Francouzská ponorka Q70 Foucault byla první ......

....ale její posádka by tuto čest, být první ponorkou potopenou letectvem, asi ráda přenechala někomu jinému .

15. září 1916 v ranních hodinách se námořní průzkumný letoun Císařsko-královské námořní letecké služby (K.u.K. Seeflugwesen) typu Lohner T1 s trupovým číslem L132 vracel po hlídce na základnu v Kumboru. Jeho posádka (pilot Linnienschiff-Leutnant Demeter Konjovič a pozorovatel Fregatten-Leutnant Maxmilián Sewera) spatří asi 10 námořních mil od ostrova Punta d'Ostro pod hladinou tmavý stín, mířící severovýchodním kurzem ke Kotorské základně. Jelikož netuší, co to je za ponorku, po přistání v Kumboru podávají hlášení, které uvádí základnu do varu. Souběžně se rozbíhají dvě akce - horečné vyzbrojování dvou přítomných létajících člunů Lohner a bleskové telefonní zjišťování, zda se oblasti nepohybuje K.u.K. nebo německá ponorka.  Oba Lohnery dostávají po dvou kusech 50-ti kilogramových vodních (hlubinných) bomb typu Schönthaler a čtyři kusy klasických 10-ti kilogramových bomb. Po pro osazenstvo základy neuvěřitelně dlouhé hodině je velitelstvím "malých lodí" (K.u.K. Kreuzerkommando) potvrzeno, že se v dané oblasti nenachází žádná rakousko-uherská nebo německá ponorka. Již zmiňovaný L132 a L135 (posádka pilot Fregatten-Leutnant Walter Zelezny a pozorovatel Fregatten-Leutnant Otto von Klimburg) se těžce odlepují z hladiny a míří k předpokládané pozici výskytu nepřátelského plavidla. Po dosažení vypočtené pozice se letouny dávají do kroužení nad oblastí ve výšce asi 800 metrů. Asi za půl hodiny objevuje von Klimburg na L135 ponorku plující v hloubce 10 metrů pod hladinou, Zelezny sklání příď letounu a z výšky 200 metrů shazuje obě vodní pumy. Ty dopadají asi 7 metrů od ponorky a pod vodou vybuchují. 

Lohner T1 - námořní průzkumný dvojplošník s trupem člunového typu konstrukční kanceláře Aeroplan und Karosserienwerk Jakob Lohner und Co. z Vídně, s osádkou 2-3 muži a motorem Austro-Daimler AD6 nebo Mercedes DF160 o výkonu 160 ks.   Při rozpětí 16 metrů a délce 10,85 metrů měl maximální vzletovou hmotnost 1459 kg a max. rychlost ve vodorovném letu 115 km/h. Výzbroj tvořil jeden pozorovatelský otočný kulomet a až 200 kg bomb (při 2 mužích osádky). Výroba probíhala v letech 1914-1916 ve firmě Jakub Lohner a Ungarische Flugzeugfabrik AG v Budapešti.

Q70 Foucault - francouzská ponorka třídy Brumaire o plném výtlaku 551 t, vyrobená v Cherbourském arzenálu v roce 1912 a převzatá námořnictvem v roce 1914. Při délce 52,15 metrů a výkonech motorů - 2x diesel MAN 830 ks a 2x elektromotor 650 ks dosahovala maximální rychlosti na hladině 13 uzlů/24 km/h a pod hladinou 8,8 uzlů/16,3 km/h. Byla vyzbrojena třemi torpedomety ráže 450 mm. Akční rádius byl 3100 km a osádku tvořili 2 důstojníci a 27 námořníků.

Na palubě francouzského ponorného člunu zatím panovala pohoda. V hloubce 10 metrů plul rychlostí asi 4 uzlů směrem k základně K.u.K. Kriegsmarine v Kotoru, kde měl číhat na vyplouvající a vracející se rakousko-uherské válečné lodě. Tato pohoda však byla náhle přerušena dvěma výbuchy na vnějším plášti ponorky. Kapitán Leon Henri Dévin, v domnění že jeho plavidlo vjelo do minového pole, dal rozkaz k okamžitému vynoření. Elektromotor je však poškozen, do lodi vniká voda a nekontrolovaně klesá ke dnu. Hloubkoměr se zasekává na 75 m (bezpečná hloubka ponoru je 40 m) a z baterií uniká chlór. Posádka spouští nouzové čerpadlo a čeká na smrt. Po půl hodině však čerpadlo vytlačí dostatek vody na obnovení vztlaku, Foucault se vynořuje na hladinu a startuje dieselové motory. Je to však jako z bláta do louže - kapitán Dévin po otevření příklopu spatřuje, jak se na jeho plavidlo z oblohy plnou rychlostí řítí dva Lohnery s řinčícími výztuhami. Oba letouny, kterým se hlídkování na obloze vyplatilo, shazují po dvou bombách, které zarámují nebohou ponorku. Do plavidla se valí další proudy vody a diesely zhasínají. Dévin dává rozkaz k opuštění plavidla a osádka Foucault skáče do moře. Jelikož se boj vede ještě rytířsky, L132 a L135 odhazují zbylé pumy v bezpečné vzdálenosti, přistávají na hladině a rolují k záchraně posádky. Všech 29 francouzských námořníků, držíce se trupu a křídel Lohnerů se po hodině a půl dočkává záchrany rakousko-uherskou torpédovkou Tb 100M. Lohnery berou na palubu jako "kořist" kapitána a prvního důstojníka a odlétají do Kumboru, kde začínají gratulace a oslavy.

Od svého otce obdrží Fregatten-Leutnant Walter Zelezny telegram tohoto znění: " Synu, jsem velmi spokojen s vaší úspěchem, a to zejména proto, že žádná matka nebude plakat poté, co jste potopili francouzskou ponorku a zároveň zachránili celou posádku."