Po čeljabinském incidentu, omském incidentu a Trockého "legionářského rozkazu" se dostala občanská válka v Rusku do nové fáze - ke smůle bolševiků Čs. legie na Rusi přešly z neutrality do otevřeného boje proti nim.
Po spojení jednotlivých skupin legií pokračuje postup na východ - směr Vladivostok. 11.7.1918 dobývají jednotky 6. střeleckého pluku "Hanáckého" jedno z největších měst na Sibiři - Irkutsk, ležící na řece Angaře, která vytéká z jezera Bajkal. Dál mají ale cestu zablokovanou, ať už bolševickými jednotkami držícími Krugobajkalku s jejími čtyřicetjedna tunely - část magistrály mezi Port Bajkalem (přístav a železniční stanice) a stanicí Kultuk u uzlu Sljuďjanka a na jezeře operujícími ozbrojenými loděmi "rudých". Mezi největší plavidla patří ozbrojené ledoborce-trajekty Bajkal (85 m délky, výtlak 4200 BRT, výzbroj děla 4x 76,2 mm, kulomety) a Angara (61 m, 1400 BRT, 2x 152 mm, kulomety), se kterými se už legionáři setkali (nebo spíše s jejich dělostřelbou), doplněné ozbrojenými parníky Krugobajkalec, Volga, Krugom a Michail . Jediná větší loď, kterou mají Čs. legie k dispozici je neozbrojený kolesový parník Sibirjak, který ukořistili 3. července v Nikolajevském závodě na řece Angaře. Ten si razí cestu proti proudu řeky a 12.7. spouští kotvu v 600 km vzdáleném Listviňičnoji (dnes Listvjanka) na břehu Bajkalu u výtoku Angary. V Irkutsku byly ukořistěny i parníky Burjat a Feodosija a několik menších plavidel. To vnuklo náčelníku štábu 2. čs. divize pplk. Ušakovovi odvážný nápad - vylodit se na jižním břehu Bajkalu a vzít bolševické jednotky oboustranným útokem do kleští.
Legionáři jej začali okamžitě uskutečňovat, parníky byly vybaveny bočními pontony s dělostřelectvem (polní třídjumová děla vz.1902 - 76,2 mm a dvě šestidjumové houfnice vz.1910 - 152 mm) a přívěsnými baržemi pro výsadek. Jako úderná skupina je vybrána rota 7. střeleckého pluku "Tatranského", rota 8. střeleckého pluku "Slezského", rota příslušníků samostatného úderného praporu, rota bývalého ruského 12. barnaulského sibiřského pěšího pluku, polosetnina jenisejských kozáků s koňmi a 5. baterie 2.čs. dělostřeleckého pluku - celkem 1070 pěšáků, 75 jezdců a 6 polních děl. Posádky lodí byly česko-slovensko-ruské, dělostřelci česko-slovenští. Velitel výsadku je pplk. Ušakov, "námořní velitel" por. námořnictva Šulgovskij a velitel dělostřelectva por. Všetička. Legionářská výsadková flotila (Sibirjak, Burjat, Feodosija, Tarazjan a Tovaryšč) vyplouvá 15.7. za mírné mlhy podél severního břehu, aby minimalizovala riziko střetu se silnější "rudou" flotilou, na úrovni přístavu Bolšoje Golusťovo se s padající tmou stáčí o 90 stupňů na pravobok a přetížené lodě s pontony a vlečnými čluny pomalu míří kolmo přes Bajkal na jihojihovýchod ke svému necelých 60 km vzdálenému cíli. Se svítáním se objevuje první cíl - stanice Posolsk - zde má být zničena trať, aby byl bolševikům znemožněn ústup na východ.
Výsadek proběhne úspěšně, trať je vyhozena do vzduchu, vlaky zajaty a stanice zapálena. Při akci a následných chaotických bojích při postupu k Mysové je ale zajat pplk. Ušakov (posléze ubit bolševiky) a několik legionářů (ubiti nebo zaživa upáleni maďarskými interbrigadisty na místě). Flotila po splnění úkolu odplouvá a pluje se k druhému cíli - Mysové (dnes část městečka Babuškin). Jejich objevení je pro bolševiky naprostým překvapením, legionáři zahajují palbu na viditelné cíle ze vzdálenosti 4 kilometrů (mimo Burjata sloužícího jako zadní krytí). Přítomná "rudá" plavidla Bajkal a Krugobajkalec palbu opětují, ale projevuje se kvalita obsluh děl - Bajkal je několikrát zasažen, Krugobajkalec také, skladiště paliva a munice ve stanici hoří a vybuchují. Druhý výsadek je vyloděn a bolševici zmateně ustupují přímo před hlavně a bajonety z pevniny útočících legionářů 6. a 7. střeleckého pluku. Hořící a potápějící se Bajkal opouští posádka a Krugobajkalec, kryt dýmem z nádraží, se štěstím prchá na jezero. U stanice se objevuje bolševický pancéřový vlak a nepancéřovaná plavidla, která již úkol splnila, se po krátké přestřelce stahují směr Listvjanka. Po asi 10 kilometrech plavby je potkává nový soupeř - nejsilnější plavidlo "rudé" bajkalské flotily Angara, s posádkou překvapenou asi více jak legionáři. Jejich "ostřílení námořní" dělostřelci však reagují rychleji než bolševické obsluhy zbraní, Angara po několika zásazích musí využít své větší rychlosti a prchá, aby se po 20.7. po novém střetnutí s Feodosijí vzdala a tím "rudá" kontrola bajkalských vod končí.
Mezi 15. a 20.7. jsou po těžkých bojích dobity tunely na Krugobajkalské. V srpnu a září je ještě provedeno několik obojživelných operací proti přístavům Trojickosavsk, Zarubin a Usť-Kjachta, čím je protržen "rudý" kruh kolem jezera Bajkal, Východní a Vladivostocká skupina se spojují a Čs. legie si tím uvolňují další cestu k Vladivostoku a získávají pod kontrolu celou magistrálu od Volhy po Tichý oceán .
