Vodka na lačno + zkažené maso = revoluce ?

Více jak polovina posádky jsou nováčci, druhá polovina to, co kdysi uměla, už zapomněla. A to ještě je polovina z nich negramotných.  

Datumy jsou uváděny dle Juliánského kalendáře (pro převod do nyní užívaného připočtěte +13 dní)

V květnu1905 byla po dvouletých přestavbách, opravě po požáru a zkouškách, slavnostně uvedena do služby bitevní loď/predreadnought/eskaděrnyj broněnosec, pojmenovaná po zakladateli ruského černomořského loďstva "Kníže Potěmkin-Tavrický/Kňaz Potjomkin-Tavričeskij". Toto modernizované plavidlo třídy "Tri svjatitělja" o výtlaku 12900 BRT a délce 115 metrů bylo vyzbrojeno čtyřmi (2x2) kanony ráže 305 mm, šestnácti ráže 152 mm, čtrnácti 75 mm, deseti rychlopalnými děly menších ráží a pěti v té době velice módními torpédomety pod čárou ponoru. Trojčinné parní stroje o výkonu 10600 HP, poháněné parou s 22 kombinovaných kotlů, dokázaly pomocí dvou šroubů o průměru 4,2 metru dát plavidlu rychlost až 16,9 uzle. Pancíř měl tloušťku od 51 do 229 mm, posádku tvořilo 731 důstojníků a mužů.

Všeobecná situace v imperiálním Rusku byla po Krvavé neděli v Sankt-Peterburgu minimálně velice nervózní a výbušná. Nic tomu také nepomáhá ani pád Port Arthuru, námořní porážka u Cušimy a prohraná dvacetidenní bitva u Mukdenu (na obou stranách se jí účastnilo okolo 600 tisíc mužů), spíše se těmito neúspěchy prohlubuje frustrace veřejnosti. Krvavou nedělí aktivované politické strany a spolky prorůstají společností, vzrůstá protirežimní agitace, stávky a demonstrace jsou prakticky na denním pořádku. V Oděse se po prvním květnu (svátku pracujících) vesele demonstruje, stávkuje, pořádají se mítinky a ozbrojené bitky s policií, pěchotou a kozáky. Vznikají ozbrojené milice různých stran a uskupení, po pogromech na jihu Ruska i židovská sebeobranná milice. Černomořské flotile se šíří nervozita, většina schopných důstojníků a poddůstojníků byla převelena k Baltickému loďstvu, které po přejmenování na 2. tichomořskou eskadru, svoji "cestu kolem světa za 230 dní" neslavně zakončilo u Cušimy. Mezi námořníky se objevuje nesmyslná fáma, že jejich flotila má vytvořit 3. tichomořskou flotilu. Centralka, zastřešující rada dělnických a námořnických socialistických skupin a politických stran, plánuje na přelom léta a podzimu 1905 všeobecné povstání ve městě a vzpouru na válečných lodích. Jedno z plavidel je však shodou událostí v polovině června předbíhá.

Bitevní loď Kníže Potěmkin-Taurický se za doprovodu torpédoborce No.267 vrací 13.června ze cvičných střeleb - tedy spíše frašky než cvičení (kolem 60% námořníků jsou nováčci, většinou z rolnických rodin a úroveň zbylého důstojnického sboru také není kdovíjaká). Po cestě No.267 je poslán k nákupu potravin pro posádku bitevní lodi do města. V Oděse je ale z důvodu stávky většina řeznictví a jatek zavřených, tak se mimo zeleniny a mouky podaří nakoupit pouze maso z dva dny staré porážky. Cesta na palubě torpédoborce mu také neprospívá, takže při překládce (14.6. ráno) na Potěmkina, po upozornění na zápach a červy je z něj rozhodnuto uvařit boršč. Zpráva o "špatném mase" se ale jako blesk šíří po lodi a námořníci mimo službu začínají tvořit hloučky a srocovat se.

Špatné počasí znemožňuje vyplutí na další cvičení, tak je kolem 11. hodiny "na uklidnění posádky" vydán příděl vodky a po té vyhlášen nástup k obědu - většina posádky jej ale odmítne jíst. Kapitán J. N. Golikov to bere jako vzpouru, nařizuje nástup posádky za přítomnosti lodní stráže a za odmítnutí poslušnosti mají být zatčeni podněcovatelé. Na palubě vypuká konflikt, skupina radikálních námořníků vylamuje dveře do pohotovostního skladu ručních zbraní a začíná jimi ohrožovat důstojníky. Zazní první výstřely na obou stranách, námořníci se rozprchají a někteří skáčou přes palubu. Na palubě zůstává ležet námořník Vakulenčuk a čtyři důstojníci včetně kapitána. Nastává hon na zbylé důstojníky, kteří jsou házeni přes palubu, v nastalém zmatku jsou ubiti další dva a také čtyři námořníci. Torpédoborci 267, který se pokouší zaujmout polohu pro útok torpédy na vzbouřenou bitevní loď, se ale zamotají plovoucí trosky do šroubů a třemi výstřely z Potěmkinova  47 mm kanonu je jeho kapitán donucen k předání lodi vzbouřencům. Moc na oběma plavidly přebírá námořnická rada, která ale neví, co dělat dál.

15. června brzy ráno zajímají vzbouřenci kolem plující zásobovací loď Emerans, po té Potěmkin i No.267 zakotví v Oděsském přístavu, kde se pak koná "politická tryzna" za zabitého Vakulenčuka. Pro množství zúčastněných se ji policii nepodaří rozehnat a k polednímu je nasazen 274. stavuchanský pěší pluk, 133. simferopolský pěší pluk a 8. donský kozácký pluk. Námořnická revoluční rada Potěmkinu nabádá občany Oděsy k povstání a na stěžeň vytahuje rudou signální vlajku N (signál "připravit k palbě"). Ve městě propukají boje, které si během dvou dnů vyžádají 1260 - 1500 mrtvých. Velení Černomořské flotily vyhlašuje poplach a dává po schvalovacím telegramu od Imperátora Mikuláše II. rozkaz k potopení vzbouřenců. Je vyhlášeno stanné právo.

16. června je vyhlášeno stanné právo i v Sevastopolu a Nikolajevsku. Pouliční boje neustávají. Po pohřbu Vakulenčuka pálí Potěmkin tři smuteční salvy - ostrými náboji a na město (zasažena je obytná čtvrt a pivovar). Bohatější občané prchají z města, večer je nasazen i dorazivší 23. dragounský pluk a další čtyři pěší pluky. K přístavu je stahováno dělostřelectvo a na moři se formují dvě eskadry pod velením admirála F. F. Višněveckého a admirála A. H. Kriegera.

17. června ráno vyplouvá Kníže Potěmkin-Tavrický na moře, kde po poledni střetává s Višněveckého a Kriegerovou eskadrou. Ke zděšení velitelů však posádky jejich lodí však odmítnou střílet na svoje druhy a posádka bitevní lodi Jiří Vítězný/Georgij Pobědonosec zatkne důstojníky, převezme vládu nad lodí a připojuje se k Potěmkinovi. Krieger nařizuje stažení všech lodí z důvodu nebezpečně velké infekčnosti revoluční nákazy.

18. června zajímají vzbouřenci uhelnou loď Peter Regir a doplňují zásoby. Na Jiřím Vítězném toho důstojníci využijí k opětovnému převzetí moci nad lodí. Na Potěmkinu propadají panice a probíhá dlouhá bouřlivá diskuze zda rozstřílet "Jiřího" nebo uniknout do Rumunska. V Sevastopolu je pokus o vzpouru na bitevní lodi Kateřina II. zmařen v prvopočátku. Je provedena blesková inspekce na všech válečných lodích a známí radikálové jsou zatčeni. K večeru zvedá Potěmkin kotvy a vyplouvá směr rumunský přístav Constanta. Mezi vzbouřenci se začínají projevovat silné rozpory a revoluční nadšení rychle opadá.

19. června po doplutí do Constantě žádá posádka po správě přístavu zásoby jídla, pitné vody a uhlí. Profesionální revolucionáři Feldman a Březovskyj vydávají prohlášení "pro celý civilizovaný svět", vyzývající ke svržení autokracií. V reakci na toto prohlášení opouští cizí plavidla přístav a britská admiralita dává rozkaz svým plavidlům ve Středozemním moři k proplutí Bosporem a zablokováním přístavu Constanta, což silně znervózní Turecko. 

20.června nabízí rumunské orgány vzbouřencům na Potěmkinu a No.267 možnost kapitulace a před přístavem hlídkují rumunské křižníky Elizabeth a Mircea - s rozkazem rozstřílet každou loď, která se do něj pokusí vplout. Potěmkin a No.267 vyplouvá na moře. Jejich sledování zajišťuje torpédoborec Vznětlivý/Stremitělnyj.

Po dvou dnech křižování bez myšlenky a cíle (na palubě se vytváří několik frakcí a mnozí z námořníků nechtějí mít "s takovou revolucí" nic společného) připlouvají vzbouřenci před přístav Fedossia a vynucují si zásoby pod hrozbou dělostřeleckého odstřelování města. Starosta odmítá, vyzve obyvatelstvo k odchodu z města a vyhlásí stanné právo. Z Oděsy vyplouvají pod velením adm. Kriegera čtyři bitevní lodi, čtyři křižníky a čtyři torpédoborce s prověřenými posádkami a rozkazem - poslat vzbouřence ke dnu. 

25. června připlouvají vzbouřenci znovu do Constanty, kde se vzdávají rumunským úřadům, opouštějí plavidla a většina z nich žádá o politický azyl. Část z nich zůstává v Rumunsku a ostatní se rozprchají do celého světa.  Nepoškozená plavidla po diplomatických tahanicích přebírá zpět černomořská flotila a odplouvají do Oděsy.

Mezinárodní pověst Ruska a důvěra v něj silně poklesá, v zemích sousedících z Ruskem se objevuje nervozita s přenositelnosti revoluční nákazy a bitevní loď Kníže Potěmkin-Tavrický ............ ta je přejmenována na Svjatoj Pantělejmon.  Po únorové revoluci 1917 se přes 100 vzbouřenců vrací zpět do vlasti a loď ke jménu Potjomkin-Tavričeskij.