Rychlé tanky - finále - BT-7

Tak jako výroba BT-2 přešla plynule (v rámci možností) na BT-5, začalo se souběžně pracovat na dalších zdokonaleních pro budoucí BT-7. Předchozí díl

 Na konci roku 1934 se na polygonu v Kubince proháněly a procházely náročným zkušebním programem dvě vozidla, prototypy tanků BT-7 s novými motory, svařovanými věžemi se zaoblenými tvary, jeden s kanonem 45 mm a druhý 76,2 mm a kulometem v čele korby. Komise měla připomínky k využití kulometu řidičem a ke složitosti a ceně nové věže.

Konstrukce a TTD

Ze sériové výroby v roce 1935 už vycházely stroje bez čelního kulometu s inovovanou korbou širší o 20 cm, zhotovenou se silnějšího pancíře, z většiny svařovanou se zvětšeným pracovištěm řidiče. Síla pancéřování vzrostla až na 22 mm na čele korby, 20 mm na bocích a zádi a 6 -20 mm na dně. V zadní části korby se skrýval nový vidlicový, vodou chlazený zažehový dvanáctiválec M-17T (licence BMW) o výkonu 295 kW při 1 650 ot/min. s upraveným výfukovým potrubím, které tvořily dva rovnoběžné výfuky nad korbou. Byla zdokonalena převodovka (mechanická, 4 stupně vpřed a 1 vzad) a hlavní spojka A.Morozovem, boční spojky prof. Zaslavským a použity nové sedmdesátičlánkové pásy s lepším záběrem a délkou článku 167 mm, což zvýšilo manévrovatelnost hlavně na tvrdých površích. Tyto stroje byly schopny brodit do hloubky 1,2 metru, překonávat příkopy o šířce 2,5 metru a zvládal svahy podélně 42 stupňů a příčně 30 stupňů. Zvětšením palivových nádrží (650 l hlavní a přídavné 140 l) vzrostl dojezd vozidla na 330 km na pásech a až 500 km na kolech. I když úpravami stoupla hmotnost na necelých 14 tun, měrný výkon zůstal na výborných 21 kW/t. Konstrukce podvozku zůstala stejná.

V prvních sériích se používaly staré věže (BT-5) s kanonem 45 mm vz.32 (K20/L46) se spřaženým kulometem DT 7,62 mm a zásobou nábojů až 188 ks pro kanon a 2 142 ks do kulometu. Velitelské stroje s radiostanicí 71-TK-1 a s rámovou anténou měly o 42 nábojů pro kanon méně. V roce 1937 se "sedmička" konečně dočkala nové věže. Celosvařovaná věž byla moderního kuželového tvaru se silou pancíře v čele, na bocích a zádi 15 mm a stropě 10 mm. Výzbroj sice zůstala stejná, ale věž byla opatřena teleskopickým zaměřovačem TOS, zaměřovači PT a PTK a nově i větrákem. Velitel a nabíječ do ní nastupovali novým typem kulatých, později oválných poklopů - Němci posléze nazvaných typ "Mickey Mouse" a mohli u některých vozidel použít kulomet DT, montovaný dle soudobé praxe ve vyvažovači. Munice pro kanon se ukládala nastojato v korbě a ve věži. Část vozidel byla vybavena i PL kulometem P-40, který byl umístěn na kruhové lafetě místo jednoho poklopu. Anténa na velitelských tancích byla již prutová a méně demaskovala velitelská vozidla.

Na malou sérii vozidel byly namontovány nad kanon jeden nebo dva reflektory pro noční boj. Protože ale vzdálenost na kterou dokázaly osvítit cíl byla několikrát menší než vzdálenost, na kterou demaskovaly vozidlo, mimo zkoušek se nepoužívaly a byly demontovány.

Další varianty a vývoj BT-7

BT-7M

V roce 1937 byl dokončen vývoj naftového motoru BD-2 (bystrochodnyj dizel) ing.Čeplana a o rok později byl oficiálně převzat do výzbroje DRRA pod označením V-2. Jeho namontováním do stávajícího BT-7 vznikla varianta označovaná jako BT-7M. Motor byl vznětový, vodou chlazený, vidlicový dvanáctiválec s válci do V (60 stupňů) o výkonu až 500 hp. Jeho použitím se prodloužil dojezd tanku na silnici na velice zajímavých 700 km na kolech a 600 km na pásech. Téměř čtrnácti a půl tunový stroj se mohl po silnici řítit až 86 kilometrovou rychlostí na kolech a 62 kilometrovou na pásech a to byla maximální rychlost konstrukčně omezena.

Výroba probíhala v letech 1939 a 1940. Těchto strojů bylo vyrobeno 788 ks a dá se říct, že BT jimi dosáhl svého zenitu. Jeho motor byl později použit v tancích T-34, KV, IS, samohybných dělech a pásových tahačích. Pro výrobu motoru V-2 bylo vyčleněno motorové Oddělení 400 z ChTZ a v lednu 1939 přetransformováno na Závod č.75 ChDZ (Charkovský závod dieselových motorů).

BT-7A

Několik let visel ve vzduchu požadavek na rychlý podpůrný tank pro palebnou podporu a ničení zodolněným cílů. Po několika nezdařených pokusech s BT-2 byl v roce 1934 postaven na podvozku BT-5 prototyp tanku s kanonem ráže 76,2 mm. Sériová výroba se ale rozběhla na podvozcích BT-7 v roce 1936 v rámci unifikace s věžemi z T-26-4, do kterých byl montován kanon KT-28/L16 a až dva kulomety DT (jeden, umístěný ve vyvažovači mířil dozadu, pokud neměl tank radiostanici). Osádka zůstala tříčlenná. Vzhledem ke zvýšené hmotnosti se mírně zhoršila pohyblivost. Většina strojů byla vybavena PL kulometem P-40 a velitelské radiostanicí 71-TK-3. Během let 1936 a 1937 bylo vyrobeno 155 těchto vozidel. Tyto tanky byly zařazovámy do stavů tankových brigád BT-7 jako čtyřčlenné čety palebné podpory.

Několik vozidel bylo také použito pro zkoušky kanonů nově vyvíjených kanonů na bázi L-11 a F-32.

ChBT-7

V srpnu 1937 proběhly zkoušky varianty ChBT-7 (chimičeskij). Na blatnících měl dvě 300 litrové nádrže na hořlavinu (pancíř 10 mm),  v masce kanonu byl namontován plamenomet a další menší byl v čele korby. Stroj vážil bohužel hodně nad 15 tun, obratnost a rychlost klesla a neměl kulomet, což snižovalo jeho možnosti obrany proti pěchotě a životnost v boji. Souběžně byla zkoušena lepší varianta, na standartní BT-7 se starší věží se do čelní masky korby v pravo od řidiče namontoval plamenomet KS-63 (až 15 zášlehů na 70 m). Jelikož původní výzbroj zůstala, tank byl uznán přijatelným pro úkoly na něj kladené a dle některých zdrojů bylo v roce 1939 předáno jednotkám asi 80 kusů.

KBT-7

Pro zkvalitnění práce velících důstojníků vznikla v NATI konstrukce nazvaná KBT-7 (komandirskij). Na běžnou korbu BT-7 byla svařena krabicovitá nástavba, ze všech stran uzavřená, se dvěma kulomety DT (lafetovanými v čele a na boku) a jedním PL P-40 v lafetě na střeše. V nástavbě bylo místo (tedy spíše nebylo) pro řidiče, dva štábní důstojníky a jednoho radistu, kteří mohli obsluhovat tři kulomety a tři pojítka - radiostanice RTU a 71-TK-1(3) a přístroj TASP pro signalizaci letectvu).

Vozidla BT byla koncem třicátých let, po T-26, druhým nejrozšířenějším tankem ozbrojených sil SSSR, převzato armádou bylo asi 8 063 ks a asi 200 ks NKVD. Na počátku operace Barbarossa tvořila vozidla řady BT okolo 30% počtu všech typů tanků na straně DRRA.

Při vývoji tanků BT byl dopracován promyšlený tvar pancíře (s různými tloušťkami podle exponovanosti), podvozek s dobrou průchodností a rozložením tlaků (system Christie), výkonný a nenáročný motor s malou spotřebou (V-2). Na BT-7A byly vyzkoušeny kanony L-10 , L-11 a F-32, jejichž další řady (F-34) se svou ráží a výkonem staly univerzálními pro boj proti tankům i pěchotě. Staly se tedy dobrým odrazovým můstkem pro vývoj tanku pro budoucí bojiště - T-34 a T34/85.

Článek byl původně napsán pro www.valka.cz