Kozáci v předvečer Velké války

Ruští kozáci ... mytizované složky Ruské imperiální armády ... Jak to s nimi vlastně bylo po vojenské reformě v roce 1894 ?

Když se řekne "kozák", většině lidí se vybaví neohrožený jezdec se šavlí, knírem a papachou jedoucí na malém koni ...

První zmínky o kozácích pochází z konce 15. století, kdy byla na dolním toku Dněpru založen opevněný tábor svobodných lovců, kteří se v létě živili rybolovem, bavili kořistnickými výpravami do okolních oblastí a na zimu se stahovali do měst. V této oblasti tkzv. Záporožské siče ( sič - tábor obehnaný dřevěnými kůly, poroga - peřej), vzniklo během tří století 8-10 samostatných útvarů včetně Chmelnického hejtmanátu, které byli postupně likvidovány Osmanskou, Polsko/litevskou a Ruskou říší. Všechny tyto státní útvary je s větším či menším úspěchem používaly jako pohraniční a policejní jednotky v oblastech s řídkým osídlením za možnost vlastní samosprávy a daňovou svobodu. 

Do ruských služeb kozáci ve větším množství začali vstupovat po roce 1671 (přísaha věrnosti atamana donských kozáků ruskému caru) a po roce 1710 po porážce Švédsko-hejtmanského spojenectví a zvýšeného tlaku Krymského chána. Pozvolna byly zařazovány do pravidelné armády pod velení Vojenského kolegia (jednotky Donského - 1721 a Jajckého - 1724 kozáckého vojska). V Rusko-turecké válce (1768-74) v jednotkách gen.- polního maršála P.A.Rumjanceva bojovalo již okolo 10 tisíc kozáků. V roce 1775 po porážce Pugačevova rolnického povstání byly kozácké oblasti Manifestem Kateřiny II. Veliké zbaveny většiny svých výsad (zůstalo neplacení daní, bezcelní obchod a zvláštní právo na podnikání na státním území) a kozácké jednotky byly také podle potřeby i využívány pro průzkum a dobývání "volných oblastí" v Zauralí, na Sibiři a v Kavkazu.

Situace po vojenské reformě 1894

Od druhé poloviny 19. století se kozácká populace dělila podle oblastí na 11 kozáckých vojsk z nichž byli rekrutovány kozácké pluky, samostatné setniny, jízdní baterie a pěší (plastunské) prapory podle počtu obyvatel v oblasti, stavu místního hospodářství a bohatství obyvatel. Kozáci nastupovaly do služby v tkzv. třech výzvách - první výzvu tvořily aktivní jednotky (věk 19-25 let, celkem 54 oblastních pluků, 3 smíšené pluky a osobní eskorta Imperátora), druhou (26-29 let) a třetí (30-33 let) výzvu tvořily jednotky aktivované v případě zvýšeného vojenského nebezpečí a válek.

Smíšené jednotky

V rámci osobní gardy ruského císaře stavělo kozácké vojsko 3 pluky - Kozácký pluk osobní gardy Jeho Veličenstva (1796),  Atamanský pluk osobní gardy Jeho Císařského veličenstva následníka trůnu (1775) a Kombinovaný kozácký pluk osobní gardy (1906). Osobní stráž ruského císaře tvořila Osobní eskorta Jeho císařského Veličenstva (1811).

Donské kozácké vojsko

Bylo největší z hlediska počtu obyvatel (cca 1,5 milionu), nacházelo se v oblasti řek Don, Doněc a Chopjor, rozkládající se na 152 tis. km2 v s ústředním městem Novočerkask. Oblast byla rozdělena na 9 okrsků a 135 rekrutačních stanic. Obyvatelstvo (Rusové, Čerkasové a Brodnici)  se zabývalo převážně zemědělstvím a rybolovem. V každé výzvě stavělo 17 samostatných šestisetninových pluků (celkem 54), dále celkem ve všech výzvách 16 baterií jízdního dělostřelectva, 97 samostatných setnin (bojové i policejní) a 12 pěších praporů.

Kubáňské kozácké vojsko

V převážně zemědělské oblasti (95 tis. km2), dělené do 7 okrsků a 278 stanic, která se nacházela na pobřeží Azovského a Černého moře se správním městem Jekatěrinodar, žilo okolo 1,3 mil. obyvatel. Rekrutovalo se z ní v každé výzvě 11 pluků (celkem 33), 4 smíšené, 49 samostatných setnin, 6 jízdních baterií a 22 pěších praporů.

Orenburské kozácké vojsko

Rekrutovalo se z oblasti severovýchodně od pevnostního města Orenburg na hranicích s dnešním Kazachstánem, obyvatelstvo se zabývalo chovem dobytka, těžbou rud, soli a zlata. Z obyvatelstva (350 tis., 10% muslimů)) se v 17 stanicích rekrutovalo každé výzvě 6 pluků (celkem 18), 22 samostatných setnin a 8 jízdních baterií. 

Terské/terecké kozácké vojsko

V této severokavkazské oblasti okolo řek Terek, Sunža, Asa, Kura a Malka s ústřední městem Stavropol, se rekrutovaly z obyvatelstva živícího se "těžbou" kaviáru, v každé výzvě 4 pluky (celkem 8 šestisetninových a 4 čtyřsetninové), 6 samostatných setnin, 2 baterie a 2 pěší prapory.

Zabajkalské kozácké vojsko

Toto vojsko, rekrutované ze čtyř oblastí se správním střediskem v Čitě, se skládalo 12 pluků (4 ve výzvě), 3 dělostřeleckých baterií a 3 pěších praporů bylo primárně určeno k ochraně oblasti Transsibiřské magistrály.

Uralské/jajcké kozácké vojsko

Toto vojsko vzniklo z přesunutých Povolžských kozáků v oblasti řeky Jajik v oblasti sousedící s Uralskou a Orenburskou, s populací 160 tis. osob v 30 stanicích ve složení celkem 9 pluků (3 v každé výzvě), 10 samostatných setnin a jedné baterie.

Sibiřské kozácké vojsko

Toto vojsko, rozptýlené a rekrutované v podstatě z celé Sibiře ( správní střediska Usť-Kamenogorsk, Kočketava, Omsk), se skládalo ze tří jezdeckých pluků v každé výzvě (celkem 9) a jedné dělostřelecké baterie.

Amurské kozácké vojsko

Rekrutační oblast (Blagoveščensk), skládající se převážně s kozáků ostatních kozáckých vojsk za trest vyhoštěných, nacházející se na čínské hranici na Dálném východě zajišťovala ochranu této hranice v síle 1 pluk v každé výzvě. 

Semirečenské kozácké vojsko

Toto vojsko, rekrutované z 25 tis. populace s tatarsko-kyrgizsko-francouzským složením stavělo po jednom čtyřsetninovém pluku do každé výzvy a 12 polosetnin.

Hodnocení bojové efektivity

V době vstupu Ruska do Velké války byly kozácké jednotky už za svým vojenským zenitem a v době kulometů, rychlopalného dělostřelectva, zákopů a ostnatého drátu se hodily jen pro specifické úkoly - průzkum a obchvaty v oblastech nenasycených moderními zbraněmi, popřípadě průniky do pěchotou vytvořených průlomů nepřátelské obrany. Pluky byly také oproti ostatním jednotkám početně a výzbrojně slabší - šestisetninový pluk měl necelých 1200 mužů (čtyřsetninový 800), oproti dragounskému (2200 mužů) nebo pěšímu (3200 mužů) měl také menší nasycenost kulomety a na divizní úrovni slabé dělostřelectvo.

Další slabinou byla taktéž nemožnost nasazení bodáku na kozáckou karabinu (dragounská karabina to umožňovala) a značný rozdíl ve výcviku - například srovnání pluků Donského nebo Kubáňského vojska s nižšími čísly a pluků menších kozáckých vojsk je velice zásadní.