Píše se 5. prosince 1936 a v SSSR vstupuje v platnost v rámci sbližování s demokratickým světem nová ústava a nový volební systém .....
Je nová, demokratičtější, pokroková, moc se nedodržuje, ale pro aparátčíky na různých stupních znamená určité ohrožení jejich moci. Na to je však mocenský státní systém připraven, již na přelomu let 1935-1936, pod záminkou vraždy S.M. Kirova, se rozbíhají čistky, které mají za úkol odstranit ze všech složek společnosti trockisky, kulaky, zbytek kapitalistické třídy a jiné kontrarevoluční živly, které by mohly brzdit pochod národů SSSR za lepšími zítřky.
Průběh čistek
Počátek na přelomu let 1935-36 je celkem nenápadný, probíhá reforma a nahrazování kádrů v policii, prokuratuře a NKVD, ať jsou tyto složky připraveny na úkoly, které mají plnit v následujícím zhruba roce a půl a jsou nastaveny mechanizmy pro efektivní provedení čistek.
Můžeme je rozdělit zhruba do 4 etap
10/1936-02/1937 - dokončení restruktualizace NKVD, vyčištění nepohodlných elit strany, administrativy a armády (starých osobních/politických nepřátel vládnoucí elity)
03/1937-06/1937 - zásah proti "dvojitým agentům" a příprava na čištění středních a nižších vrstev všech sfér společnosti
07/1937-10/1938 - plošný zásah a likvidace protisocialistických živlů ve všech vrstvách a sférách společnosti
11/1938-3/1939 - tkzv. Beriovo tání,přechod NKVD a prokuratury do normálního režimu, ukončení čistek a propuštění a rehabilitování části obětí
Pro jednotlivé oblasti SSSR byly tabulkově určeny plánované počty (v kategoriích I. - poprava a kat. II. - 5-25 let vězení nebo pracovních táborů) protisocialistických živlů, které bylo třeba odstranit. Plán se nemusel splnit, ale v případě nutnosti jeho překročení bylo nutno žádat schválení Ústředního výboru a J.V.Stalina. Za organizaci byl v počátcích odpovědný náčelník NKVD G.G.Jagoda, ale pro neefektivitu a chyby v procesu s G.J.Zinověvem a L.B.Kameněvem byl vystřídán na své funkci v září 1936 N.I.Ježovem (Jagoda byl přeložen na místo Lidového komisaře pošt a telekomunikace a 15.03.1938 popraven). Základním prováděcím aparátem čistek byla zpočátku Prokuratura - jelikož ale tento systém vyžadoval soud, byl nahrazen tkzv. Trojkami (příslušník NKVD, oblastní prokurátor a oblastní tajemník strany), což tento brutální proces časově zefektivnilo.
Tento proces likvidace protisocialistických živlů se ale na počátku roku 1937 začíná vymykat svým tvůrcům z rukou - oblastní výbory a Trojky neustále žádají o zvyšování plánu a začíná sloužit obyvatelstvu k vyřizování osobních účtů a mindráků (chci jeho ženu/byt/pozici, tak ho udám). Když tato situace začíná nabírat extrémních poloh (překročení plánovaných počtů o více jak 100%), dochází na podzim 1938 na rozkaz J.V.Stalina k zastavení čistek a částečné (velmi malé) rehabilitaci.
Celkem bylo čistkami ve všeobjímajícím strachu celé společnosti v letech 1936-1938 v SSSR zasaženo okolo 1,5 milionů osob a z nich bylo asi 680 tisíc popraveno.
Čistky v DRRA
Velká část veřejnosti má neustále v hlavách tvrzení, že "Stalin povraždil před válkou polovinu důstojnického sboru". Tato fikce však vznikla s nástupem N.S.Chruščova a likvidací Stalinova kultu všemi prostředky (Stalin může za všechno). Pokud se však podíváme na bližší čísla, zjistíme že armáda utrpěla zhruba stejně jako ostatní složky společnosti.
V roce 1936 byl stav kádrů DRRA okolo 170 tisíc důstojníků a přirozený/vynucený odchod (konec služby, zranění, nemoci, úmrtí, krim.činy) před čistkami (1934-1936) byl okolo 5-8 tisíc důstojníků (3-5%). V letech čistek se tento počet zvýšil na 1937- 13 tisíc, 1938 - 10 tisíc a 1939 - 14 tisíc (celkem 37 tisíc) a z toho bylo asi 20 tisíc propuštěno/odsouzeno/popraveno z politických důvodů a okolo 5 tisíc propuštěných bylo v letech 1939-40 přijato zpět. Paradoxně stav důstojnických kádrů vzrostl v letech 1936 až 1940 z 170 tisíc na 270 tisíc.
Fikce o vyvraždění důstojnického sboru byla podporována také stupněm postižením vyššího (a tím i viditelnějšího) komnačstavu, který byl (tak jako vyšší vrstvy politické a administrativní sféry) postižen nejvíce, ať už popravami nebo propuštěním ze služby. 3 z 5 maršálů, 14 ze 16 armádních velitelů 1. a 2. stupně, 15 ze 16 armádních politruků, 5 z 6 admirálů a 58 z 62 sborových velitelů. Nebudu spekulovat o jejich možných vojenských, technických a strategických přínosech pro ovlivnění situace v druhé polovině roku 1941, obrázek ať si udělá každý sám ....
x
x
x
x
Tento článek mě napadl v souvislosti s děním v Turecku, tam to ale zatím nezabíhá do takových extrémů, spíše to připomíná "normalizaci" v ČSSR v letech 1968-1970.
