení jeho za břicho popadali, po ramenech se plácali a do posledních chvil ho podporovali.

A právě z toho důvodu se hlásím a z první řady pěšáků ohlašuji, že toto již nechci od Čecha ctihodného slyšeti a že kandiduji na post Šaška českého! A svůj úřad budu svědomitě plniti, svůj hřbet před prezidentem klaněti a veškeré novináře a své spoluobčany místo Milouše urážeti, dle příkazu jeho. Nestane se tak, že by Milouš ze svých úst již vulgaritu nebo urážku vypustil, protože já budu jeho kontrolovati, vhodným způsobem usměrňovati a jeho veškerým náladám ulevovati, aby už neřek, co řek včera, a říkal, co říkat chce, jenom mě, abych to moh říkat těm, co hloupě jej volili, protože těm řeknu, co Milouš jim říct nemoh, protože neměl, jak by to jim hloupým řek.

A protože já nebudu Milouš a nebudu muset se jako prezident nikomu zpovídat, budu si říkat, co chci, a nikdo mi nic říct nebude moct, protože bych to moh říct Miloušovi, kterej co řekne, tak to platí.