Rozvoj tankových sil DRRA před II. světovou válkou

Situace tankových sil DRRA v roce 1928 byla celkem zoufalá - 45 tanků Taylor-Medium Mk A Whippet, 12 tanků Ricardo-Mark V. a 33 tanků M-Renault 17 a Russkij Reno ve stupni opotřebení 60-99%

Ve snaze změnit situaci, vypracoval v roce 1929 Generální štáb DRRA pod vedením V.K Trifianova a N.M.Rygovského "Program tankového a automobilního vyzbrojení DRRA".  Program byl schválen a nařizoval minimální plán výroby obrněných vozidel v první pětiletce na 3 500 ks, ale v roce 1932 již !!! 10 000 ks. Plánovaly se konstrukce a výroba obrněných prostředků ve třech kategoriích.
Tanky - malé (lehké) pro mechanizované jednotky pro obkličovací operace, střední (manévrovací) pro vytváření průlomů, velké (těžké) pro operace proti silně opevněným cílům a speciální.
Samohybná děla - kolová i pásová pro podporu tanků, PL obranu, ničení opevněných pozic a PT boji.
Obrněné transportéry - k převozu pěchoty, munice, PHM a jiného vybavení na bojišti.
S přibýváním vyrobených tanků byly postupem času (1933) vytvořeny tři tankové sbory (tabulkově po 500 tanků, 215 obrněných automobilů a 60 samohybných děl) v Leningradském, Ukrajinském a Moskevském vojenském okruhu a pokračovalo vytváření mechanizovaných brigád (250 tanků)a pluků, i mechanizovaných oddílů pro jezdectvo.

V polovině roku 1933 byl vyhlášen druhý "tankový program", v souvislosti s druhou pětiletkou, který se zaměřil spíše na samohybné dělostřelectvo (prototypy i malé série od 37 do 107!!! mm) např. SU-2, SU-6, SU-12. Jako platforma se většinou používaly podvozky stávajících tanků, méně již automobilů. V té době již probíhala sériová výroby tanků BT a T-26 a armáda také dostávala i tanky T-37, T-38, T-28 a těžké T-35.
Třetí "Tankový program" na období 1938-1945 byl vyhlášen v době Stalinových čistek v armádě i konstruktérských kruzích. Přihlížel už i k bojům ve Španělsku a kladl důraz na zvýšení odolnosti pancíře, zlepšení jízdních vlastností a dojezdu a zvýšení palebné síly. Byly doporučeny tři druhy tanků - za T-28 a T-35 tank se silným pancéřováním a výzbrojí, za BT a T-26 základní tank pro společné operace a za T-37 a T-38 průzkumný tank.

Továrny vyrábějící tanky a obrněnou techniku 1929-1934

Při obrovské industrializaci v první pětiletce a vzniku nového těžkého průmyslu vznikaly i nové závody pro vojenskou výrobu. Ty, které vyráběly tanky a závody s nimi kooperující byly v roce 1932 podřízeny společnosti Specmaštrjest (ředitel K.Nejman).
Leningrad 
-Továrna č.232  Bolševik ( bývalá Obuchovská továrna - do roku 1922) ředitel D.F.Ustinov, hl. konstruktér E.G.Rudjak - výroba T-18, T-26(první série), T-27 a tahače Bolševik. Na konci třicátých let se stala hlavním dodavatelem velkorážných děl pro námořnictvo a pozemní vojsko.
-Kirovovy závody č.100 (do 1922 Putilovská továrna, pak do 1934 Rudý Putilovec) ředitel I.Zalcman, hl. konstruktét O. Ivanov (popraven), po té Ž.Kotin - výroba T-28, kooperace na T-26, prototypy SMK a KV
-Továrna č.174 Im.K.Vorošilova - v roce 1932 vyčlenena s továrny Bolševik, hlavní výrobce T-26
-Továrna č.185 Im.S.M.Kirova - vznikla se Zkušebního konstrukčního odd. (OKMO) v továrně Bolševik, vyčleněna v roce 1934 - ředitel N.Barykov, hl. konstruktér S.Ginzburg, sídlo konstrukční kanceláře N.Dyrenkova a N.Obuchova - výroba experimentálních konstrukcí a prototypů
-Ižorský závod v Kolpinu - ředitel N.S.Kazakov - výroba pancéřové oceli a plátů, vývoj obrněných automobilů, traktorů, tanků a vlaků. Výroba tankových věží (např. BT-5), lehkých OA D-8, D-12, FAI a středních OA BAI, BA-3 a BA-10
Moskva
-Továrna č.37 Im. S.Ordžonikidze, později MTZ - reditel N.Levitansij, hl.konstruktér N.Astrov - hlavní výrobce T-27, T-37 a tahačů T20 Komsomolec. Výroba prototypů T-41, T-43, T-39 a T-40
-Továrna Im. V.Stalina(OMO, po té ZiS) - výroba částí tanků a OA, výroba nákladních automobilů
-Továrna č.38 v Mytišči - projekční a konstrukční práce na prototypech
Charkov
-ChPZ Im.Kominterny, továrna č.183 - ředitel J.Maksariev, hl. Konstruktér M.Koškin - výroba T-24, jediný výrobce řady BT a T-35. Projekce prototypů A-20 a A-30 (T-34), výroba tahačů Kommunar (licence Hannomag), Komintern a Vorošilovec
-ChDZ, továrna č.75 - vyčleněný z ChPZ - ředitel A.Bruskyn, potom D.E.Kočetkov, hl. konstruktér j.Čupachyn - hlavní výrobce motorů V-2 (BT-7M, T-34, KV)
Gorkij (Nižnyj Novgorod)
-Automobilní závod Im. V.Molotova (GAZ) - výroba podvozků pro D-8, D-12, FAI, BA-10, BA-6, BA-9 a BA-20
Stalingrad 
-STZ Im.F.Džeržinského - výroba tahačů T-20 Komsomolec, STZ-3 a STZ-5, výroba zkušebních konstrukcí
Čeljabinsk
-ČTZ Im. J.V.Stalina - výroba pásových tahačů S-60 a S-65, sloužil jako záložní podnik pro tanky v případě války

Školství pro mechanizovaná vojska
První tankový plán počítal s výrobou 3 500 vozidel a v roce 1932 byl pozměněn na 10 000 ks do konce roku (plán je sice plán, ale vyrobeno bylo pouze okolo 3 000 ks). Pro obrovský nárůst techniky ale chyběly samozřejmě vycvičené kádry. Od počátku roku 1930 začaly být masivně organizovány kurzy a školy pro tankové specialisty.
Pro nižší důstojníky byly otevřeny tyto školy (tří až čtyřleté, v roce 1937 přejmenované na Bronětankovyje učilišče s dvouletým studiem)- Orlovská tanková škola M.V.Frunzeho v Orlu v říjnu 1930 ,Saratovská tanková škola v Saratovu v roce 1931 (později nazývaná Pjervoje avtotraktornoje učilišče), Gorkovská tanková škola v Gorkém v roce 1932 a Uljanovská tanková škola V.I.Lenina v Uljanovsku ve stejném roce.
Pro technické kádry vznikla v roce 1930 Škola automobilových techniků v Moskvě, od roku 1934 přejmenovaná na Školu tankových techniků, posléze Moskevskou technicko-tankovou školu. V roce 1938 byla přestěhována do Kyjeva. Stejná škola vznikla i v Leningradě a v Saratově (pro specialisty na těžké tanky). 
Od roku 1930 probíhaly v Leningradě Tankové zdokonalovací kurzy pro důstojníky jiných zbraní (MKUKS),od roku 1932 i v Moskvě a Žitomiru. Část tankových odborníků vyškolili němečtí specialisté podle dohody z 02/10/1926 v Kazaňské tankové škole (KAMA).
Jako světová novinka byla v Moskvě v Kateřinských kasárnách roku 1932 založena specializovaná vysoká škola -Vojenská akademie mechanizace a motorizace (VAMM), pojmenovaná překvapivě Im.J.V.Stalina. Prvním náčelníkem byl Z.F.Zolberg (popraven), po něm M.J.Germanovič (popraven) a roku 1936 I.A.Lebeděv. Škola na několika fakultách zajišťovala celé spektrum oborů, od použití a strukturu tankových vojsk, přes logistiku až po vývoj nových konstrukcí.

Organizace tankového vojska 
Na počátku třicátých let (1920) byly, z většinou ukořistěných tanků a obrněných automobilů, organizovány tkzv. Autotankové oddíly (4 až 6 tanků a obrněná auta), přidělované jednotlivým vojenským okruhům. Jejich struktura se časem měnila, byly v nich zvyšovány počty obrněných aut (nové tanky nebyly) a v roce 1923 přibyla pěchota na náklaďácích. O rok později byly sloučeny pod vedení L.Trockého a staženy do Moskvy do Eskadry tanků, aby další rok byly reorganizovány na plukovní systém (čtyři školní pluky). Celkový počet tanků zůstával stejný, jen opotřebovanost a poruchovost se zvyšovala. Jedinou výraznější obrněnou silou DRRA v této době byly obrněné vlaky.
Situace se začala pomalu měnit v roce 1929, kdy započala, s velkými problémy a množstvím vozidel vrácených zpět do továren, sériová výroba T-18 (MS-1) a byl vyhlášen "První tankový program". V listopadu 1929 bylo vytvořeno Velitelství motorizace a mechanizace, pod které spadal zatím jen Zkušební mechanizovaný pluk (vel. K.B.Kalinovskij). O rok později byl rozšířen na mechanizovanou brigádu, v roce 1931 byla vytvořena druhá a již o dva roky později jich bylo v DRRA pět. Nedosahovaly však tabulkových stavů (250-300 tanků).
V roce 1933 se vzhledem k sílícímu nebezpečí se strany Japonska začaly začleňovat do stavů střeleckých divizí na Dálném východě tankové prapory a zřizovaly motorizované pluky obrněných automobilů. Velkých tempem (co továrny stačily) se posilovaly i "předuralské" vojenské okruhy. V lednu 1935 již bylo ve stavu DRRA  přes 10 000 tanků, tančíků a obrněných automobilů všech druhů  zařazených do čtyř mechanizovaných sborů, šesti mechanizovaných brigád a velkého množství menších jednotek (10-40 ks) přiřazených ke střeleckým divizím. Další tankové jednotky stejné velikosti byly začleňovány do stavů jezdeckých divizí.
Konečně mohla DRRA megalomansky ukázat svou sílu i světu. V létě 1935 představila v obrovském cvičení pro zahraniční diplomaty 800 tanků, 500 letadel, 25 000 koní a přes 75 000 mužů. O rok později na obdobném cvičení u Minska už to bylo okolo 1 000 tanků. A propaganda fungovala.
Bojové operace
Do počátku evropských operací se tankové jednotky DRRA po občanské válce v Rusku a válce s Polskem účastnily těchto bojových operací.
- Operace proti "basmačským bandám" v střední Asii - oblasti Kazašské SSR v třicátých letech - použity obrněné automobily a v konci i tančíky T-27. 
- Konflikt na východočínské železnici (stanice Mandžurie a Džalajnor) - listopad 1929 - použity tanky T-18 (MS-1)
- Občanská válka ve Španělsku (1936-1939)- nasazeny obrněné automobily FAI, BA-3 a BA-6 (celkem přes 100 ks), tanky T-26 (100 ks) a později BT-5 (asi 50 ks) v dobrovolnických formacích na straně republikánů, v průběhu války ukořistěné tanky používali i nacionalisté. 
- Jezero Chasan - srpen 1938, Chalchyn Gol - červenec a srpen 1939 - nasazeny obrněné automobily BA-20, BA-6, BA-10, tanky T-26 , BT-2, BT-5, BT-7, OT-130 a SU-5.

Celková produkce předválečných sériových tanků v SSSR v letech 1931-1940

	1931	1932	1933	1934	1935	1935	1937	1938	1939	1940	Celkem
T-27	393	1693	1242	-	-	-	-	-	-	-	3328
T-37	-	-	125	956	1603	661	-	-	-	-	3345
T-38	-	-	-	-	-	-	1046	-	182	112	1340
T-26	100	1373	1616	1444	1345	373	551	1091	1401	1613	10907
BT	-	396	1005	1105	500	1049	777	1890	-	1341	8063
T-28	-	-	41	50	32	101	39	96	131	13	503
T-35	-	-	2	10	7	15	10	11	6	-	61
Celkem	493	3462	4031	3565	3487	2199	2423	3088	1720	3079	27547

V tabulce jsou uvedeny všechny typy sériově vyráběných tanků (standardní, plamenometné, mostní, teletanky, velitelské), nikoliv však samohybná děla na jejich podvozcích.