23. 8. 1939 byl v Moskvě podepsán J. von Ribbentropem a V. M. Molotovem Sovětsko-německý pakt o neútočení a přátelství, jehož dodatkový protokol specifikoval a upřesňoval zájmové sféry obou stran ve východní Evropě ...
O týden později (1.9.), na propagandistickém základě fingovaného "polského" přepadení vysílače v Gliwici, v 4:40 letouny LW bombardují město Wielun a v 4:45 začíná 280 mm baterie německé školní bitevní lodi Schleswig-Holstein odstřelovat polská vojenská zařízení na ostrově Westerplatte. O hodinu později zahajují skupiny armád Sever, Západ a Jih operaci Fall Weiss, mající za úkol získat zpět území ztracená Německem Versailleskou smlouvou a rozšíření německého životního prostoru (Lebensraum) na východ. Polští spojenci (Francie, V. Británie) sice po třech dnech vyhlašují Německu válku, ale jejich protiněmecké vojenské operace (i když většina německých jednotek se účastní útoku na Polsko) jsou na hranici viditelnosti. Kolabující polská armáda dostává konečný úder 17.9., kdy ve 4:00 jednotky Běloruského a Ukrajinského frontu DRRA překračují polské hranice s úkolem dobytí bývalých území Ruského impéria východně od Curzonovy linie. 5.10. se vzdávají poslední polské jednotky kladoucí odpor.
Polsko je rozděleno a je zřízena společná komise jejíž cílem je předávání zajatců (podle místa bydliště) a nežádoucích osob. Jelikož německým cílem bylo z obsazené oblasti vytvořit tkzv. Generální gouvernement, etnicky většinově německého obyvatelstva se zbytky polského národa jako otrockou pracovní silou a cílem sovětského vedení bylo připojení a stabilizace oblasti s eliminací protisovětských složek, rozběhly obě strany akce za účelem likvidace polských společenských a vojenských elit, které by jejich snahy mohly brzdit.
Operace Tannenberg
První fáze byla zahájena již v srpnu 1939 zatčením cca 2 tisíc Poláků žijících v Říši. Druhou fázi (od 1.9.) na základě seznamu asi 61 tisíc jmen provádělo 5 skupin tkzv. jednotek Einsatzgruppen, tvořených příslušníky Gestapa, SD a SS, za pomoci jednotek WH. Tyto jednotky postupovaly za bojovými jednotkami WH a SS a přímo namístě, za pomoci německé menšiny žijící v Polsku, likvidovaly vytipované osoby. Akce byla ukončena na konci října 1939 a v necelých 780 hromadných popravách bylo zavražděno více jak 20 tisíc osob.
Intelligenzaktion
Druhá akce německé strany, určená primárně na likvidaci inteligence, představitelů cirkve, šlechty a představitelů státní správy, byla již součástí Generalplan Ost (likvidace původního obyvatelstva za účelem německé kolonizace) byla zahájena na přelomu září a října 1939. Akci prováděly jednotky SS-Einsatzgruppen a Selbstschutz (miliční jednotky polských Němců). Akce byla ukončena na jaře 1940 a padlo jí za oběť 60-100 tisíc osob (dle různých zdrojů).
Příkaz P13/144-op
Do zajetí DRRA se po okupaci části Polska dostalo okolo 240 tis. polských vojáků. Po výsleších bylo 15,5 tis. shledáno rizikovými a předáno NKVD. Na základě spisu č. 794/B (L.P. Berija - 5.3.1940) byl vydán rozkaz P13/144-op o likvidaci těchto "osob, bez možnosti nápravy" (do této kategorie bylo zařazeno i 11 tis. kněží a příslušníků inteligence). Popravy probíhaly v první polovině dubna 1940 - tábor Ostaškov - 6314 zajatců zastřeleno v Tveru, tábor Kozelsk - 4410 zajatců zastřeleno u Katyně, tábor Starobělsk - 3739 zajatců zastřeleno v Charkově a dalších 7300 zajatců bylo zastřeleno v menších táborech na Ukrajině a v Bělorusku.
AB-Aktion
Akce navazující na Intelligenzaktion proběhla na jaře a v létě 1940. Ze zatčených 30 tis. osob bylo 7 tis. na různých místech popraveno (např. 1700 u vesnice Palmiry) a zbytek odeslán do koncentračních táborů. Na akci navázala již v Říši prováděná Akce T4, při které bylo zlikvidováno přes 70 tisíc duševně nemocných osob.
