Vzhledem k nedostatku obrněných automobilů v RIA a neschopnosti ruského průmyslu tento stav změnit, přišel na počátku roku 1915 velitel Důstojnické střelecké školy v Oranienbaumu gen.mjr. N.M.Filatov se svou osobní iniciativou ...
... tříkolovému obrněnému automobilu, vyráběnému z již neopravitelných osobních automobilů se dvěma druhy výzbroje - třídjumový (76,2 mm) horský kanón vz.1909 a nebo dva kulomety 7,62 mm Maxim vz.1910 s použitím vlastních zdrojů již zmíněné školy.
Prototyp s kulometnou výzbrojí byl vyroben na podzim 1915 a po zkouškách bylo do dubna 1916 vyrobeno ještě 8 kulometných a jedno dělové vozidlo.
Na tříkolové podvozky, částečně vlastní výroby z poškozených automobilů (např. Hupp Motor Company, Maxwell, Russo-Balt), které poháněly motory různých typů od 16 do 25 HP bylo namontováno pancéřování o tloušťce 4-6 mm. Přední řiditelné kolo bylo nekryté, předsunuté před vozidlo, za ním byl uložen motor. V malé kabině vpředu seděl řidič, jehož v horní části kryla odklopná pancéřová deska s průzory. V zadní části se mezi zbraněmi mířícími dozadu a municí po bocích tísnil zbytek osádky (2 muži). Na střeše vozidla byl umístěný světlomet. Bojová hmotnost kulometného vozu byla 1800 kg a dělového 2600 kg. Dělové vozidlo bylo vybaveno podvozkovou vzpěrou, aby se při palbě nepřevracelo.
22.4.1916 byly provedeny armádní zkoušky průchodnosti v terénu a střelby před Armádní komisí pro obrněné vozy. Ta schválila kulometné vozidlo pro zařazení do armády a další výrobu, dělové bylo zamítnuto pro přetíženost podvozku.
Pro již hodně vytížený Ižorský admiralitní a mechanický závod v Kolpinu byla zadána objednávka na 20 ks lehce upravených kulometných vozidel (pouze jeden kulomet, kryté přední kolo), které byly RIA převzaty v polovině roku 1917.
Vozidla byla zařazena do oddílů obrněných automobilů a přes svoji nezvyklou konstrukci měla u vojáků pozitivní hodnocení. Vozidla byla používána ve Velké válce, v občanské válce v DRRA a Dobrovolnické armádě a DRRA v roce 1922 měla ve stavu ještě 4 kusy.
