Plynové útoky na východní frontě za Velké války (rok 1915)

Pokud se řekne „plynový útok“, většině lidí se vybaví Ypres, západní fronta nebo Remeš. Východní fronta je trochu v informačním stínu, pokusme se to tedy napravit...

Již od prvopočátků své historie se lidstvo snaží neustále vylepšovat prostředky na co nejúčinější likvidaci ať už skutečných, nebo domělých nepřátel. Chemické látky jsou jedním z nich. Po staletích jedovatých šípů, otrávených zdrojů vody, dusivého dýmu a rostlinných halucinogenů znamenala obrovský posun průmyslová revoluce a rozvoj chemie  - vědci jako Scheele, von Berthollet, Davy, Graebe a Hentschel, ač to nebyl jejich primární zájem, přispěli zásadním dílem k otevření Pandořiny skříňky hromadné likvidace nepřítele pomocí plynů dopravených do pozic nepřítele.  Do Velké války vstupovalo Německo, Rakousko-Uhersko, Rusko, Británie i Francie s určitými zásobami  slzotvorných a dusivých plynů. Byly určeny pro výzkum bojových účinků a případné použití, ale dva z nich měly tyto látky již ve větším objemu a v bojově použitelném balení. A již několik dní po zahájení německého útoku použila francouzská armáda puškové (26 mm) a ruční granáty se slzotvorným chloracetonem - pro potřeby „strojní a totální války“ ale až směšně neúčinnými. 

Rawka a Bzura (31.01.1915)

K prvnímu použití bojových plynů na východní frontě došlo v předvečer druhé bitvy u Mazurských jezer. Německé jednotky (9. armáda) je použily k podpoře útoku na Varšavu proti ruskému 6. armádnímu sboru. Útok dělostřeleckými granáty (12 000 ks - 72 tun chemikálie) plněnými dráždivým ethylbromacetátem byl neúčinný pro nízkou teplotu (okolo -20 st. C) - plyn se neodpařoval a pouze deratizoval hlodavce zimující v norách pod bojištěm. Pro tento mizivý účinek tuto informaci Rusové ani nepředali ostatním Dohodovým spojencům, ani se nepokusili zavést jakákoliv ucelená protiplynová opatření pro budoucnost !?! 

Bolimow-Sochačew (31.05.1915)

Druhý plynový útok se odehrál také v oblasti před Varšavou, ale již s využitím zkušeností z ledna a od Yper. Tentokrát byl použit chlór, vypouštěný ze 12 tisíc tlakových lahví (264 tun tekutého plynu - u Ypres pouze 150 tun). Po třítýdenním čekání na příznivý vítr byl dán 36. plynovému pluku povel ke spuštění útoku v 3:20. Plynový oblak zasáhl za asi 70 minut naprosto nepřipravené ruské jednotky (52., 53., 54. sibiřský pěší pluk, 217. a 218. pěší pluk, ?. donský kozácký pluk). Zmatení vojáci, nechápajíce, co se děje, bez znalostí protiplynových opatření a bez prostředků (bylo o ně sice velitelstvím sboru žádáno, ale dodány nebyly) se schovávali před oblakem do zákopů, kde byla koncentrace chlóru nejvyšší - jako by se nikdy podobný útok u Yper nestal. Ve 14 hodin nastoupila do útoku i německá pěchota. Rusové nasadili záložní jednotky a po tvrdé bitvě se podařilo pozice udržet (Němci nepočítali s takovým efektem a útočící jednotky byly slabé). Celkově bylo plynem vyřazeno přes 9 100 ruských vojáků a asi 1 200 jich na místě zemřelo. 

Mapa úseku útoku

Rawka a Bzura (12.06.1915)

Menší plynový útok byl pokusem o navázání na poslední úspěch, ale musel být předčasně ukončen z důvodu točícího se větru.

Rawka a Bzura (06.07.1915)

Další pokus 36. plynového pluku skončil úplným nezdarem. Po úspěšném vypuštění chlóru z láhví se náhle otočil vítr a nepřipravené německé jednotky to stálo 1 200 přiotrávených a mrtvých vojáků. Tento útok byl poslední v dané oblasti, protože ruské jednotky (po osmi měsících bojů) po vyčerpání zásob munice a rezerv se začaly z oblasti stahovat.

Pevnost Osovec (06.08.1915)

Německé jednotky se v září 1914 při svém počátečním postupu dostaly až k pevnosti Osovec, kryjící přechody přes řeku Bobru a železniční trať z Východního Pruska na Brest. Po téměř ročních přestřelkách mezi německými 210, 280, 305 a 420 mm kanony a houfnicemi a ruskými pevnostními dalekonosnými děly Schneider-Canet 120 mm a neúčinnými útoky německé pěchoty na moderně vybudovanou pevnost, bylo rozhodnuto z německé strany vzdorující problém odstranit útokem pomocí všech dostupných prostředků. Byl zvolen kombinovaný útok, který zahájilo vypuštění chlóru z lahví (4:00 hodin). Když 12 km široký a asi 10-12 metrů vysoký oblak dosáhl pevnosti, přidalo se i dělostřelectvo standardní municí v kombinaci s 105mm plynovými granáty a následoval útok pěchoty. Ruské jednotky byly už vybaveny primitivními protiplynovými maskami, které částečně zabránily ztrátám, ale hlavně vojáky psychicky podržely. Německý 76. pluk Landwehru byl prakticky celý vyřazen vlastním plynem, ale 18. pěší pluk obsadil 1. a 2. pevnostní obranné pásmo. Následující sebevražedný protiútok 223. zemljanského pluku však vrátil postavení zpět do ruských rukou. Pevnost byla po německých průlomech fronty v okolních úsecích vlastními jednotkami odstřelena a opuštěna na konci měsíce.

Vojáci v ruských maskách Zelinskij-Kummant vz.1915 (Čs. legion)

Situace v imperiální Ruské armádě (vývoj plynů a využívání technologií) neumožnila v roce 1914 a 1915 použití bojových plynů z ruské strany. V budoucnosti (od května 1916) byly použity poprvé v Brusilovově ofenzívě (fosgen, chlorpikrin) v těsné součínnosti s meteorologickýmí jednotkami (poučení z cizích neúspěchů) a jako nosiče byly použity třídjumové (76,2 mm) dělostřelecké granáty. Ze strany ruských císařských jednotek byla snaha o maximální využití nových technologií, které ale nedokázali plně zvládnout (počasí) a poté, v případě úspěchu, ani vojensky využít.